Velmi náročný týden má za sebou žokej Josef Bartoš. Minulý týden totiž nejenže dvakrát cestoval za dostihy do Merana a v sobotu samozřejmě nemohl chybět na mítinku v Pardubicích, ale ve středu ještě startoval se svěřenci trenéra Radima Bodláka na závodišti v Taby. Výlet do Švédska byl velmi kuriózní, nejenže pořadatel udělal na poslední chvíli z překážkových dostihů rovinové zkoušky, ale nakonec v této zemi strávil neplánovaně dva dny. S Josefem Bartošem se ohlédneme nejen za dostihy na závodišti v Taby a v Pardubicích, ale také jsme si povídali o jeho startech v Itálii a současné situaci ve zdejším překážkovém sportu.

Minulý týden jste strávil plno času na cestách. Muselo to být hrozně moc náročné, cestovat na čtyři dostihové mítinky.
To ano. V pondělí jsem startoval v Meranu a pak jsem odletěl na středeční dostihy do Stokholmu. Cesta tam byla bez problémů, ale zpátky jsem se nemohl dostat. Nějak jim nefungoval radar na letišti a některé lety včetně toho mého byly zrušeny a letenky na další lety byly vyprodány. Vůbec jsem nevěděl, co mám dělat, ale nakonec se o mne postaral pan Jančar, jehož Catch the Cash jsem jezdil. Ze Švédska jsem odlétal až v pátek odpoledne.

Do Stokholmu jste jel na dva překážkové dostihy, ale nakonec jste startoval s koňmi Radima Bodláka na rovině. Co se vlastně přihodilo?
Přišli za námi veterinář a komisaři s tím, že je překážková dráha nezpůsobilá. Říkali, že je tvrdá a že se proto dostihy odběhnou na rovině. Přitom když jsme si překážkovou dráhu procházeli, tak byla v lepším stavu než ta rovinová. Tvrdá dráha vypadá opravdu jinak… Zřejmě za tím byla politika. Brojí tu kvůli překážkovým dostihům, takže to byl asi nějaký tah proti nim.

Nebylo zvažováno škrtnutí koní? A jaké nakonec pro vás ty dva dostihy byly?
Radim Bodlák roviny běhat nechtěl, ale vzhledem k cestě, kterou koně museli absolvovat, nakonec startovali. Byly to dostihy na 3800 a 4000 metrů, což znamenalo absolvovat dvě a půl kola na rovinové dráze. Taurito v dostihu dost spěchá a takováhle trať bez překážek je pro něho v tomto tempu moc. Soupeři přes nás pak přešli. A Catch the Cash kuriózně ve svých osmi letech absolvovala vůbec první dostih na rovině. Byli jsme šestí.

Nezanevřete po této příhodě na nějaké další starty ve Švédsku?
To ne. Rád bych se zúčastnil švédské Velké národní. Pokud bych dostal koně se šancí na vítězství, jel bych tam rád.

A nyní se vrátíme do italského turfu, kde jste letos zatím vyhrál 15 dostihů a jasně vedete italský šampionát. Jak jste spokojený s dosavadní sezónou v Itálii?
Abych pravdu řekl, moc ne. Pan Favero říká, že je to nejhorší první část sezóny pro jeho středisko za posledních deset let. A když je trenér nespokojený, musí být i jezdec. 

Co si myslíte, že je příčinou toho, že koně od Paola Favera vyhrávají méně často, než tomu bylo v posledních sezónách?
Letos zůstali koně Paola Favera celou zimu v Meranu, necestovali jako obvykle na jih. A ono už se to ukázalo v Pise a Trevisu, kde tak často nevyhrávali. Ted máme za sebou dva dostihové dny v Meranu a také to zatím není ono. Běhá tu více koní a někteří z nich jsou dobří. Ale sezóna v Meranu teprve začala, věřím, že se to zlepší.

Do Gran Premia sice zbývá ještě několik měsíců, ale zeptám se,  kdo by měl být pro něj podle vás jedničkou mezi koňmi  Paola Favera? A jaké jsou plány se známými koňmi - tedy s loni několikrát vítězným High Masterem, Company of Ringem, se kterým jste byl loni šestý v Gran Premiu šestý,  a také s  Dar Saidem, kterého jste v předchozích letech dovedl do cíle na druhém a třetím místě?
Z koní Paola Favera by měl být nejlepší Little Bruv, se kterým jsme nedávno vyhráli grupu jedna Grande Steeple chase di  Milano. Do Gran Premia by ještě měl zamířit Company of Ring, ale to není tak dobrý kůň, aby ho mohl vyhrát. Dar Said bude běhat krosy a High Master siepi.

Naše povídání o italském turfu nemohu zakončit jinak, než otázkou na současnou zdejší platební morálku…
Bohužel to není dobré, zase se to zhoršilo. Máme zaplacený celý loňský rok, ale za letošek jsme ještě neobdrželi nic.


FOTO (Ivan Krejza): Josef Bartoš a Zarif měli v průběhu kvalifikačního dostihu problémy, ale nakonec kvalifikační podmínky pro Velkou pardubickou splnili 

V Pardubicích jste v sobotu byl v sedle šestkrát.  Zvítězil jste s Trezorovým polobratrem Tarasem trenérky Kabelkové, který v sedmi letech poprvé zvítězil v překážkovém dostihu. Jaký z něho máte pocit?
Určitě dobrý, jezdil jsem ho už na podzim. Je to trochu nervoznější koník, skokově ale nemá problémy. Na rozdíl od Trezora není tak vytrvalý, je to kůň tak do 4000 metrů.

V kvalifikačním dostihu na Velkou pardubickou se vám podařilo Zarifa kvalifikovat. Patřil do širšího okruhu favoritů, ale nakonec jste byli v cíli osmí. Tady asi nebude úplná spokojenost.
Kvalifikace se nepovedla už od startu, přes průběh dostihu a rozhodujících 1000 metrů před cílem jsme byli hodně daleko od čela. Takže jsme se jen kvalifikovali. Ale nic se nemění na tom, že pokud bude Zarif zdravý, budu ho i nadále rád jezdit, jeden dostih nic neznamená. Navíc Zarif potřebuje měkkou půdu a ta v sobotu nebyla, stejně jako loni při Velké pardubické.

Jaké máte vlastně vůbec dojmy z koní z první kvalifikace?
Kasim je určitě výborný kůň, ale nejsem si jistý, jestli může takhle absolvovat 6900 metrů. Výborný výkon podali podle očekávání Rabbit Well a Hegnus, o kterém se vědělo už loni, že by to měl být kůň pro Velkou. Zklamali mne loňští koně úspěšní ve Velké – tedy Ribelino, Nikas a Zarif. Ale do Velké je ještě daleko.

V Pardubicích jste ještě jezdil další čtyři koně. Jak jste byl s nimi spokojený?
Nejvíce z nich mne zklamal Dangerous Gleam, se kterým jsme si věřili. Loire šla dobře, to je šikovná kobylka. Hidden Flame jsem musel zadržet, měl problémy s krvácením. A Tercel to bohužel nemá v hlavě úplně v pořádku, vezl mne a nakonec jsem spadl. 

A co vás důležitého čeká v nejbližší době?
Teď nic velkého nebo významného. V sobotu dostihy v Mostě a potom běžný mítink v Meranu.  A uvidíme, jak to nakonec dopadne s mou účastí ve švédské národní.

Michaela Zemanová

• Předchozí
• Další