Současná krize kolem (ne)zahájení sezóny se osobně dotýká každého, kdo přímo působí v dostihovém provozu nebo se jím zabývá ve svém volném čase, a tak je přirozené, že vyvolává emoce. Neshody v českém turfu bohužel dospěly do stadia, ze kterého, podle mého názoru, může pomoci jen striktně věcný přístup a přímé jednání všech zainteresovaných stran.

Místo toho jsme dosud svědky zbytečných invektiv na internetu a sociálních sítích. Ne vždy ale veřejnost dostává ucelené a kompletní informace. Jako sekretář ČSCHPMDK jsem musel reagovat na některá tvrzení pana Schulmana v sekci hydepark na Fitminu. Při psaní této odpovědi jsem narazil na spoustu dalších věcí, a to i v dalších článcích a zároveň slýchám spoustu informací i ústní cestou. Některá z nich jsou zcela nesmyslná nebo zkreslená. Rád bych tak za sebe jako Tomáše Jandu uvedl některé věci na správnou míru a podělil se s dostihovými příznivci o svůj pohled. V minulosti jsem pracoval jako sekretář Jockey Clubu České republiky ještě za éry Ing.Václava Luky st. a vždy jsem se velmi zajímal o fungování dostihové autority a celého dostihového sportu. Již více než tři roky jsem sekretářem ČSCHPMDK, takže mám o většině věcí nezprostředkované informace. Některé věci jsem již stručně vysvětlit v článku reakce sekretáře ČSCHMPDK, ale zde je proberu podrobněji a přidám další.

Článek bývalého předsedy rovinové komise Jana Schulmanna na stránkách Fitminu měl v dostihové obci a také na internetu v posledních dnech velký ohlas. Jako člen rovinové komise s panem Schulmannem souhlasím, že komise dlouhodobě marně „bojuje“ s nedostatečnou vůlí závodišť spolupracovat mezi sebou i s Jockey Clubem, nechutí akceptovat sebelépe doložená doporučení komise, nezájmem o řešení nedostatků termínové listiny, nesmyslnými změnami propozic a s nekonečnými úspornými opatřeními. Toto konstatování může být pro leckoho překvapivé, když v poslední době často slyšíme o společném spolku závodišť a koordinovaném odporu vůči některým záměrům Rady Jockey Clubu. V praxi to však vypadá tak, že závodiště se sice příležitostně sejdou, aby koordinovala postup proti Jockey Clubu, ale jinak spolu nejsou schopna spolupracovat na termínech, propozicích a dalších důležitých otázkách dostihového provozu.

Zaráží mě, jak od pár lidí často slýchám o palácovém převratu, revoluci, a podobně v případě demokratického zvolení nových zástupců do prezidia ČSCHPMDK před třemi lety. Je věcí osobního vkusu nazývat volební valnou hromadu převratem, faktem však zůstává, že od té doby můžou všichni číst zápisy z jednání orgánů ČSCHPMDK a Rady JC ČR, které předtím, stejně jako mnoho dalších informací, nebyly zveřejňovány. Dále by mě zajímalo, kde se berou informace, že Rada Jockey Clubu jen potvrdila výši přihlášek 3,5% a nehledala řešení. Myslím si, že zástupci JC přišli na schůzi se závodišti s velmi vstřícným návrhem a připraveni jednat.

Nacházíme se momentálně v situaci, která se bolestně dotýká nás všech, kdo máme dostihové koně nebo se podílíme na jejich tréninku nebo jsme jinak zaangažovaní v dostihovém sportu. Bylo by ale dobré nepodléhat navzdory všemu populistickým řečem, za které považuji opakované nařčení ČSCHPMDK a Jockey Clubu, že nemají program, nebo ho případně neplní. Ano, členové prezidia ČSCHPMDK před třemi lety i letos zveřejnili na valné hromadě svazu své představy, jejichž společným jmenovatelem byla prosperita dostihového sportu u nás a možnost jeho systematického rozvoje, podloženého financováním. Proč to dopadlo současným rozvratem? Prakticky nic z deklarovaných plánů nelze uskutečnit bez dlouhodobé dohody se závodišti. Takovou smlouvu Jockey Club navrhl závodištím již předloni a bylo odmítnuto o ní jednat. Toto je podle mého názoru zcela zásadní moment. Snaha se dohodnout však narazila na osobní animozity a soukromé ambice. To přesně popisuje i pan Schulmann, když píše: „Zveřejněný návrh chuchelských propozic na první část sezóny sice vypadá na práci nějakého dostihového diletanta, ale ve skutečnosti se jedná o cílený tah v konfliktu s JC, včetně zrušení prvního dne.“

Pokud jde o koncepci dlouhodobého systémového financování, mluvili jsme o ní již před třemi lety na valné hromadě ČSCHPMDK. Opět ji nelze realizovat bez dlouhodobé smlouvy se závodišti. Kdo okopává kotníky vedení JC, je spíše vlastník společnosti TOTO CZ, s. r. o., která je provozovatelem sázkové kanceláře Betino, a která nedává do dostihů momentálně asi nic, nebo o tom aspoň neexistují jakékoli informace. Informace nemá ani Jockey Club České republiky, ačkoli je akcionářem Turfu Praha, a. s., tedy společnosti, která je jediným akcionářem TOTO CZ, a. s. Má vlastník Betina zájem, aby sázky v českém turfu fungovaly jinak a lépe, nebo provozuje podnikání, v jehož smysl a úspěch sám nevěří?

