Pokaždé, když mám napsat příspěvek do tohoto měsíčníku, nejtěžší ze všeho je nalézt vhodné téma. Tentokrát mi toto hledání výrazně zjednodušil "Otevřený dopis majitelů dostihových koní" adresovaný prezidentu a prezídiu Českého svazu chovatelů plnokrevníka a majitelů dostihových koní (dále jen "svaz" nebo "ČSCHPMDK") zveřejněný v polovině srpna. Těžko lze totiž ignorovat iniciativu, pod kterou jsou podepsáni tak významní majitelé a osobnosti našeho dostihového sportu jako jsou JUDr. Karin Luftmanová; Ing. Stanislav Chudáček; Ing. Jiří Trávníček; JUDr. Jiří Charvát; Ing. Tomáš Janda; Ing. Jiří Odcházel; Ing. Luděk Mikulecký; Martin Bláha; JUDr. Lubomír Rokyta; Milan Kříž a Jiří Vičar (uvedeni v pořadí zveřejněném na stránkách www.dostihovy-svet.cz, kde byl tento dopis zveřejněn). V následujících řádcích se s Vámi pokusím podělit o postřehy a myšlenky, které mě v souvislosti s tímto dopisem napadly.

Dopis začíná nadějně: "Nastal čas postavit se za dostihový sport." Chtějí-li se za dostihový sport postavit pod dopisem podepsaní lidé, z nichž někteří by byli, jak odhaduji, schopni zaplatit celou dostihovou sezónu, aniž by to pocítila jejich životní úroveň, je to pro účastníky dostihového dění rozhodně dobrá zpráva.

A pokračuje: "Dostihový provoz v Česku se po dvaceti letech existence dostal do stadia, kdy je na čase zvážit jeho další směřování. Jako majitelé dostihových koní věříme, že současný stav je nadále neudržitelný." Tady nevím přesně, co chtěli autoři říci, ale myslí-li to tak, že současný stav dostihového provozu je při současném způsobu financování neudržitelný a že je nutné to změnit, pak s tím musím souhlasit - viz můj komentář v dubnovém čísle tohoto měsíčníku. Je nepochybné, že pro uvedení systému do "udržitelného stavu" tj. do rovnováhy příjmů a výdajů, je třeba buď zredukovat náklady dostihového provozu (největší položkou jsou ceny v dostizích) nebo najít nové zdroje financování, neboť ty dosavadní přestávají stačit (viz červnové číslo TM).

Další odstavec dopisu obsahuje několik často kritizovaných skutečností cituji: "Majitelé český turf financují. Platí přihlášky a startovné, které v průměru vytvoří polovinu dotací dostihů a v případě některých dostihů jako České derby to znamená zaplacení prakticky celé dotace. Dále jsou majitelé nuceni platit také extrémně vysoké importní poplatky. K tomu připočtěme další peníze za registrace a nad rámec toho řada stájí ještě sponzoruje dostihy." Přihlášky a startovné tvoří v posledních letech skutečně v průměru okolo 50% vyplacených cen (včetně majitelských prémií) - uvádím chuchelský průměr, který znám poměrně přesně. Celorepublikový průměr bude nejspíše o něco nižší. Nicméně po odečtení poplatků za přihlášení koně a startovného zbývá chuchelskému pořadateli sehnat 10-11 milionů na výplatu cen a cca další 4 miliony na provozní náklady související s pořádáním dostihů (cca 200 tisíc na jeden dostihový den), což začíná být již nad naše síly. Myslím, že jiná závodiště jsou na tom podobně.  

