Podíváme-li se na výsledky nejvýznamnějších českých dostihů posledních sezón, musíme konstatovat, že většinu z nich ovládli koně, kteří se narodili za hranicemi České republiky. Zároveň však nemůžeme opomenout, že především v posledních letech koně českého chovu dosáhli řady nesporných úspěchů, které rozhodně nelze opomenout. To nás vedlo ke zpracování statistiky, srovnávající výkony importovaných koní ve srovnání s domácími odchovanci a jejich vývoj v posledním čtvrtstoletí na tuzemských závodištích.

Před několika lety jsem měl tu čest přednášet na semináři o anglickém plnokrevníkovi na Mendelově univerzitě v Brně. Jeden z řečníků tam měl příspěvek na téma srovnání výkonnosti našich odchovanců s importovanými koňmi a na základě klesajícího počtu úspěchů českých rodáků ve významných dostizích v období od 90. let konstatoval, že v tomto období došlo k poklesu výkonnosti koní tuzemského chovu. Dost mne ten závěr tehdy naštval, protože podle mého názoru neodrážel realitu. Autor při své analýze podle mne pominul dvě základní skutečnosti. Jednak při srovnávání s importy považoval importované koně za standardní veličinu aniž by zohlednil, že v porovnání s prvními importovanými koňmi počátkem 90. let došlo k poměrně významnému nárůstu kvality importovaných koní a druhým opomenutým faktem byla změna poměru domácích odchovanců versus importovaných koní. Zkrátka s klesajícím podílem domácích odchovanců na počtu startujících je zákonitý pokles příležitosti a tím i možnost úspěchu ve významných dostizích.

Proč toto uvádím? Protože bych rád, aby si každý z Vás, než se začte do následujících řádků, uvědomil, že statistiky jsou krásná, ale občas i ošidná věc a je u nich podstatné i to, zda jsme schopni správně zvážit všechny okolnosti a vlivy, které s nimi souvisejí a správně je interpretovat. Mimo jiné i proto, neboť si myslím, že vás data, které zveřejníme, překvapí. Nebo alespoň mne překvapila. Hlavně skutečnost,  zatímco v roce 2000 vydělal průměrný importovaný kůň na českých drahách o 163% více peněž než průměrný kůň tuzemského chovu, loni činil rozdíl už jen pouhých 13%!!!   

Ale vezměme to postupně. Protože znám slavný výrok "Věřím pouze těm statistikám, které jsem sám zfalšoval," který je mylně připisovaný Winstonu Churchillovi, ač jeho autorem byl nacistický šéf propagandy Joseph Goebbels, uvedu zde všechny podrobnosti statistiky, kterou jsme připravili. Není nová, podobnou, byť samozřejmě s tehdejšími daty, jsme publikovali již před pár lety. Impuls k její aktualizaci vzešel z mého nedávného rozhovoru s jedním s tuzemských chovatelů. Ten mi na dotaz ohledně připařovacího plánu svých klisen sdělil, že zvažuje, zda vůbec klisny připouštět a argumentoval množstvím koní, které se k nám dovážejí za ceny hluboko pod náklady na jejich odchov. Byla z jeho slov cítit nemalá skepse a protože její součástí byl i povzdech nad tím, že neexistují žádné statistiky, jak si ta stále početnější importovaná masa koní vede, napadlo mne zaktualizovat jednu starší statistiku. 

Ta naše porovnává výsledky, přesněji řečeno zisky koní importovaných s tuzemskými rodáky na českém území. Jako zdroj dat jsme vzali data ze stránek Jockey Clubu ČR, konkrétně šampionáty chovatelů a tamní rozlišení chovatelů na tuzemské a zahraniční. Vzali jsme rok po roce každý šampionát zvlášť pro importy, zvlášť pro koně tuzemského chovu, a z nich udělali celkové statistiky rok po roce, přičemž jsme nerozlišovali rovinové a překážkové dostihy, ale vzali české dostihy jako celek. Podívejte se na ně.

Statistiky importovaných koní:

zdroj: Jockey Club ČR a vlastní výpočty

Statistiky importovaných koní potvrzují dojem z dráhy - jejich počet na tuzemských závodištích roste a roste i objem cen, které získávají. Podíváme-li se však na poslední kolonku ukazující průměrný výdělek z českých drah nevidíme na něm nějaké zlepšení, naopak posledních pět sezón je pod úrovní výsledků z první dekády tohoto století. Což možná mnohé z Vás překvapí.

Statistiky tuzemských odchovanců:

zdroj: Jockey Club ČR a vlastní výpočty

Zcela jinak vypadají statistiky koní českého chovu. Hned na začátku musím ale upozornit, že data, sestavená z šampionátů chovatelů a jejich rozlišení na tuzemské a zahraniční, se lehounce liší od dat českého chovu, která JC uvádí ve statistikách z dostihového provozu. Nevím, čím je ten rozdíl způsoben, ale je velmi malý a především - nijak neovlivňuje trendy, které z dat vyplývají.

Vraťme se ale k oněm datům. Na nich vidíme, jak rapidně poklesl počet koní českého chovu na tuzemských drahách - z téměř tisícovky na necelá tři sta. Samozřejmě klesla i suma cen, které tito koně získali, ale i jen letmý pohled napovídá, že klesla daleko méně, než počet koní. To pak odráží průměrný výdělek, který naopak výrazně vzrostl. A to zvláště v posledních letech. Potvrzuje to i tabulka srovnávající průměrné výdělky obou kategorií.

