Patří k těm liniím, které navzdory rostoucí dominanci Northern Dancera a Mr Prospectora stále žijí a produkují špičkové jedince. Ač byla donedávna její doménou Francie, dnes si nejlépe vede v USA. Linie bělouše Caro, linie, jež dala světu předloňského vítěze Kentucky Derby Nyquista, jehož otec Uncle Mo dnes patří k nejdražším plemeníkům světa.

Zakladatel linie bělouš Caro může být zajímavým příspěvkem do debaty na téma spojování jedinců rozličných distančních optim. Proklamaci, že genetika není aritmetika a že spojení sprintera a ultravytrvalce málokdy dá koně s optimem uprostřed těchto distancí, právě Caro úspěšně naboural. Jeho otec Fortino (uváděný často i jako Fortino II), vyhrál jako dvouletý a tříletý 8 startů na tratích od 800 do 1400 metrů, přičemž nejlépe mu seděla distance 1000 metrů, naopak matka Chambord vyhrála poprvé jako tříletá dostih na 3200 metrů, jednou vyhrála na 2000 metrů a dvakrát na 2800 metrů. Její dostihový projev plně odpovídal klisnině rodokmenu - otcem byl vítěz Saint Leger Chamossaire, mateřským otcem další vítěz nejdelší klasiky Solario.

Caro sám na dráze předváděl od každého ze svých rodičů něco, dalo by se říci, že z každého si vzal to lepší. Debutoval (vítězně) na trati 900 metrů, pak jej trenér poslal do nejlepší společnosti v Prix Robert Papin, kde doběhl čtvrtý. Poté byl nasměrován do lehčích dostihů, doběhl druhý v Prix d’Arenberg a Prix Eclipse, sezónu ukončil neúspěchem v Prix Thomas Bryon.

Ve třech letech začal zvolna, v trialu na tamní Velkou jarní prohrál se slabším Rose et Noir, ale v samotném klasickém dostihu Poule d’Essai des Poulains mu štěstí přálo. Cílem sice proběhl druhý půl délky za Faraway Son, ale ten byl kvůli bočení přesunutý na třetí místo a vítězství připadlo Carovi. Následoval start v Prix Lupin na 2100 metrů, kde Caro finišoval čtvrtý, a poté přišlo na řadu derby - Prix du Jockey Club, tehdy ještě konané na klasické distanci 2400 metrů. Kvůli pochybnostem o Carově schopnosti prostát trať jeden a půl míle bělouš odskočil v kurzu 24:1, ale v dostihu si počínal lépe, než čekali sázející a doběhl třetí.

Návrat na kratší distance, který následoval v 1850 metrů dlouhé Prix d’ Ispahan, znamenal pro Cara další vítězství, v sezóně to však bylo vítězství poslední. Po sezóně byl v handicapu hodnocen na šestém místě mezi francouzskými tříletými, 5,5 kilogramu níže než premiant ročníku Sassafras. Sassafras ale po sezóně odešel do chovu stejně jako jím v Arcu poražená hvězda ročníku Nijinsky a Carovi se otevřela cesta k vyšším metám. Triumfy v Prix d’Harcourt na 2000 metrů, Prix Ganay (zde vyběhl nový rekord na 2100 metrů) a především v Prix Dollar, kde rozdával váhu na všechny strany, aby soupeře zdolal rozdílem třídy s náskokem pěti délek, si vydobil pozici nejlepšího staršího koně Francie a nic na tom nezměnila ani porážka od Mill Reefa v Eclipse Stakes, kde doběhl druhý, ani v Prix de l’Arc de Triomphe, kde jej vedle Mill Reefa porazili i Pistolet Packer a Cambizzia.