Osobně si nemyslím, že je pro menší majitele úspora 1,5% na přihláškách tak bezvýznamná jak někteří tvrdí, zejména pro ty, kteří mají své koně například doma s nižšími tréninkovými náklady a investice do účasti v dostizích jsou pro ně významnou položkou v rozpočtu. Jak přesně pan Schulmann podotýká, větší dostihy jsou u nás paradoxně často za méně než 3,5% a ty malé a menší v posledních letech vždy za 5%. Všude v Evropě kromě Slovenska jsou do 2%, a pokud je v nich rozdíl, ve větších dostizích jsou spíše vyšší.

Také slýcháme, že soukromým subjektům, tedy závodištím, nelze nařizovat podmínky, ale výše přihlášek a OSK je stanovena v podstatě všude ve světě. Někde třeba i přihlášky v nulové výši. Na druhou stranu je zarážející přístup pořadatelů ke svým klientům, tedy účastníkům dostihového provozu, a zejména majitelům. Většinou není dobrý servis ani pro další klienty závodišť - diváky a sázkaře, ale najdou se samozřejmě závodiště, kde se velmi snaží vyjít vstříc všem svým klientům.

Rád bych polemizoval také s informací, že se Rada Jockey Clubu ČR vůbec nepozastavila nad poklesem rovinových dostihů a obecně katastrofálními propozicemi. Toto téma jsme probírali na prezidiu ČSCHPMDK, lze to dohledat v zápisu, a řešila ho i samotná Rada JC, kde byl předložený materiál rovinové komise přímo prezentovaný jejím předsedou. Dle zápisu se jím rada zabývala a schválení propozic v Praze (i v Pardubicích) podmínila přidáním dostihů druhé kategorie a dalšími úpravami, opět viz zápis. Také majitelské prémie vedení ČSCHPMDK vždy podporovalo, dokonce se pokusilo zavést i prémie chovatelské. Bohužel proti majitelským prémiím vystoupila závodiště a jejich výrazné omezení odhlasovala valná hromada ČSCHPMDK za významného přispění zástupců závodišť. Loni vystoupila závodiště opět proti majitelským prémiím a svaz je udržel i za cenu, že je z poloviny zaplatil ze svých peněz (Fond podpora) a z druhé půle z peněz JC – tedy peněz náš všech! Potom je jasné, kdo majitelské prémie chce a kdo ne.

Na loňské valné hromadě ČSCHPMDK vystoupili zástupci pražského pořadatele, zejména pan Vedral, s návrhem na odvolání prezidia, protože dělá málo pro malé majitele… Odvolání loni nebylo odhlasováno. Letos přišlo prezidium s návrhy na podporu malých majitelů včetně snížení procent za přihlášky a OSK a nové prezidium bylo s tímto programem jednoznačně zvoleno. Pan Schulmann nicméně píše, že „ta partička pracuje na upevnění pozic“. Odkud bere toto přesvědčení? Složení prezidia ČSCHPMDK se výrazně změnilo, bylo do něj zvoleno 7 (slovy sedm) nových členů – tak výrazně se prezidium svazu nezměnilo za posledních 15 let. Za těchto okolností pan Schulmann vyčítá vedení ČSCHPMDK z posledních tří let, že členem svazu může být každý. Tento stav je zde přitom od roku 1990. Loni prezidium v rámci změny stanov navrhlo změnu s tím, že by členy mohli být jen majitelé koní, ale valná hromada, tedy členové svazu, toto neodsouhlasila…

Pokud jde o panem Schulmannem zmiňované „shánění kandidáta“, prezidium si nemůže vybírat, kdo bude a nebude kandidovat. Z pléna může být navrženo třeba 100 kandidátů, a prezidium nemůže ovlivnit, kdo se rozhodne kandidovat dopředu a kdo na poslední chvíli. Dále musím reagovat na pasáž jeho článku, kterou považuji za zcela lživou, cituji přesně: „Zástupci svazu v Radě by měli důsledně hájit zájmy všech majitelů a chovatelů, ovšem dnes jsou to především mimořádně finančně disponovaní jedinci, jejichž přístup vyvolává dojem, že pro své koně vidí jen ty nejdůležitější domácí dostihy, do kterých směřují převážnou část nových finančních prostředků, obluzení problematickou iluzí budoucího blacktype.“ Je pravda, že členové prezidia svazu jsou v řadě případů zároveň sponzory, kteří platí nemalé množství velkých dostihů, například loni celý den při Velké jarní ceně, České derby, Oaks, St. Leger, Velkou slušovickou, Cenu zimního favorita, Cenu zimní královny a další. Stejně tak ale byly z peněz těchto lidí placeny majitelské prémie a velké množství dostihů nižších kategorií, i na menších závodištích. Zde je třeba říct, že peníze z fondu Podpora byly rozděleny podle přesně daného klíče a dostala je všechna závodiště, která splnila podmínky a fond neodmítla.