Ještě více je to patrné, pokud průměrné výdělky importovaných i tuzemských koní dáme do jednoho grafu a přidáme k nim spojnici trendu. Ta naznačuje, že by se v blízké budoucnosti mohly průměrné výdělky importovaných koní s tuzemskými odchovanci vyrovnat. Nicméně tady přichází čas na interpretaci výsledků. Možná čísla uvidíte jinak, já se nyní pokusím přednést svůj pohled.



Před řadou let při jiném srovnání výsledků importovaných koní s koňmi českého chovu jsem uvedl, že importovaní koně procházejí před příchodem na dráhu několika výběry. Musí je chovatel vybrat na dražbu, musí jej dražební společnost přijmout a pak přichází výběr kupujícího. To sice stále platí, ale i u koní tuzemského chovu dochází k třídění a na dráhu se dostane jen část z nich. Navíc redukce stáda postihla (tvrdá data na to nemám, ale dojem takový ano) spíše tu méně perspektivní část stáda - chovatelé už si mnohem více vybírají, kterou klisnu stojí za to zařadit do chovu. A naopak s tím, jak se nákup koní na zahraničních dražbách stal běžnou záležitostí po odbourání všech překážek do vstupu naší země do EU, rozšířilo se spektrum importovaných koní, mezi nimiž možná více než dříve najdeme i koně s podprůměrnými cenami. Ale to už je asi spíše spekulace, protože přesná data chybí. Jediná, která jsou k dispozici, pocházejí z roku 2013, kdy jsme při tehdejším srovnání spočítali nákupní ceny importovaných koní a došli k průměrné ceně přesahující 400 tisíc korun. Těžko říct, zda od té doby došlo k výraznější změně, podle mne asi nikoliv.

Na druhé straně je nutno si uvědomit, že zkoumáme jen čísla z našeho provozu. Jinak to ale ani nejde. A tak tato data nezahrnují koně jako Ponntos, L'Estran, Mauricius a řadu dalších, kteří velmi úspěšně běhají v cizině, ale u nás je prakticky nevidíme. Data potvrzují, že starty v zahraničí jsou především záležitostí importovaných koní, kteří tím přicházejí o možné zisky v ČR. Ale abychom byli spravedliví, nejúspěšnější rovinový kůň českého chovu Gasparini (Eagle Top) také ze svého zisku 2,47 miliónu korun získal podstatnou většinu v zahraničí a na českých drahách vydělal "jen" 540 tisíc. Do zisku koní českého chovu se navíc započítávají i výhry z dostihů otevřených jen pro něj jako je Fitmin Cup či seriál Conseq, což statistiky českých koní vylepšuje. Ale je otázkou, jak se na toto dívat. Pokud statistiky bereme jako určité měřítko kvality, tak to samozřejmě opticky český chov vylepšuje. Ovšem na druhou stranu jsou dostihy jen pro české odchovance příležitostí, která umožňuje i koním hůře čelícím běžné konkurenci sáhnout si na solidní výsledek v dostizích s omezenou konkurencí.

Další věc, kterou bychom neměli opomenout, je skutečnost, že při klesajícím počtu českých odchovanců dokáže jeden či dva velmi úspěšní koně významně ovlivnit celou statistiku - více než o početněji zastoupených importů. Na statistiky posledních let tam má u českých rodáků velmi pozitivní vliv to, že z posledních pěti ročníků nejbohatšího českého dostihu Velké pardubické čtyři skončily vítězstvím koně českého chovu. Skvělá vizitka domácího chovu má silný vliv na konečné statistiky.

Přesto si myslím, že i při zvážení všech fakt jsou výsledky tuzemských rodáků v posledních letech naprosto skvělé a měly by být doporučením pro český chov. Navíc ač rozumím technickým důvodům, proč se v oficiálních souhrnných statistikách JCČR neobjevují, neměli bychom zapomínat nejen na majitelské prémie, ale i různé majitelské bonusy, které držení koně českého chovu finančně zvýhodňují oproti konkurenci. Je rozhodně škoda, že tato data v celkových statistikách chybí, ač dříve byly třeba právě majitelské jejich nedílnou součástí. Běžný návštěvník či začínající majitel tak nedostane či lépe řečeno nenajde si tato data, která by jej mohla přesměrovat ke koním našeho chovu, což je pro něj rozhodně škoda.

Ale není všem dnům konec a s novou koncepcí majitelských prémií, které se nejen rapidně zvyšují, ale budou vypláceny bezprostředně po dostihu a nemusí čekat na konečné posezónní vyúčtování, se tyto údaje snad znovu v databázi JC vrátí ke konkrétním koním a celkovým statistikám a budou sloužit i v roli propagace držení koně zdejšího chovu. Výše zmíněná data ukazují, že si to naši koně i jejich chovatelé rozhodně zaslouží. A mimochodem: pokud loni vydělali importovaní koně v průměru jen o 13% více peněz než koně českého chovu, nové majitelské prémie, které o 30% navýší tuzemským rodákům jejich český výdělek tento rozdíl více než vyrovnávají. Sám jsem zvědav, co to přinese.

Miloslav Vlček

• Předchozí
• Další