Už je to skoro půldruhého roku, co společnost Lokotrans pana Karla Jalového zakoupila ve Francii hřebčín. Na Haras LT Cheval se letos rodila první hříbata, ve čtvrtek bude na dražbě v Deauville nabízet k prodeji prvního odchovance - syna klisny Lady in Pink, který se sice narodil ještě na Haras de Beaufay, ale od tří měsíců už byl odchováván na novém hřebčíně. Tam už dnes stojí deset chovných klisen a další přicházejí. Právě u nich jsme povídání s Karlem Jalovým zahájili.

Koupili jsme od Miloše Vávry čtyřletou Asturias, je to klisna po Siyouni z matky po Galileo, tedy hodně dobrý původ. Rodina je sice trochu slabší, ale zkusíme ji. Pomalu přesouváme do chovu i klisny z našich tréninkových centrál, na hřebčín už přišla Picobella Rosa (Intello), která v tréninku Stephane Wattela ve Francii vyhrála a umístila se v Classe1, na hřebčíně jsou už i skoro všechny klisny z tréninkové centrály v Újezdě jako La Tour du Bois a další.

V srpnu jste v Deauville koupili dvě roční klisny v Deauville. Podle jejich výborných rodokmenů předpokládám, že i ony byly výhledově nakupovány pro chov.

Byly. V létě jsme na výběrové dražbě v Deauville koupili dcery Camelota a Pinatuba z výborných rodin, které by se měly objevit na dráze, ale pokud k tomu nebudou, původ je předurčuje pro chov. Z našeho pohledu a myslím, že i pro čtenáře by mohlo být zajímavé, že jsme založili takový investiční fond, do něhož sháníme zdroje a jehož součástí jsou už tři chovné klisny, které jsme koupili loni, tj. Kingmanovy dcery Bella Umbria a Righteous a také Magic Blur po No Nay Never. A součástí tohoto Lokotransu Invest jsou i tyto dvě klisny. Stejně tak i letošní hříbata výše zmíněných tří chovných klisen.

Věříte, že takový projekt může přinášet profit?

Projekt vypadá životaschopný, máme další zájemce o vstup do něj a myslím si, že po stránce investic by se měl dále rozvíjet. Je v tom dost peněz, ale když sledujeme dražby, tak vidíme, že průměrní či podprůměrní koně, ať vypadají, jak chtějí, se prodávají výrazně levněji, naopak u ročků exkluzivnějších původů ceny letí nahoru, ať je to ve Francii, Anglii nebo Americe. I proto se zaměřujeme víc na kvalitu než na kvantitu. Chovných klisen také proto nemáme tolik, kolik jsme původně předpokládali, ale to je záměr. Měli jsme tam chovnou klisnu ze Španělska, která teď odjela se chystat na připuštění, máme tam naše i cizí dostihové koně, kteří si tam přijeli odpočinout, do “lázní” atd. Na druhou stranu je tu 53 hektarů pastvin a co se týká chovného materiálu, tak větší prostor než pro 25 klisen tady není a my už se mu blížíme. Teď máme vyhlédnutou ještě jednu březí klisnu, kterou bychom do vánoc chtěli koupit - bude v Newmarketu na dražbě chovného materiálu.

Tento týden bude nabízen Váš odchovanec Lord Sioux na dražbě ročků v Deauville…

To bude, jak říká Michal Lisek, taková naše maturita. Myslím, že za ten rok a půl jsme ve Francii udělali hodně práce, hlavně Michal, je to jeho dílo a dítě, o které se stará ve dne v noci se svým francouzským personálem. Ve čtvrtek uvidíme, zda se to přetvoří v nějakou komerční stránku věci díky prodeji hřebečka z Lady in Pink, v katalogu prezentovaného pod naším spřáteleným hřebčínem Cadranem. Hřebec se ještě nenarodil u nás, to bychom nestihli, narodil se ještě u pana Trávníčka na Haras de Beaufay, ale i s matkou byl ve třech měsících převezen na náš hřebčín a odstavení a odchov už proběhl tady. Vypadá parádně, samozřejmě Lady in Pink má pěkný původ, rodina je trochu slabší. Jsem hodně zvědav, kam se zařadí, otec Sioux Nation je docela atraktivní hřebec, to by mohlo pomoci. Rádi bychom, aby se hřebeček objevil na dráze a dělal reklamu jak hřebčínu, tak i své matce. Pro nás je to sázka na budoucnost, víc než cena je to pro nás podstatné, aby běhal někde, kde bude vidět.

