Smutnou zprávu dnes vydala australský Vinery Stud. Ve věku 26 let uhynul již penzionovaný plemeník MOSSMAN (Success Express), úspěšný pepiniér, ale především poslední velký hřebec z kdysi silné a vlivné linie Prince Rose.

 

Mossman, vítěz 4 dostihů se ziskem 934.050 australských dolarů, jehož největšími úspěchy byla vítězství v Queensland Classic (Gr.1, 1600 m) a AAMI Vase (Gr.2, 2040), byl zařazen do chovu v roce 2000 v Noble Park Stud v Queenslandu, odkud se o 4 roky později přestěhoval na Vinery Stud v Hunter Valley. Ačkoliv zvláště v úvodu své kariéry nedostával mnoho klisen (v prvních třech sezónách měl průměrně jen něco přes třicet klisen), dokázal vyprodukovat 41 blacktype vítězů z necelých sedmi stovek startujících potomků. K nejlepším patřili vítězka New Zealand Oaks (Gr.1) Miss Mossman, Our Sweet Moss nebo Segments. Navzdory úspěchům v chovu nedokázal dát důstojného nástupce a ač ještě několik plemeníků z linie Prince Rose po světě působí, dá se říci, že s odchodem Mossmana slavná linie končí.

Zakladatel - nejlepší kůň belgické historie

Na jejím začátku stál Prince Rose (Rose Prince), v Anglii narozený prapravnuk legendárního St. Simona, který byl ale trénován v Belgii a dodnes je považován za nejlepšího koně, jakého kdy Belgie měla. Poté, co vyhrál 16 z 20 dostihů, ve kterých startoval, zahájil svou chovnou kariéru v Belgii, kde však dal jen 7 potomků.

Hřebce, kterého si Francie pamatovala díky jeho vítězství v Prix du President de la Republique v Saint-Cloud i třetímu místu v Prix de l'Arc de Triomphe, poté angažoval francouzský Haras de Cheffreville, kde v roce 1939 připustil klisnu Cosquillu, která následující rok přivedla na svět hřebce Princequilla.


Prince Rose

V Irsku narozený Princequillo byl v důsledku obav z německého bombardování i možného přerušení dostihového provozu přemístěn do USA, což se ukázalo jako klíčové rozhodnutí. Ač linie Prince Rose v Evropě dokázala dále rozvíjet i navzdory faktu, že se její zakladatel stal v roce 1944 jednou z obětí válečného běsnění, v USA našla živnou půdu pro další ještě bohatší rozkvět.

Spojené státy a zrod možná nejlepšího otce matek v historii

Princequillo už na dráze ukázal nemalý talent, který demonstroval triumfy v Saratoga Handicapu, Saratoga Cupu či Jockey Club Gold Cupu a též novým rekordem saratogské dráhy na 1 3/4 míle. V Americe, jejímuž provozu dominují kratší distance a i derby se běží na pouhých 2000 metrů, je dodnes považován za nejlepšího tamního ultravytrvalce po legendárním Kelsovi.

Podstatnější však byla jeho chovná kariéru. Pro tu bylo klíčové, že jej zakoupil jeden z nejúspěšnějších "stallion makerů" historie Arthur B. Hancock, díky němuž se přes Ellerslie Stud dostal až do Claiborne Farm. Tam získal dva tituly šampióna amerických plemeníků (1957 a 1958) a dokonce 8 titulů šampióna mateřských otců.

Právě schopnost produkovat špičkové chovné klisny, kterou ukazovala celá linie Prince Rose, povýšit Princequillo ještě o úroveň výše. V chovu dal 65 stakes vítězů, což v jeho době bylo naprosto mimořádné číslo a bylo by i dnes u plemeníka s pouhými 413 startujícími potomky, jeho dcery však vyprodukovaly dalších 169 blacktype vítězů. O tom, jak mimořádným mateřským otcem byl, hovoří i podíl blacktype vítězů mezi potomky jeho dcer, který dosahuje 9%. Ač to úplně srovnávat nelze, například mezi potomky Danehillových dcer najdeme "jen" 5% blacktype vítězů, stejně jako u potomků dcer Galilea či jeho otce Sadler's Wellse. Z jeho dcer se narodila taková esa jako Mill Reef či Secretariat, která z něj dělají jednoho z nejlepších mateřských otců celé historie chovu plnokrevníka.   