Pokud jde o vysoký poplatek za registraci koně narozeného dříve než v roce registrace (tzv. importní poplatek), ač nepatřím k jeho zastáncům a jako majitel bych ho radši v této výši neplatil, rozumím i argumentům, které hovoří v jeho prospěch. Za prvé tento poplatek motivuje majitele, aby dováželi koně již v hříběcím věku a odchovávali je u nás (a dali vydělat domácím chovatelům), za druhé brzdí dovoz ročků a starších koní v dolním pásmu cenového spektra (tj. méně kvalitních koní), a tím snižuje konkurenci domácím chovatelům, kteří v tomto pásmu prodávají svoji produkci a za třetí je nezanedbatelným příjmem Jockey Clubu, který díky poplatku má zdroje na to, aby vypomohl závodištím s některými investicemi (např. bariéry), případně napomohl s financováním dostihů při výpadcích jiných zdrojů. Dovozům kvalitních koní zřejmě podle vývoje statistik dovezených koní tento poplatek nebrání. Na druhé straně je faktem, že tento poplatek poněkud brzdí obchod bloodstock agentům a pořadateli dražby a komplikuje některým trenérům snahy získávat do tréninku koně zahraničních majitelů a před zahraničními starty je nechat proběhnout u nás.  

Jinak souhlasím s autory, že velká část finanční zátěže je na bedrech majitelů. Na druhou stranu ale nevím, na čí bedra ji přenést. Konec konců jde o jejich zábavu a valnou většinu nákladů tvoří ceny v dostizích, které jsou jim vypláceny. Špatně se mi tedy hledá argumentace, proč by je měl nést někdo jiný, jakkoli bych si to jako majitel přál.

Následující odstavec mi nejvíce rozproudil krev, protože tvrzení v něm uvedená jsou ve své první části zcela nepravdivá a v druhé části nespravedlivá. Opět cituji: "Přesto mají (majitelé) na chod Jockey Clubu minimální vliv a pokud chtějí být aktivnější, narážejí na nepřekonatelnou bariéru v podobě Českého svazu chovatelů a majitelů dostihových koní. Ten je dlouhodobě pasivní a vyvíjí jen minimální aktivitu, jen zveřejnění seznamu všech členů po naší výzvě trvalo čtyři měsíce." Popravdě řečeno nevím, o jaké nepřekonatelné bariéře signatáři dopisu hovoří. Sám jsem se stal před pár lety členem ČSCHPMDK a na druhém valném shromáždění, kterého jsem se zúčastnil, byla na programu volba prezidia. Krom starých členů prezídia kandidovalo několik nových členů svazu, mezi nimi i já a jeden ze signatářů dopisu pan Jiří Charvát. Když byli tito noví kandidáti předsedajícím vyzváni, aby představili své plány, nikdo z nich (ani já ani pan Charvát) o vystoupení před plénem neprojevil zájem. Přítomní pak zcela logicky zvolili pro ně staré známé tváře a nikoho z oněch nových. Od té doby proběhlo několik dalších valných shromáždění a dle očitých svědků nikdo ze signatářů tohoto dopisu nepřednesl žádný příspěvek ani návrh ani cokoli. Většina z autorů dopisu, kteří jsou členy, se valných shromáždění většinou neúčastní. Já sám na valná shromáždění svazu jezdím také sporadicky a když už tam jsem, tak se neprojevuji. Připadalo by mi tedy velmi drzé prohlásit, že narážím na nepřekonatelnou bariéru jenom díky tomu, že za mnou nikdo ze svazu dosud nepřišel a neřekl mi: "Honzo, ty jsi takový inteligentní, vzdělaný a energický člověk, ty všemu rozumíš, nechtěl bys nám dělat prezidenta nebo alespoň být v prezídiu??" Přesto, že se mi také zdá že ČSCHPMDK není příliš aktivní, cítím, že vzhledem k tomu, že sám nejsem schopen a ochoten zadarmo věnovat aktivitám svazu svůj čas, mi nepřísluší kritizovat druhé, kteří tak zcela bez nároku na odměnu či úhradu nákladů činí.  