Zrodila se hvězda

Po sezóně odešel do chovu své chovatelky hraběnky Batthyany na Haras de Bois Roussel, kde se prosadil hned s prvními potomky. V úvodním ročníku měl Gr.1 vítězku a šampiónku dvouletých klisen Theiu, ve druhém dokonce vítěze Prix du Jockey Club Crystal Palace, vítězku francouzských Oaks Madelii a Carwhite, který triumfoval v Prix d’Ispahan.

Ve třetím ročníku měl hřebce Kaldouna, který sice na dráze nebyl největší hvězdou, ale vyrostl z něj hlavní Carův pokračovatel v evropském chovu a ve čtvrtém ročníku dal svého zřejmě nejlepšího evropského potomka - v Německu narozeného Nebose, vítěze 12 z 18 startů, německého Koně roku 1980 a později šampióna německých plemeníků a otce dvou vítězů Deutsches Derby včetně u nás posléze působícího Laroche. Nebos fascinoval diváky svými výkony v roce 1980, tři roky poté, co začala být Carovi Francie malá a vydal se zkusit štěstí za oceán.

Carův start v chovu byl skutečně impozantní, a tak nebylo divu, že záhy o hřebce projevili zájem i jiní chovatelé, tehdy hlavně americké hřebčíny, skupující nejlepší evropské plemeníky pro své chovy. O Cara projevila zájem mocná Spendthrift Farm, a protože záhy došlo k dohodě, hřebec 9. září roku 1977, v roce, ve kterém se stal šampiónem francouzských plemeníků, nastoupil do letadla k letu přes oceán.

Neměl to však jednoduché. Brownell Combs jeho dovoz a to, co mu následovalo, přirovnává ve skvělé knize "Great Breeders and their Methods - Leslie Combs II and Spendthrift Farm" ke katastrofě. V době, kdy Caro nastoupil do letadla a letadlo vzlédlo, vyhlásilo americké ministerstvo zemědělství embargo na dovoz koní z Anglie, Francie a Irska. Důvodem byly zprávy o zprávy o onemocnění způsobujících potraty ve výše zmíněných zemích. Zmíněné země se bránily, Francie dokonce byla ochotna vydat prohlášení, že koně, kteří odcestovali do USA, odjížděli zdraví. Combs vzpomíná, jak se tehdy společně s manželkou za Caro zaručil, i na základě francouzského certifikátu. V březnu 1978 se ale nemoc, diagnostikovaná jako CEM (contagious equine metritis) neboli infekční metritida klisen, objevila v USA a pozitivně testováni na ni byli i dva poslední dovezení plemeníci z Francie - Caro a Lyphard, kterého získala Gainesway Farm, ačkoliv oba měli z Francie certifikát, že jsou zdraví a prošli i základním testováním amerického ministerstva zemědělství. Následné testace objevili několik dalších nakažených plemeníků v Gainesway a 21 chovných klisen z různých hřebčínů.

"Byli jsme tehdy hodně nepopulární," vzpomínal Combs, ale dodal, že nemoc se podařilo rychle odstranit: "Pak už se chovatelé nikdy ke Caro zády neotáčeli." A měl pravdu. Za 4,6 miliónu dolarů syndikalizovaný Caro měl v druhém (první nebyl příliš početný) americkém ročníku vítěze Breeders’ Cup Mile a později velice úspěšného plemeníka Cozzene, ale také francouzského Gr.3 vítěze a později úspěšného otce sprinterů u nás Harlowa nebo francouzskou Gr.1 vítězku Smuggly, z dalšího ročníku pochází dvojnásobný Gr.1 vítěz Dr. Carter a vítěz Prix Morny a Poule d’Essai des Poulains Siberian Express. Ještě lepší ročníky byly 1985 a 1986, kdy už hřebec mohl těžit z výsledků prvních amerických potomků, díky nimž stoupla i kvalita jeho partnerek. V ročníku 1985 měl nejen Gr.1 vítězku Gabiku a trojnásobného Gr.1 vítěze Tejana, ale především Winning Colors, stále poslední klisnu, které se podařilo zvítězit v Kentucky Derby a bábu v českém chovu velmi úspěšné klisny Line Islands (Linamix), mj. na Cara 4x3 prochované. Následující čítal dva potomky s výhrami přes 2 milióny dolarů Golden Pheasant a With Approval a též Gr.1 vítěze Galetto a Turgeon.


