Slovenský chov nemá zrovna na růžích ustláno. Totéž lze sice říct o prakticky všech domácích chovech v zemích našich sousedů, zvláště těch nezápadních, Slovensko však v tomto směru drží nezáviděníhodný primát. V loňském roce navíc tamní chov přišel o svého nejzajímavějšího hřebce, Galileova syna Move Your Vision, hřebce ověnčeného třemi tituly šampióna plemeníků na Slovensku a v Maďarsku. Možná mu však roste následovník.

 
Závěrečný dostihový den slovenské sezóny přinesl dva dostihy vyhrazené dvouletým koním. Tím významnějším byl dvojkový Memoriál MVDr. Pavla Šarišského na 1800 metrů, v němž se po boji s francouzskou rodačkou a dcerou respektovaného Kendargenta (Kendor) Victory Star prosadila domácí odchovankyně Harmica, vedená Sofií Kvízovou. Pro hnědku z chovu Mladena Rihtariče to byl teprve druhý životní start, přičemž ten první si odbyla v největším dostihu dvou dvouleté klisny - Ceně zimní královny. Tam však špatně odstartovala a vzniklou ztrátu už nedokázala eliminovat. Slibná klisna je jedním z pouhých tří potomků plemeníka Legionara, kteří se na dráze ukázali, přičemž vedle Harmicy dokázal zvítězit také Wictor, který v péči Zuzany Kubovičové proměnil oba starty ve vítězství. Třetí startující dvouletek Diamond in Pink absolvoval jediný start, při němž obsadil páté místo.

Kdo je Legionar? Šampión i Kůň roku

Velice slibné výsledky prvních dvouletků, kteří se dokázali prosadit i v konkurenci importovaných koní, přitáhly k Legionarovi opětně pozornost. Té si odchovanec německého Fährhofu užil dost během své dostihové kariéry, kdy, zvláště v její úvodní části, zcela opanoval slovenský turf. Už je to však třináct let, co začal udivovat svými výsledky, v Česku se objevoval jen sporadicky a až po vrcholu své kariéry, a tak stojí za to si jeho tehdejší výsledky připomenout. 

Jako dvouletý debutoval v tehdy jedničkové Ceně Muscatita, v níž obsadil čtvrté místo. Triumf si z první jedničky pro dvouleté odnesl pozdější šampión českých dvouletků Renny Storm. I další start se odehrál v dostihu nejvyšší kategorie, dokonce v listed Velké ceně BBAG Baden-Baden, kterou Legionar, připravovaný tehdy Zuzanou Kubovičovou pro stáj UMC, po tuhém boji s rakouským Zwegatem (Areion) o krk vyhrál. Asi málokdo tehdy tušil, že Legionar nenajde přemožitele ani v dalších čtyřech dostizích v řadě. Nicméně už následný start v Karpatské ceně (L), největším slovenském dostihu pro dvouleté, ukázal, že hřebec disponuje mimořádnou třídou. Svým soupeřům tehdy utekl o 10 délek a nebylo divu, že byl po sezóně vyhlášen nejlepším dvouletým hřebcem.

Nepřehlédněte: Dally Hit na připuštění do Irska. Jejím letošním partnerem bude šampión a klasický vítěz Saxon Warrior

Do klasické sezóny vstoupil lehkým triumfem v Ceně trojročných žrebcov, lehce vyhrál i klasickou Velkou jarní cenu, v níž vrátil porážku českému šampiónovi Renny Stormovi. Soupeře nenašel ani ve Starohájském kritériu, slovenském derby trialu, v němž lehce o 2 délky zdolal pozdější českého derby vítěze Mister Aviation (Montjeu). Nebylo divu, že do Slovenského derby odskakoval jako favorit, ale seznámení s distancí 2400 metrů nedopadlo podle očekávání a Legionar finišoval pátý. Ač sezónu zakončil druhým místem v ultravytrvaleckém St. Legeru, v dalších sezónách už běhal více na středních distancích.

Navzdory zklamání z derby v něm hlasující v posezónních anketách viděli nejen nejlepšího tříletého hřebce, ale též nejlepšího mílaře a dokonce nejlepšího koně slovenských drah. Se třemi tituly včetně toho nejcennějšího na jaře nastoupil do nové sezóny, v níž vyhrál Velkou aprílovou cenu i mosteckou Cenu JCČR (při své české premiéře porazil mj. i pozdějšího Koně roku klisnu Dally Hit), tu už však jako svěřenec Michala Ročáka. Formu udržel i v pěti letech, kdy vyhrál tři jedničky včetně Ceny Scottish Rifla (L) a byl zvolen Nejlepším mílařem. Na jedničkové scéně se umístil ještě jako šestiletý, kdy přešel do péče Františka Holčáka, v sedmi letech zkusil dvakrát proutěnky - jedny vyhrál v Průtěnkách šampiónov skončil druhý. Běhal až do devíti let a jeho celková bilance byla výborná. Z 28 rovinových startů získal 12 vítězství, z toho 10 v dostizích nejvyšší kategorie a 12 umístění a vydělal 77 tisíc eur. Na proutěnkách přidal 3 starty, jednou vyhrál, jednou skončil druhý a získal 1950 €.     

