Po dvou měsících letošní sezóny má český chov, respektive koně odchovaní domácími chovateli, poměrně příznivou bilanci. Vzešlo z něj celkem 5 vítězů jedničkových dostihů, což je například o tři více než v loňském roce v tuto dobu. Tito vítězové mají několik společných znaků, které do značné míry odrážejí současný stav v českém chovu.

Co je potěšitelné - většinu letošních jedničkových vítězů českého chovu tvoří koně klasického ročníku. Sice mezi nimi není zatím žádný klasický vítěz, jakým byl loni odchovanec Darhorse Lagaro, který vyhrál jak českou, tak slovenskou Velkou jarní, ale ani letos nebyl českému chovu klasický triumf příliš vzdálen. Vítězka Memoriálu Rudolfa Deyla POLYANTA (Soldier of Fortune - Peinture Naive, Wagon Master) z chovu Jiřího Trávníčka byla v Jarní ceně klisen poražena až po tuhém boji německou listed vítězkou Fashion Queen (Santiago).

Polyanta vyhrála trial na klasiku v Česku, další dva čeští odchovanci se prosadili ve slovenských trialech. Cenu trojročných kobýl vyhrála DAKUJA (Jukebox Jury - Dánská Princezna, House Rules) z chovu K-K- Metal, a.s., v Cene trojročných žrebcov se prosadil IRWIN FORGE (Fuisse - Irish Queen, Secret 'n Classy) z chovu Manažerské akademie jakosti.

Také další vítězství českécho odchovance se odehrálo v trialu, ale nikoliv na některou z jarních mílových klasik, ale v trialu na derby - Memoriálu dr. Frankenbergera, který ovládl JOSEPH (Lando - Josselin, Muhtahir), první rovinový jedničkový vítěz z chovu Jiřího Charváta, respektive jeho Charvát Group s.r.o.

Příznvou bilanci českého chovu v úvodních dvou měsících uzavírá předloňský šampión a loňský dvojnásobný klasický vítěz LAGARO (Dalghar - Lady Kristinne, Night Shift), který v Jarnej míli ukázal návrat loňské formy.

Owner-breedeři hledající plemeníky v cizině

Všech pět vítězů běhá v barvách svých chovatelů, jsou tedy produkty tzv. owner-breederů. O těch jsme již několikrát psali, a pokud má mít český chov nějakou budoucnost, bude spjatá právě s chovateli, kteří si odchovávají koně pro sv vlastní stáje. Je to logické. Zatímco komerčním chovatelům současný stav trh s ročky i případné příjmy z držení plemenných hřebců a poskytování dalších služeb neumožňují výrazněji investovat do zlepšení chovného materiálu tak, aby dokázal držet krok s importovanou konkurencí, u owner-breederů, pro které chov není hlavní činností, není ekonomika tak přímočará a rozhodující jako u komerčních chovatelů a jejich možnosti jsou bohatší.


Joseph vítězí v Memoriálu Rudolfa Deyla, foto Jiří Kurzweil

To nakonec ukazuje i další společný rys pětice zmíněných vítězů - všichni jsou potomky plemeníků působících v zahraničí, kam za nimi jejich matky musely vycestovat, dva (Irwin Forge a Polyanta) se dokonce v zahraničí i narodili. Skutečnost, že všichni jedničkoví vítězové jsou potomky zahraničních plemeníků, podle mne neodráží jen víru, a v tomto případě oprávněnou, úspěšných chovatelů, že zahraniční chovy nabízejí kvalitnější plemeníky než jací jsou k dispozici u nás, ale je též odrazem stavu české nabídky plemeníků před 4 lety. Nyní, díky hřebcům jako jsou Zazou, Mikhail Glinka, Shamalgan, Meandre či Sleeping Indian se nabídka oproti tehdejší doba výrazně zlepšila a i počet klisen vyjíždějících na připuštění do zahraničí klesl.