Vítěz Breeders' Cup Mile COZZENE, jeden z nejlepších Carových synů, jehož dva vnuci Silver Whistle a Midships byli zařazeni do českého chovu

Tento svět opustil Caro ve věku 22 let v roce 1989. Celkové statistiky, hodnotící jeho působení v chovu, jsou opravdu mimořádné. Caro žil v době, kdy plemeníci nepřipouštěli stovky klisen ročně, a tak po sobě zanechal jen okolo 600 potomků, statistiky Equineline jich registrují přesně 618. Z nich ovšem 78, tedy úctyhodných 12,6%, dokázalo vyhrát dostih kategorie black-type. Sice srovnáváme nesrovnatelné, ale přesto mi to nedá neuvést, že Galileův podíl blacktype vítězů je těsně pod hranicí 10%. Své produkci často předával kromě výkonnosti i exteriér. Caro sám byl vysokým hřebcem, trochu hrubší a širší než koně z linie Grey Sovereign, což je zřejmě dědictví po matce Chambord. Jeho přední končetiny hodnotí Richard Ulbrich v Peerage of Racehorse jako nejlepší a nejtvrdší že všech příslušníků linie Grey Sovereign, snad jen záda mohl mít trochu silnější. Podobně jako Caro i velká část jeho potomků je schopná běhat slušně již ve dvou letech na kratších distancích a v dalších letech být úspěšný i na delších.


Loni uhynulá Line Island, vnučka Carovy nejúspěšnější dcery Winning Colors, sama na Cara 4x5 prochovaná, dala v českém chovu šampióna sprinterů Line Honey a jedničkovou Living Colors

Jako u každého mimořádně úspěšného plemeníka se i u Cara čekalo na to, zda jeho talent dokáží jeho synové posunout do dalších generací. A můžeme říci, že ani v tomto směru Caro nezklamal, ba dokonce je dnes jeho větev asi vůbec nejsilněji zastoupenou větví celé kdysi tak úspěšné linie Grey Sovereign (Nasrullah). Mimořádně zajímavým jménem mezi Carovými syny je již jednou zmíněný Kaldoun. Bělouš, pocházející z Carova pátého ročníku, nebyl na dráze nijak špatný, naopak, ale přece jen od listed vítěze, umístěného nejvýše v dostizích kategorie Gr.3, by ve Francii člověk asi velkou díru do světa neočekával. Tak také k němu bylo přistupováno a příležitost, kterou dostal, byla zpočátku mizerná. O to větší bylo překvapení, když se na dráze ukázali první potomci. Jeho první ročník byl skutečnou senzací, vedle Gr.3 vítězky a Gr.1 umístěné La Koumia čítal řadu velmi užitečných koní, což v porovnání s příležitostí jak početní tak kvalitativní bylo opravdu nečekané. Díky těmto výsledkům, které v druhém ročníku podepřel Kadrou, se Kaldoun propracoval do pozice nejlepšího evropského Carova syna.

Když byl Kaldoun v 25 letech uspán, zůstala po něm ve francouzském chovu řada synů, ale žádný nedokázal jako on dát 55 BT vítězů (8% z počtu potomků). Nejlépe si vedli Smadoun, otec Chichicastenanga (kterého mimochodem po úspěších Vision d’Etat koupila Shadai Farm) a především Kaldounevees, otec trojnásobného Gr.1 vítěze Ange Gabriela a dvojnásobné Gr.1 vítězky Terre A Terre.

