Ve středu se boj o záchranu Hřebčína Napajedla jako klíčového místa pro zachování a rozvoj chovu anglického plnokrevníka v České republice, přesunul na na půdu Senátu Parlamentu Česká republiky. Jeho jednání, respektive příspěvky zastánců zachování hřebčína, výrazně ovlivnilo čerstvé rozhodnutí Ministerstva kultury ČR, které v odvolání proti svému srpnovému rozhodnutí nevyhovělo odporu zástupců petice na záchranu hřebčína a nezahrnulo do kulturní ochrany hřebčína i jeho pastviny.

Tuto skutečnost ostře kritizoval především současný prezident Jockey Clubu Dr. Jiří Charvát, která na jednání Senátu vystoupil s vlastním příspěvkem. V jeho úvodu vysvětlil, co je Jockey Club ČR a jaké jsou jeho úkoly a porovnal též české dostihy a český chov s evropskou realitou. Zdůraznil, že problémem českého turfu není ani tak nízký počet dostihových koní, ale nízký počet českých odchovanců mezi nimi a především klesající podíl tuzemských odchovanců.

"Příčinou úbytku českých koní, příčinou úbytku zaměstnání pro české chovatele není špatná kvalita českých koní, příčinou je nedostatečná nabídka, která je dána tím, že u nás dnes, když vypadl zejména Hřebčín Napajedla, není velký chovatel, který vychovává hříbata, ročky a nabízí je na trhu. Proto je pro nás úloha hřebčína v Napajedlích naprosto nezbytná, protože z požadovaného množství minimálně 150 ročků, které potřebujeme ročně, vždycky obstarával zhruba 50."

V druhé části svého vystoupení se prezident Jockey Clubu ostře ohradil proti rozhodnutí Ministerstva kultury, které sice potvrdilo původní rozhodnutí prohlásit Hřebčín Napajedla, respektive jeho budovy, jako kulturní památku, ale odmítlo do památkové ochrany zahrnout i pastviny, náležící k hřebčínu. "Nemohu vůbec souhlasit s panem ministrem, protože pan ministr řekl, my jsme prohlásili hřebčín kulturní památkou. Položme si otázku, co je hřebčín? Všeobecná encyklopedie z roku 1997, vydaná Pro Diderot uvádí: Hřebčínem je plemenné a pastevní hospodaření pro chov a šlechtění koní se stájemi hřebců a klisen s hříbaty. Plemenné a pastevní - to je konjunkce. Oba dva musí platit společně. A jestliže tedy prohlásíme část hřebčína za kulturní památku, a ne celý, pak neprohlásíme celý hřebčín, protože definice hřebčína je jiná," uvedl Charvát ve svém projevu.

Související: Ministerstvo kultury potvrdilo rozhodnutí o prohlášení napajedelského hřebčína za kulturní památku. Pastviny se jí ale nestaly

"Současnému vlastníkovi nelze nic vyčítat", řekl Charvát dále. "Antonína Sieklika dobře znám, koupil hřebčín, aby mu pomohl. To, že to jeho děti nebaví, to je život. Ale kdyby to dál prodávali jako hřebčín a řekli - my jsme za něj tenkrát dali 25 miliónů a chceme v tom čase nějaké přiměřené zhodnocení ceny, nelze namítat nic. Ale pokud je dneska snaha, už potvrzená rozhodnutím ministerstva, že oddělíme pastviny a necháme naprosto nečinné budovy a 9 hektarů prodáme za minimálně 150 miliónů, pak už to není košér. A nezaslouží si ani úctu, ani uznání," zdůraznil za potlesku auditoria Charvát.

"Hřebčín Napajedla jako celek za kulturní památku prohlášen nebyl. Hřebčín Kladruby prohlášen byl. U pana ministra jsem se dozvěděl, že důvod je ten, že tam je chován kladrubský kůň, zatímco tady anglický plnokrevník. Takže ministerstvo volilo mezi dvěma variantami: ochránit obecný zájem a vytvořit předpoklady pro obnovení činnosti hřebčína nebo dát přednost soukromé investici a zničení hřebčína a jeho hospodářství. Rozhodlo se zcela zjevně pro druhou variantu," ukončil Jiří Charvát své vystoupení. 

Miloslav Vlček

• Předchozí
• Další