To ale nebude jediný váš odchovanec, který se v nejbližší době objeví na dražbě…

Ne. Za měsíc nabídneme v Deauville na dražbě Santa Sophii, tříletou klisnu ze Santa Padrony po No Risk At All, která v srpnu při svém první startu lehce vyhrála bumper ve Vittelu. U ní už budeme chtít peněz trochu víc, přece jen San Sebastian už něco ukázal, San Chagall také zvítězil, dvouletá Santa Barbara vypadá také moc dobře. Ta je zatím na hřebčíně a měla by jít do překážkového provozu. Santa Sophia se také narodila u pana Trávníčka, byla tam i odchovaná, u nás byla “jen” v tréninku.



A když za ni nebude nabídnuta dobrá cena?

Máme svoji tréninkovou centrálu, máme koně u trenérů ve Francii a ve Španělsku, takže nepotřebujeme prodávat za každou cenu nebo pod cenou. Takže pokud by se měli naše koně prodat špatně, necháme si je.   

Zmínil jste polobratra Santa Sophie San Sebastiana, vašeho prvního odchovance, který získal status blacktype koně, nyní připravovaného ve Španělsku. Jak se mu daří?

V neděli běhá v Madridu a doufám, že se mu podaří dobrý výsledek a třeba ještě pomůže aktualizovat katalogovou stránku Santa Sophie. Jsem na něj hodně zvědav, protože pokud všechno půjde jak má, tak by se měl s kontingentem Guillermových koní přesunout do Dubaje a měl by tam od listopadu začít běhat handicapy. Proto byl i takhle menežován, byl přes léto pošetřený a doufám, že by svým sourozencům mohl pomoct.       

A co někdejší derby favorit Co Alpha Wonder? Jak se zotavuje ze zranění?

Teď vypadá parádně. Zrovna včera mi Michal posílal video, vypadá opravdu dobře, už je naprosto zdravý, machruje a začíná to s ním být k nevydržení. Takže čas odjezdu do tréninku se přiblížil. Neměl by se ale už vracet do Madridu, protože je to kůň, který potřebuje měkko, tudíž Madrid by mu nesvědčil. Měl by přejít do tréninku k Wattelovi a objevit se na dráze. Vypadalo to s ním špatně, ale po operaci a dlouhé rekonvalescenci vypadá opravdu dobře a věřím, že nám tu péči na dráze ještě vrátí.  

Vraťme se k Vašemu hřebčínu. Jaký s ním máte v nejbližší době cíl?

Do Francie investujeme milióny měsíčně, jak do chovného materiálu, tak do stájí, boxů a všeho dalšího. Věřím, že chovné stádo máme postavené hodně dobře a za nějaký rok dva bychom mohli zapadnout mezi menší francouzské hřebčíny, kterých je tam řada a etablovat se tam na komerční bázi tak, že by chov mohl být v černých číslech.

To není nijak malý cíl. Vedle kvalitního chovného materiálu a bezesporu i štěstí při jeho výběru potřebujete také kvalitní zaměstnance. U nás, ale vlastně obecně všude na světě, je problém sehnat lidi ke koním. Jak se Vám to daří ve Francii?

Tam je to bohužel naprosto stejné jako u nás, jen Normandie má výhodu, že tam je prakticky jen zemědělství. Člověka tedy seženete relativně snadno, ale kvalita pracovníků nebývá vysoká a není to jednoduché. A upřímně, někdy tomu ani nerozumím. Lidé, kteří mají vztah ke koním a dostanou od nás ubytování i docela slušné peníze, mají občas tendence raději odejít k nějakým bezpečnostním agenturám nebo děvčata prodávat do supermarketu. Mě by ti koně naplňovali víc. Není to ani tak o penězích, ale spíš o tom, jak se mění pohled na svět. 

Zmínil jste se, že máte vyhlédnutou jednu březí klisnu, co bude nabízena v Newmarketu. I ona bude součástí fondu Lokotrans Invest?

Bude, protože máme dalšího akcionáře.

Takže cílem, stejně jako u ostatních, bude připustit, odchovat, prodat. Pokud možno se ziskem...