Caro v českém chovu i ve světě

Významnější z pohledu dalšího zachování Carovy linie jsou jeho synové narození z hřebcova působení v USA. Tam dal celou řadu plemeníků, kteří mají své syny v chovu a snaží se prodloužit linii o další generaci. Asi nejlepším ze všech byl Cozzene, vítěz Breeders’ Cup Mile a otec 84 (8%) blacktype vítězů, jehož dva vnuci se dostali i do českého chovu. Jeho syn Alphabet Soup, vítěz Breeders’ Cup Classic, byl otcem v chovu dr. Kubíčka dvě sezóny působícího Silver Whistle, a další syn Mizzen Mast je otcem Gr.1 vítěze Midshipse, který aktuálně působí v chovu Darhorse a loni se po vlažném startu dokázal probojovat mezi nejúspěšnější hřebce v českém chovu.


V Centru Darhorse působící MIDSHIPS se loni stal vicešampiónem plemeníků v ČR podle počtu vítězství 

Tito dva hřebci, oba trávoví specialisté, ukazují, že evropská krev ani v USA neztratila svou afinitu k travnatému povrchu, ale Caro, respektive jeho linie, se v USA prosazuje i na tradičních píscích či syntetických površích. Dalším velmi úspěšným Carovým synem v chovu je Siberian Express, otec dvou špičkových plemeníků In Excess (otec Indiana Charlie) a Siberian Summer, vynikajících výsledků v chovu dosahoval i kanadský šampión a vítěz tamní trojkoruny With Approval, otec 47 blacktype vítězů, kterého si už jako veterána vybrala pro svůj anglický chov Kirsten Rausing.

Úrodnou půdu našla Carova linie v Jižní Americe, kde si velmi dobře vedl polobratr Buckaroo Parade Marshal, americký listed vítěz, Gr.1 umístěný, jehož syn Not For Sale patřil k nejlepším plemeníkům v Argentině, ve stejné zemi se dobře uchytil a vyprodukoval syny schopné plodit Gr.1 vítěze i Ringaro, otec úspěšného plemeníka Ritze. V Evropě sice Carův vliv v přímé linii slábne, ale to neznamená, že se zde s Carovou krví nesetkáme. Caro je mateřským otcem Linamixova otce Mendeze, je otcem báby úspěšného plemeníka Danehill Dancera, jeho syn Crystal Palace je otcem báby Dalakhaniho, jiný syn Cozzene je mateřským otcem Pivotala (otce nové posily Hřebčína Střelice Eagle Topa), Caro sám je otcem matky Al Nasr a jen tito vlivní plemeníci sami rozšíří Carovu krev v nemalém rozsahu. Podobně i v USA, ale také třeba v Japonsku, kde je Caro dědem matky plemeníka Tanino Gimlet, otce excelentní Vodky, či otcem matky Gr.1 plemeníka Tayasu Tsuyoshi, je Caro často přítomen v rodokmenech nejvýznamnějších koní.


Uncle Mo, dnes zřejmě nejlepší plemeník z Carovy linie, připouští na Ashfordu za 125.000 dolarů. Jeho syn Nyquist, vítěz Kentucky Derby, stojí na Jonabell Farm s cenovou 40 tisíc dolarů.

U nás jeho krev zastupovali úspěšný syn Harlow a nepříliš využitý vnuk Laroche (Nebos), že linie Caro dává i koně s výtečným zrychlením nás kdysi přesvědčoval jeho pravnuk Bohemian Lad, dnes má silné zastoupení zásluhou Midshipse, který by možná mohl být i velmi zajímavým producentem překážkářů. V USA, ale vlastně celosvětově je dnes jedničkou linie Uncle Mo, který má excelentní výsledky a těší se velkému zájmu chovatelů. I díky jemu dnes můžeme konstatovat, že se Carova linie pod ofenzívou Northern Dancera a Native Dancera neztratila a nadále si udržuje životaschopnost. Což je pro plnokrevníka jedině dobře.

Miloslav Vlček

• Předchozí
• Další