gastro turfČeština je krásný a mnohotvárný jazyk. Když se řekne, že je po něčem hlad, většinou to znamená, že je toho málo. A dostihy jsou tím, čeho je málo a bylo by potřeba jich pořádat víc. To je pravda, a lidé okolo dostihů by to kvitovali s povděkem. Avšak počet dostihů v našich podmínkách je do jisté míry limitován.


Může to ale také znamenat, že po dostizích odcházejí návštěvníci ze závodiště s prázdným žaludkem. A nejen to, může to znamenat, že ten prázdný žaludek mají nejen po dostizích, ale i během nich, protože nabízené služby nedovolují hlad zahnat. Pořádat dostihy je nejen otázka dokonalé dráhy, doprovodného programu, ale také péče o návštěvníky. Pravda, míra zásobování a počet stánků a také ceny občerstvení nejsou měřítkem, ale o mnohém vypovídá.

Někde je stánků málo, jinde jen jeden pro stovky návštěvníků, navíc s ubohým sortimentem a podivnými cenami, kterým i ateisté říkají nekřesťanské.

Ať už se párky nazývají staročeské, domácí, farmářské, či jakkoliv jiné, stejně jako steaky šťavnaté, velké, argentinské, americké, atd., měly by ty proklamované názvy splňovat. Pak už nerozhoduje ani ta cena. Ale když jde o potraviny běžné, či dokonce podřadné kvality a nehorázné ceny, pak je něco špatně. Třeba na jednom našem významném závodišti: půllitr piva v plastu za 35.- Kč, mizerná klobása za 70,- Kč, stejně špatný či ještě horší párek za 36.- Kč a smažený sýr na plastovém tácku za 110,- Kč, to svědčí o nefalšované snaze prodejců vydělat za každou cenu. A drobné občerstvení (tyčinky, brambůrky, pečivo) v nabídce nebylo vůbec. Zřejmě není tím ziskovým sortimentem. Pravdou ovšem je, že vliv na ceny může mít i výše pronájmů prodejních míst. Pak je ale věcí pořadatele, aby předem zjistil, kdo a co a za jaké ceny bude prodávat. Něco jako výběrové řízení.

Stále voláme po propagaci dostihů a po snaze přilákat na závodiště co nejvíce diváků. Ale přiznejme, že cesta přes mizerné občerstvení nevede. Ale někdy nejde jen o občerstvení, protože to nejsou jediné služby. Třeba jako při významných dostizích v hlavním městě sousedního státu rezervace už tak malé kapacity tribun pouze pro V.I.P. , když pak na nich stejně sedí jen pár prominentů. A pravidelní „obyčejní“ diváci, na nichž návštěvnost během sezóny stojí, se pak na tribuny nedostanou a musí se tísnit v prostorách pro diváky nedůstojných.

Pořádat dostihy není jednoduché. Ale pokud se budou ti odpovědní chovat tak, jak bylo výše popsáno, pak nemůžeme čekat větší návštěvy. A s tím souvisí nejen počet diváků, ale i počet sázejících a popularita dostihů vůbec.

Ve starém Říme platilo: panem et circenses - chléb a hry. Lidem je třeba dopřát her a chleba. Hry máme. Jen s tím chlebem to nějak vázne. Je třeba se nad tím zamyslet nebo dát ve známost, že je dobré si na dostihy nosit chleba vlastní.

Zdeněk Karlach


    Valid XHTML and CSS ©2013 Fitmin | code hofmanovi.net

Real time web analytics, Heat map tracking