Ano. Pokud možno se ziskem nebo s vizí podpory rodiny, matky, sourozenců a hřebčína.



Už minule jste naznačil posun v roli vašeho tréninkového střediska v Újezdě, které by se mělo více orientovat na překážkový provoz. Jak tento přerod pokračuje?

Myslím, že si příznivci všimli, že tam plynule přecházíme od rovinových koní do překážkového provozu. Rovinových koní už tam zbylo jenom pět - Aigle Vaillant, Jir Sun, Mia Sally a dva dvouletí.

Takže na dražbě, co nyní probíhá v Deauville a kde nabízíte syna Lady in Pink, sami nakupovat nebudete?

Nebudeme. Maximálně si toho našeho Siouxe koupíme zpátky.

Na dražbě teď kupovat nebudete, ale co prodejky. Neplánujete další nákupy překážkových koní z prodejních dostihů?

To ano, to se nám poslední dva roky osvědčilo. Na jaře si počíháme na nějaké prodejky čtyřletých, možná i starších a půjdeme touto cestou nákupů rozběhaných koní, abychom tréninkovou centrálu na Újezdě posílili.

Koupě koně v prodejkách má řadu výhod, do koně vidíte podstatně více, než když kupujete ročka nebo dvouletka z breeze-upu, ale jsou i ošidné kvůli různým přeléčeným zraněním apod. Jak se Vám daří toto riziko eliminovat?

Asi máme štěstí. Samozřejmě , když si nějakého koně vyhlédneme, tak se i ve stáji snažíme zjistit, proč jde do prodejky, proč je na prodej. Já říkám, když budu mít dobrého koně a bude zdravý, tak proč bych jej prodával? Co se týká rovinových koní, tak tam je to jednoznačnější. Protože když kůň dosáhne nějakého handicapu a oni už ví, že se jim nikam nevejde, tak se takový kůň v prodejce objeví i zdravý. Ale samozřejmě je tam spoustu takových spravovaných i my jsme takové koně koupili. 

U překážkových koní je to složitější, snažíme se kupovat koně, kteří nemají naběháno 8 dostihů, ale je to taková alchymie. Za ty dva roky jsme jich koupili z prodejek sedm a nemohu říct, že bychom koupili špatného koně. Někdo si musel odpočinout, jeden se zranil u nás, ale nestalo se nám, jak se na Moravě říká, že “bychom kopli do psa”. Myslím, že u těch mladých překážkových koní je těch problémů míň než u rovinových. 

Kolik budete mít příští rok hříbat?

Asi tak deset. Letos jich máme osm, z toho tři jsou investiční, pak z našich klisen, které se objevovaly v našem turfu a ty by se měli objevit na Újezdě.

Takže jestli tomu správně rozumím, tak u investičních je jasné, že potomci půjdou na dražbu, u Koneko, na níž máte 50% podíl a byla kupovaná jako investice, také a u ostatních se budete rozhodovat, zda dražba nebo vlastní stáj?

Ano. Třeba Santa Barbara je dvouletá a jestli Santa Sophia udělá nějaký výsledek, mohla by být na prodej, ale zase je to kůň, jehož bych nerad prodával pod cenou. Eternity’s Grey, kterou jsme prodali Vaškovi Lukovi, se teď dvakrát umístila ve Francii, což je pro nás fajn a  to bude hrát roli u dalších potomků Eternity.

Co Aigle Vaillant? Toho už budete zazimovávat?

Je v plánu, pokud jej bude moci jezdit Theo Bachelot, že by v polovině listopadu ještě vyběhl. Navíc ve stejný den je tam dostih i pro Miu Sally, tak by jeli spolu. Ale bude záležet, jak budou vypadat.

Na závěr: jak si vy sám užíváte všechny změny, kterými stáj v poslední době prošla?

Víte, mám koně asi dvacet let, ale u porodu jsem byl poprvé až loni, kdy se v lednu a únoru rodila na hřebčíně naše první hříbata. Byl to pro mě obrovský zážitek, nedá se to popsat. Užívám si pohledu na to, jak hříbata rostou a těším se, až je uvidím na dráze. Teď když vidím, jak se to hříbě rodí, mám k němu daleko hlubší vztah, než když si ho koupíme na dražbě.

Miloslav Vlček
foto Haras LT Cheval

• Předchozí
• Další