Další úspěšný dostihový víkend prožil trenér Radek Holčák. Sám doprovázel Always on Sundaye do Milána k účasti v Saint Leger Italiano, kde nakonec doběhl jeho svěřenec v dobře obsazeném dostihu pátý. Ještě větší radost ale čekala na trenéra, jeho otce Františka, majitele pana Posáda a velkokarlovický tým v neděli ve Velké Chuchli, kde zaznamenali stoprocentní úspěšnost. Výborné odpoledne začal snadným vítězstvím nad Chicagem Playstarabad a vše završil suverénním triumfem v 96. Mercedes-Benz Ceně prezidenta další zástupce modrobílých barev stáje Monte Negro Intisari.

Always on Sunday skončil v dobře obsazeném italském Saint Legeru pátý. Jste s tímto výsledkem spokojený?
Chtěl jsem, aby Always doběhl čtvrtý a získal tak poslední dotaci, a mnoho nechybělo… Always má dobrou formu a já jsem s jeho výkonem maximálně spokojený. Neměli jsme ale štěstí na průběh dostihu a na jeho obsazení. Sešli se tu skutečně dobří koně, třetí z Německého derby, druhý a čtvrtý z předchozích ročníků Saint Legeru a také kůň z grupy jedna v Dubaji. Dostih byl zkraje v pomalém tempu a Always se dostal na špici. Potřeboval by vodiče, ale toho jsme neměli a jezdec nemohl dělat nic jiného, než vodit. Na začátku cílové roviny měl Always on Sunday krizi, ale posledních sto metrů ještě zabojoval. Jak jsem říkal, společnost v dostihu byla hodně slušná, ale průběh dostihu se nepovedl.  Always je ale naštěstí po dostihu v pořádku, stejně jako další dva koně, kteří startovali v neděli ve Velké Chuchli. Jsou zdraví, veselí, dostihy se na nich nijak nepodepsaly.

Ještě než se dostaneme ke skvěle českému publiku představenému Intisarimu, nesmím zapomenout na Playstarabada, který dokázal v dostihu druhé kategorie, Ceně EŽ Praha a.s. porazit o mnoho délek desetinového favorita Chicaga. Tady jste určitě maximálně spokojený…
Ano, to jsem. Jak říká pan Posád, Playstarabad je „řízek“. Je to můj odchovanec a moc dobrý kůň. Ve dvou a třech letech se spíš dostihy jen bavil, byl velké děcko. A tím vlastně pořád je. Pro mne je překvapením, jak chodí v dostizích, když se v práci se ukazuje jako zelený ňouma… Vlastně pokud dostih dokončí, pokaždé vyhraje. V Pardubicích moc vnímal okolí, a jak prolétávala stíhačka a dělala rachot, nesoustředil se na skok a spadl. Má rád spíše měkko, a v září ve Wroclawi byl flastr, takže ho Lukáš správně zastavil.

Intisari nejen na mne svým suverénním vítězstvím udělal velký dojem. Jak vlastně došlo k jeho výběru?
Mám takové hobby, že po večerech studuji dostihy v Anglii a Irsku, kde mám spřízněnou duši. Té se pak ptám, jestli je dotyčný kůň na prodej. A přijde mi odpověď: není, je, stojí ranec… Naťukl jsem také Intisariho, za kterého chtěli dost peněz. Naposledy ale startoval v handicapovém dostihu s 16 koňmi, kde sice neuspěl, ale nebyl daleko. Cena šla po dostihu trochu dolů a pan Posád mi řekl: vyšli auto, moc se mi líbí. Pan Posád k nám totiž jezdí na práce a viděl, že Autor byl oproti Alwaysovi v tréninku lepší a tak mi řekl, že musíme sehnat lepšího koně…

Váš tatínek říkal pro televizi, že Intisari je u vás v přípravě měsíc. Jak se vám v práci líbil? Šli jste do dostihu s nejvyššími ambicemi?
Ambice byly velké, ale šli jsme do dostihu s pokorou a respektem k soupeřům. Intisari pracoval s Alwaysem a viděli jsme, že je lepší. Ale bál jsem se, že ho dříve nebo později dožene aklimatizace. Ta na něho přišla asi po týdnu, co byl u nás, ale po třech dnech to přešlo. Nijak jsem u něj neexperimentoval, pracoval jako v Anglii. Opatrně a moc jsme ho nehonili. Lví podíl na jeho výsledku má Zuzka Vokálková, která mi o něm podávala tolik potřebné informace. Trochu jsem měl také obavy z toho, že šel poprvé 3200 metrů, ale podle práce jsem viděl, že by to měl prostát.


Radost vítězného týmu v dekorovacím centru po 96. Mercedes-Benz Ceně prezidenta (foto: Petr Nowicki)

Jak jste vlastně prožíval Cenu prezidenta?
Já jsem původně chtěl dojet z Milána rovnou do Prahy, ale cesta byla špatná, strávili jsme 15 hodin na cestě a tak jsme raději jeli domů a díval jsem se v televizi. Měl jsem v Chuchli tátu, který mě zastoupil. Jsem rád, že máme takovou ideální rodinu a navzájem si pomáháme. Na Intisariho jsme posadili zkušeného Jara Línka. Zpočátku průběh dostihu nebyl ideální, cválal a okolo něho byla hradba těl, ale na protilehlé rovině se to otevřelo a Jaro ho poslal více dopředu. V cílové rovině byla Intisariho akcelerace brutální...

Ke spočítání zbývajících dostihových dnů v Česku už nepotřebujeme ani všechny prsty jedné ruky. Jak bude vypadat závěr sezóny pro vaše středisko?
Pomalu už končíme. Povezeme dvouleté do Slušovic a jednu klisnu do Bratislavy. Máme ale pozdní a velké dvouletky, musíme na ně počkat. Zatím sbírají zkušenosti. Do Koles povezeme dva překážkové koně. A pokud nám počasí ještě dovolí, rádi bychom se zúčastnili dostihů 12. listopadu v Miláně s Marmitonem.

Michaela Zemanová

• Předchozí
• Další