Princequillo, mnohými považovaný za vůbec nejlepšího mateřského otce historie

Princequillo však nebyl jen výjimečným mateřským otcem. V USA založil velmi úspěšnou větev linie Prince Rose, která pak v americkém chovu sehrála velmi významnou roli. Jeho nejlepšími syny byly Round Table, Kůň roku a šampión plemeníků, a pak Prince John. Ten sice vyhrál jen 3 dostihy, jako mateřský otec ale získal hned 4 tituly šampióna a z jeho dcery se narodil například Riverman. 

Česko a Prince Rose. V hlavní roli Athens Wood, jeho strýc a vnuci Sicambra

I v našem turfu sehrála linie Prince Rose nemalou roli, a to navzdory faktu, že skutečně silný zástupce její linie v domácím chovu nikdy nestál. Jedním z prvních zástupců této linie v našem chovu byl rakouský rodák Spalato (Sicambre), otec vítěze derby z roku 1968 Sebestyena, který se však narodil ještě před příchodem Spalata k nám. Na začátku 80. let přišli další včetně Round Tableova pravnuka Irish Pride, hřebce na tehdejší dobu velmi zajímavého rodokmenu, který však nedisponoval příliš oslnivou kariérou (běhal v Rakousku) a navíc se ani netěšil většímu zájmu chovatelů. Stejnou větev zastupoval i v chovu úspěšnější německý Gr.3 vítěz Ludovico (Days At Sea).

V 70. a 80. letech minulého století ale čile fungovala výměna klisen na připuštění mezi jednotlivými socialistickými státy, a tak se do Československa dostala krev skvělého sovětského Athens Wooda (Celtic Ash), vítěze anglického St. Leger, a polského Saragana (Sicambre), který byl pravým bratrem Celtic Ashe. Druhý jmenovaný dal například výborného Chalcedona, do análů našeho turfu se ale zapsal hlavně díky svému v Polsku narozenému synovi Jurorovi, který v roce 1984 deklasoval naše tříletky v Československém derby. Vyhrál je 6 let poté, co naše derby ovládla dvojice sovětských odchovanců Beller a Eliona, potomků plemeníka Le Loup Garou (Prince Bio), vnuka Prince Rose. 

Saragan a Athens Wood reprezentovali větev založenou vítězem francouzského derby 1951 hnědákem Sicambre (Prince Bio), který byl zřejmě nejvlivnějším zástupcem linie v Evropě. V našem chovu se ale jeho krev rozšířila nejen zásluhou zmíněných hřebců, aůe především díky z Francie importované dceři Likoni, matce legendárního Lincolna. Navíc byl mateřským otcem dalšího úspěšného plemeníka Mill Ponda (Mill Reef).

Konec linie

Mossmanův odchod na věčné pastviny můžeme brát jako symbolickou tečku za působením linie Prince Rose ve světovém chovu. Byl posledním, který dával alespoň nějakou naději na prodloužení linie do budoucna a nyní již takového plemeníka, schopného produkovat Gr.1 vítěze, ve světovém chovu nenajdeme. Pár lokálních hráčů s nevelkým významem nemá v dnešní době, kdy se pozornost chovatelů koncentruje u několika málo elitních linií, šanci na to, aby tato paternitní linie zůstala zachována. I když její vliv bude nadále patrný díky nespočtu šampiónů, kteří vzešly z matek,které slavná linie vyprodukovala.

Miloslav Vlček

• Předchozí
• Další