Ústup tradičních rodin

Zajímavý je i pohled na matky těchto vítězů. I na nich můžeme pozorovat změny a trendy v domácím chovu. Z pětice koní dva jsou potomky importovaných klisen (Polyanta a Lagaro), další dva mají importované báby (Irwin Forge a Joseph) a pouze Dajuka pochází z rodiny, která v českém chovu působí několik generací. To má, alespoň podle mého názoru, dva důvody. Tím prvním je skutečnost, že úspěchy domácího chovu jsou spjaty především s produkty owner-breederů, pocházejí tedy vesměs z relativně mladých chovů, kde je vysoké procento importovaných klisen logické. Druhým důvodem však je, že ani tradičním chovatelům se příliš nedaří držet staré rodiny, působící v našem chovu více generací. Že je to mnohdy škoda a že tyto rodiny jsou stále schopné produkovat špičkové koně ukazují například úspěchy Orlingu s rodinou Fieldmistress.  

Na druhou stranu, z uvedené pětice jediná Polyanta pochází z matky, která vyhrála dostih I. kategorie - z Wagon Masterovy dcery Peinture Naive, která v roce 2005 zvítězila ve Velké červnové ceně. Od roku 2007 působila v chovu Jiřího Trávníčka, nyní je v chovu Josefa Vašiny. Irish Queen, 2x4 prochovaná na Secretariata, se v jedničkách 3x umístila, Dánská Princezna obsadila v dostizích I. kategorie dvě čtvrtá místa a poté skončila na překážkách. Vrcholem kariéry Lady Kristinne, klisny z rodiny vynikající In The Groove, bylo vítězství v chuchelských trojkách a Josephova matka Josselin nikdy neběhala.

Ale právě příběh Josephovy rodiny je z uvedené pětice možná nejzajímavější. Jeho bábu Jeanmaire (Dansili), která jako dvouletá doběhla třetí v listed Dick Poole Fillies Stakes na 1200 metrů v Salisbury, koupil už jako chovnou klisnu v roce 2006 v Deauville prostřednictvím Christiana Richnera Jiří Charvát za 56.000 €. Ač řada současných matek v českém chovu byla, vesměs privátně, ale i na dražbě, zakoupena za vyšší částky, každá z nich byla kupovaná českým majitelem jako dostihová a až po skončení dostihové kariéra byla zařazena do chovu. Jeanmaire byla koupena již připuštěná a je v novodobé historii českého turfu zřejmě nejdražší chovnou klisnou, jakou český chovatel zakoupil.

Investice se dosud neukazovala jako příliš výhodná - z potomků Jeanmaire si nejlépe zatím vedl Jean Valjean (Blue Coral), trojnásobný bratislavský vítěz, který nejvýše dosáhl na dostih IV. kategorie. Zřejmě i proto byla klisna před časem nabídnuta k prodeji na inzertním serveru Bazoš, posléze našla cestu do napajedelského stáda. Necelý půlrok poté, co Jeanmaire tehdy Jiří Charvát koupil, se jí ve Francii narodila klisna po Muhtathir, pojmenovaná Josselin. Na dráze se nikdy neukázala, ale právě ona nyní zastupuje rodinu Jeanmaire v Charvátově chovu a Joseph je jejím prvním potomkem. Na podzim přijde do tréninku Josepha po Soldier Hollow, letos se Josselin narodil hřebec po Mariydi.

Úvodní dva měsíce tak znamenaly pro domácí chovatele na poli jedničkových dostihů bezpochyby úspěch a ani celkové statistiky z českých drah nevypadají pro český chov špatně. Těm ale zčásti pomáhá stále početnější skupina koní, směřujících primárně na zahraniční dráhy (a tudíž oslabují konkurenci na našich drahách), kde v rovinových dostizích, pomineme-li Slovensko, koně českého chovu bodují velmi zřídka a i jejich frekvnce startů je výrazně nižší než u importovaných koní. Doufejme jen, že tento stále zesilující trend neudělá z domácích dostihů jakousi "pralesní ligu", v níž se sice budeme moci chlubit úspěchy českých odchovanců, ale jen díky oslabující konkurenci způsobené malým zájmem elitních koní o starty u nás.

Miloslav Vlček


 

• Předchozí
• Další