S dalšími dvěma odstavci lze jen souhlasit a odhodlání autorů přivítat s nadějí: "Naším cílem je pozitivně změnit fungování svazu a tím potažmo Jockey Clubu ČR. Zatímco zahraniční svazy nabízejí svým členům nemalé výhody a fungují velmi intenzivně, u nás řada majitelů stájí ani netuší, že nějaký svaz majitelů a chovatelů existuje. To je třeba změnit. Efektivnější musí být také podpora českého chovu. Uvědomujeme si jeho nezastupitelné místo v celém dostihovém průmyslu a chceme skutečnou podporu chovatelů, která by jim pomohla postupně zlepšovat kvalitu chovu a tím i jeho konkurenceschopnost. Český chov i dostihy stojí na obětavosti a zápalu jednotlivců a ti si zaslouží pomocnou ruku." Trošku mě zde chybí, alespoň náznak řešení navrhovaných autory, ale počkejme si na valné shromáždění, věřím, že tam se dozvíme víc. 

Poté následuje odstavec zabývající se opět participací majitelů na financování dostihového provozu: "Rozhodně nesouhlasíme s plánem JC ČR na příští rok, jak byl zveřejněn jeho prezidentem Václavem Lukou v měsíčníku Turf Magazín. Ještě vyšší zatížení majitelů dostihových koní není cesta, která by vedla český turf dopředu. Dostihový provoz na majitelích stojí už nyní, do budoucna ale potřebuje být schopen generovat i příjmy z jiných zdrojů." Musím se přiznat, že ač jsem pravidelným čtenářem Turf Magazínu, plán JC ČR na příští rok jsem nezaznamenal, takže nevím proti čemu se autoři tak rozhodně ohrazují. Moc rád bych ovšem slyšel z jakých jiných zdrojů autoři dopisu navrhují generovat příjmy. Na zasedáních představenstva Turfu Praha se tím zabýváme každý měsíc již více než deset let a nějak nám již docházejí nápady. Sázky, vstupné, pronájmy, catering, marketingové akce, reklama, veřejné rozpočty všechno jsme již probrali tisíckrát a stále se nemůžeme dopočítat. Tím nechci říci, že žádné jiné zdroje neexistují a že všechny dokáže současné vedení Jockey Clubu a závodišť čerpat na maximum, třeba to dokáže někdo lépe. Jen vím, že v Chuchli děláme vše co je v našich silách a chce-li nám někdo pomoci získat nové zdroje nebo lépe čerpat z těch stávajících, rozhodně se tomu nebráníme. 

V dalším odstavci se autoři poukazují na zpoždění s výplatou výher zúčtovacím centrem. Souhlasím, že by ke zpoždění docházet nemělo, ale asi bych nebyl tak přísný. V porovnání s jinými zeměmi, s jejichž zúčtovacím systémem mám zkušenost (Itálie, Švýcarsko) bylo dosud naše ZC úplně zlaté.  

Další odstavec budí očekávání: "Pokud nedojde k zásadním změnám, majitelé už nejsou dále ochotni navyšovat svůj podíl na financování dostihů - ať už jde o sponzoring, nebo další navyšování přihlášek a dalších poplatků." Nevím sice, za jak velkou majitelskou skupinu autoři hovoří, ale i kdyby šlo pouze o níže podepsané majitele, jejich ochotu navýšit svůj podíl na financování dostihů, v případě že dojde k zásadním změnám, je rozhodně třeba přivítat. I v tomto případě však trochu postrádám náznak změn, kterými své angažmá podmiňují.

V závěru autoři volají po svolání mimořádného valného shromáždění svazu a vyzývají ostatní nespokojené majitele a chovatele aby se zapojili do práce svazu. S touto výzvou nelze než souhlasit, akorát já bych jí rozšířil i na spokojené majitele a chovatele. Lidí, kteří se aktivně angažují a přispívají svou prací, nápady, kontakty i finančními prostředky k zajištění dostihového provozu a k rozvoji dostihového sportu, je stále málo a pokud vím, tak jsou tím již značně vyčerpáni. Za sebe můžu slíbit, že na příští valné shromáždění ČSCHPMDK přijedu a svým hlasem podpořím jakékoli rozumné iniciativy i jejich nositele.

Ing. Jan Vedral, zveřejněno v časopisu TURF Magazín 10/2012

• Předchozí
• Další