České dostihy
Zahraniční servery
Dražební společnosti
- Jste zde:
-
Úvodní stránka
- Chov
Sobotní vítězství pětileté Angelic Light v Gr.2 McEwen Stakes v Moonee Valley bylo jubilejním 50. triumfem potomka coolmorského Holy Roman Emperora v grupovém dostihu. Pravda, v tom počtu je i několik úspěchů v dostizích klasifikovaných jako grupové v Indii, které jsou jinde označovány jako listed, i tak ale stojí za to se hřebci, který v pouhých 10 letech má za sebou tolik úspěchů, věnovat.
Amerika má nového krále plemeníků. Alespoň tak by se dala interpretovat zpráva o prodeji podílu na bělouši Tapitovi, který z něj dělá nejcennějšího plemeníka působícího v chovu anglického plnokrevníka v USA.
Aktuálně nejúspěšnější plemeník plnokrevného chovu, coolmorský gigant Galileo, se stále více prosazuje i v roli otce plemeníků. O víkendu se již sedmému jeho synovi podařilo dát blacktype vítěze.
Ač podle výsledků bývalých Mezinárodních mítinků patřili sovětští koně ve střetnutích s odchovanci ostatních socialistických zemí k nejúspěšnějším, dnes tamním nejvýznamnějším dostihům vládnou koně nakoupení v USA.
V pátek se Le Havreův syn Orbec stal už jeho šestým blacktype vítězem a to jen 6 dní poté, co se první blacktype vítěz - vítězka Prix du Calvados (Gr.3) Queen Bee - objevil i v jeho druhém ročníku.
Do diskuse o koncepci chovu plnokrevníka u nás, již svými články rozvířili pánové Vlček a Filla, se dosud nezapojil žádný z tvůrců koncepce (anebo spíše regulace, protože nazývejme věci pravými jmény, nic jiného než regulace ona koncepce není), nýbrž dva fundovaní odborníci, nejprve Ondřej Plachý a později i Ing. Věra Plachá. Oba poukázali na zásadní věci, které není třeba opomíjet: prvně jmenovaný na nutnost financovat provoz Jockey Clubu, paní Plachá pak na jisté povinnosti, které ze zákona Jockey Club ve věci chovu má.
Ač sleduji plnokrevné dění jen zpovzdálí, začíná mi pozice Jockey clubu připomínat nešťastnou myšku z dětské říkačky, která se snaží nasytit své věčně hladové děti. Není možno přehlédnout tu spoustu rukou, natahujících se k poloprázdnému měšci s výkřiky typu: dej víc, dej mně, tomu dej, tomu nedávej nic!
Toto zamyšlení není přímou oponenturou článku Ondřeje Plachého, nicméně jsem rád, že konečně někdo nadnesl otázku, kterou jsem od kritizovaných tvůrců „chovatelské koncepce“ očekával jako hlavní argument.
Dovolte mi rovněž přispět do diskuze, týkající se stavu současného českého chovu, oné démonizované chovatelské koncepce a též upřesnit některé ,,restrikce“, zmíněné v článku Ing. Vlčka (jehož názorů si velice vážím) a zareagovat z ,,druhé strany barikády“, pozice pracovníka pověřeného vedením plemenné knihy, který zde však prezentuje pouze osobní názor, nikoliv oficiální stanovisko Jockey Clubu.
Přiznám se, že už dlouho jsem v našem turfu nezaznamenal tak překvapivou a pozitivní zprávu jakou bylo dnešní oznámení o zvýšení počtu připouštěných klisen v českém chovu, navíc zvýšení, které rozhodně nelze nazvat kosmetickým.