Zaujala mě i pasáž na konci článku ohledně nabídky na prodej Velké Chuchle. Zaprvé si pamatuji, že akcionáři Velké Chuchle dlouho mluvili o tom, jak je závodiště prodělečné a jak to dělají pro koně. Najednou to dělají pro zisk, jak píše pan Schulmann. Nejsou to navíc ti stejní akcionáři, kteří v minulosti oslabili pozici Jockey Clubu, aby neměl většinu v Turf Praha, tedy na závodišti ve Velké Chuchli, a připravili Jockey Club i o sázkovou kancelář?

Na závěr bych ještě rád připomněl, za jaké situace byli před třemi lety zvoleni noví členové do prezidia ČSCHPMDK. Propadala se suma dotací, zvyšovaly přihlášky a OSK (až na 8 %), tehdejší prezident JC mluvil o vyhoření a nepředložil veřejnosti žádnou koncepci na zlepšení, snižoval se počet koní i majitelů, závodiště mluvila o nerentabilitě provozování, klesal sázkový obrat, došlo k negativní změně zákona o sázkách, aniž by tomu dokázal Jockey Club čelit a tak by se dalo pokračovat. Za této situace se po velmi dlouhé době, kdy bylo složení prezidia ČSCHPMDK i Rady Jockey Clubu téměř neměnné, dala dohromady skupina velkých, středních i malých majitelů, chovatelů a dalších účastníků dostihového provozu s cílem pomoci celému dostihovému sportu – tady bych zdůraznil včetně závodišť. K tomu byla tato skupina ochotna poskytnout i nemalé vlastní prostředky a cílem bylo najít systematické zdroje financování.

Ačkoli proti těmto snahám paradoxně vystoupila závodiště se záminkou majitelských prémií, tito majitelé každý rok sponzorují dostihy velmi vysokou sumou, podařilo se zastavit pokles dotací a naopak je výrazněji zvýšit. Dále se podařilo sehnat generálního sponzora, stabilně obsadit místo sekretáře Jockey Clubu, zpřístupnit veřejnosti zápisy z jednání a další informace na webu, zapracovávat návrhy veřejnosti na změny dostihového řádu a doplňujících ustanovení, převod zúčtovacího centra na Jockey Club, faktické oddělení Jockey Clubu a závodiště Velké Chuchle, výsledky auditu Jockey Clubu ČR odhalily, že například TMM neplatilo poplatky za dostihy Jockey Clubu ČR, všechny dostihy EBF byly pořádány ve Velké Chuchli (zvýhodnění Velké Chuchle proti jiným závodištím, dnes i na dalších závodištích), úspěšně proběhla výměna handicaperů, mezinárodně se sjednotily handicapy, významně se zlepšila mezinárodní spolupráce včetně té středoevropské, atd.… Je to málo, opravdu se toto všechno dá smáznout hloupými řečmi o zlém Jockey Clubu, který kvůli egu svého vedení škodí tomuto sportu? Řada dalších cílů se prozatím nepodařila, ať už podpis dlouhodobé smlouvy s generálním partnerem, dostihové dny se sázkami PMU, větší příjem ze sázek v ČR pro dostihový sport, potažmo pořadatele a také získání více peněz z veřejných rozpočtů. K těmto všem věcem je ovšem potřeba spolupráce se závodišti a podepsání dlouhodobých smluv.

Přestaňme ztrácet čas invektivami a osočováním. Myslím, že vedení ČSCHPMDK i Jockey Clubu je připraveno hledat spolu se všemi, kdo to s dostihovým sportem myslí dobře, řešení a pokračovat v jednání o dostihové sezóně. Proč by se jinak členové prezidia ČSCHPMDK i Jockey clubu angažovali ve svém volném čase a za nemalé finanční prostředky v českém turfu? Každý, kdo má dost informací, si udělá obrázek sám, kolik vložili peněz a kolik z dostihového sportu získali členové minulého vedení a toho současného.

Pokud se podaří dohoda na dlouhodobé smlouvě, tak z toho budou těžit úplně všichni účastníci dostihového provozu kromě těch, kterým jde jen o vlastní EGA a prospěch. Věřím, že je nás většina, komu jde o dobro a fungování dostihového sportu a jeho budoucnost. Já věřím v obrovský nevyužitý potenciál dostihového sportu u nás. Slýchám, jak u nás dostihové sázky nemají šanci, jak je dostihový sport nezajímavý pro veřejnost a podobné nesmysly. Já s tímto absolutně nesouhlasím. Myslím, že je zde opravdu velký potenciál, jak ukázal minulý rok. Bohužel v minulosti většinou převládly osobní zájmy nad zájmy sportu. Věřím, že se nám toto podaří do budoucna změnit!

Ing.Tomáš Janda

• Předchozí
• Další