Osudové setkání

Už jako dvouletý se setkal s Radkou Jurákovou, tehdy ještě studentkou, dnes veterinární lékařkou na koňské klinice v Ostravě a s malou přestávkou se jejich cesty spojily napořád. “Byl to vůbec první kůň, o kterého jsem se starala,“ vzpomíná Radka, která dnes má už čtyři koně. Jednoho holandského teplokrevníka, Primuse, který už ukončil dostihovou kariéru a nyní si užívá důchodu a loňského trojnásobného vítěze Christerra. A samozřejmě Legionara.

Klíčový pro oba, ale především pro další Legionarovu kariéru, byl rok 2016. “Když byl převezen do tréninku k Františku Holčákovi do Velkých Karlovic, neváhala jsem trenérovi zavolat. Do telefonu jsem mu vylíčila celý svůj příběh s Legionarem a on mě pozval, ať se na něj přijedu podívat,” líčí Radka Juráková dál svůj příběh. Návštěva v Karlovicích byla osudná. “Při ní i táta pochopil, že tenhle kůň musí být jednou můj,” vzpomíná s úsměvem. Sice si musela pár měsíců počkat, ale, a to datum si dodnes pamatuje naprosto přesně, 29. dubna 2018 se stala jeho majitelkou a dodnes jí zůstala. “I touto cestou bych moc ráda poděkovala oběma rodičům, že mi umožnili splnit si tento sen.”

Inteligentní kůň s bojovným srdcem

Čím si Legionar svou majitelku získal? “Je to inteligentní kůň s nejlepším a nejbojovnějším srdcem, jakého jsem poznala,” říká s nadšením v hlase. “Ukazoval to už na dráze. Když vyhrál, dobře to věděl a nesl se po dráze jako pán. Po vítězství jej mohl vodit kdokoliv. Ale když nezvítězil, byl naštvaný sám na sebe a dal to patřičně najevo svým chováním. Byl problém odvést jej do boxu, ostříkat jej a nakládání na vozík bylo dost náročné. Pořád jen koukal na dráhu, jako by chtěl říct - pusťte mě tam ještě jednou, teď to dokážu!”

Své prohry už neodčiní, ale zdá se, že by se to mohlo podařit jeho potomkům. Z dvojice dvouletých vítězů těžko dělat dalekosáhlé závěry, podle handicapu jsou však Hermica a Wictor dvěma nejlépe hodnocenými dvouletky slovenského chovu. “Věřím, že jeho potomci po něm zdědili jeho bojovnost. Pokud jí budou mít alespoň z poloviny jako jejich táta, máme se na co těšit,” míní Juráková. Věří, že loňské výsledky k hřebci přilákají nové klisny. Loni Legionar připustil jen jednu, ta navíc na první říji nezůstala březí. “Myslím, že chovatelé čekali, jak se ukáže první ročník a ten se ukázal výborně. Legionar ukázal, že si zaslouží být v chovu a musím poděkovat i Jožkovi Ralbovskému, že se o něj tak skvěle stará.”

Péči o slibného plemeníka mu usnadňuje hřebcova povaha. “Je to neskutečný charakter. Stojí v jedné stáji s klisnami a nemá problém, projít kolem nich do výběhu jen tak na ohlávce. Samozřejmě, že si sem tam lehce zazlobí, ale to je tak všechno. Jiné to je, když dostane štajgr a ví, že se jde připouštět. To už to s ním má trenér složitější, hlavně když jde o první připouštění v sezóně. Když je klisen víc, manipulace s ním je mnohem jednodušší.”



Slibné výsledky by k němu mohly nalákat víc klisen. Vedle kariéry i výborného startu hřebec nabízí i nepochybně zajímavý rodokmen. Otec Lateral (Singspiel), šampión dvouletých hřebců v Itálii a tříletých v Německu, byl po kraťoučké kariéře v Německu prodán do Jižní Afriky, kde si vede velmi dobře. Matka La Dulcero (Dulcero) neběhala, ale v chovu dala vedle Legionara i maďarského listed vítěze Lake Louise, Legionarova pravého bratra. A naprosto excelentní krev najdeme o generaci dál. Bábou Legionara není totiž nikdo menší než legendární La Colorada (Surumu), německá šampiónka dvouletých, ale především excelentní matka, ověnčená titulem Chovná klisna roku, jejímž nejúspěšnějším potomkem byl německý Kůň roku Lomitas (Niniski). Vedle něj dala dalších 5 blacktype potomků, výborně si v chovu vedou i její dcery a vnučky, která stále rozšiřují počet blacktype potomků skvělé rodiny. Třeba si čestné místo v této unikátní rodině vybojuje i Legionar.

Miloslav Vlček
foto archiv Radky Jurákové

• Předchozí
• Další