V tištěném Turf Magazínu jsme pravidelně uveřejňovali stať monitorující český chov na základě seznamu připuštěných klisen v plnokrevném chovu. Nyní se k tomu tématu vracíme i na stránkách online Fitmin & TURF Magazínu. Podkladem pro následující analýzy nám opět bude seznam u nás registrovaných plnokrevných klisen, které byly v loňském roce připuštěny plnokrevníkem.

Zmíněná data zahrnují 350 plnokrevných klisen, připuštěných loni plnokrevným hřebcem. Tato metodika samozřejmě s sebou nese určité zkreslení, protože v ní nejsou zařazeny klisny, které nebyly v loňském roce připuštěné, nicméně v předešlých sondách jsme používali stejnou metodiku, a díky tomu můžeme dnes provést srovnání, která nám pomohou nastínit trendy, které můžeme ve vývoji našeho chovu vysledovat.

Naposledy jsme podobnou studii publikovali v roce 2012 na základě dat z připouštěcí sezóny 2011, kdy nám jako podklad k hodnocení posloužilo 427 plnokrevných matek, dva roky před ní jsme ji publikovali z dat 507 připuštěných klisen, v roce 2008 z 523 a v roce 2007 z celkem 548 připuštěných plnokrevných klisen působících v českém chovu.

Nicks - nová služba serveru Blacktypepedigree Blacktype report spojení otec x mateřský otec u každého rodokmenu Vyzkoušejte třeba s Frankelem...

Z uvedených 350 klisen stále většina reprezentuje domácí chov, ale jejich podíl dlouhodobě klesá, zatímco podíl importovaných klisen v mateřském stádě roste. Konkrétně v roce 2011 tvořily importované klisny 40,9% mateřského stáda, loni to bylo již 45,1%. Zatímco v roce 2009 byly mezi importovanými klisnami nejvíce zastoupené klisny narozené v Německu (tehdy 43 klisen), loni už prim hrály klisny irského chovu, kterých bylo připuštěno celkem 48 (v roce 2009 42). Za nimi následovaly klisny ze zmíněného Německa (40 klisen), Velké Británie (25) a Francie (24). Z klisen domácího chovu už však 30% pochází z matek, které byly do ČR importovány. Klisen z tradičních českých rodin, působících v našem chovu po několik generací, stále ubývá.

Podívejme se nyní na nejvíce zastoupené plemeníky v našem mateřském stádě. Jistě nepřekvapí, že nejvíce dcer má, respektive loni měl, Lyphardův syn Rainbows for Life. Několikanásobný šampión českých plemeníků se velkou měrou podílel na renesanci českého chovu, kterou jsme mohli sledovat v prvních letech nového tisíciletí. Měrou v posledních letech těžko s kýmkoliv srovnatelnou ovlivnil český turf a nyní se o totéž snaží skrze své dcery. V roli otce matek je zatím podstatně méně úspěšný než byl jako producent dostihových koní, otázkou pro hlubší zkoumání je hledání důvodů a myslím, že těžko můžeme tento fakt připsat jen na konto jeho případné nižší schopnosti produkovat kvalitní matky ve srovnání s jeho produkcí na dostihové dráze.

Plemeníci s nejvyšším počtem (4 a více) připuštěných dcer v českém chovu 

Žebříček nejpočetněji zastoupených otců matek, respektive srovnání s předešlými lety, hezky ilustruje změny ve struktuře českého mateřského stáda. Dlouholetého vládce Dara Monarcha, který mimochodem měl ještě v roce 2007 připuštěno 41 dcer, vystřídal Rainbows for Life. Kdo bude jeho nástupcem je dnes velmi těžké odhadovat. Ač mezi hřebci aktuálně působícími v českém chovu je myslím pár, kteří by se mu kvalitativně mohli rovnat či jej i překonat, s velkou pravděpodobností jejich případnou vyšší chovnou hodnotu stejně na dráze neuvidíme vzhledem ke snižujícímu se vlivu domácího chovu a růstu počtu stále kvalitnějších importů, a totéž bohužel platí i o chovu a dcerách těchto nadějných hřebců. Ale vraťme se k Dara Monarchovi. Ten sice už vyklidil pozice jako otec chovných klisen, nicméně v pozici mateřského otce je dnes vládcem českého mateřského stáda, neboť z jeho dcer pochází plných 19 loni připouštěných klisen včetně matky Renny Stormy Renaissance (High Extreme), vítězky Oaks Vltavy (Rainbows for Life), šampiónky Vadeony (Security Risk) či Aztekovy matky Apasky (Scater). 



Z výše uvedeného srovnání plemeníků a počtu jejich dcer zaujme ještě jedna skutečnost. V roce 2008 byl třetím nejvíce zastoupeným otcem v mateřském stádě Lincoln a mezi plemeníky se 4 a více dcerami jsme tehdy mohli najít ještě další dva plemeníky českého chovu - vítěze Českého derby a syna legendární Latiny Laténa a také Lincolnova syna Reguluse. V žebříčku z loňské sezóny najdeme jen jediného plemeníka českého chovu se 4 dcerami, nicméně Manor, o kterém je řeč, se do něj dostal jen díky přízni svého chovatele Ludvíka Hesse, nikoliv zásluhou úspěchů či atraktivity svých dcer. To jsou ale informace spíše pro zajímavost, nenajdeme v posledním čtvrt století mnoho plemeníků domácího chovu, kteří by si zasloužili být početněji zastoupeni jako otcové v našem mateřském stádě. V poslední sondě jsme konstatovali v tomto ohledu velkou roztříštěnost českého mateřského stáda, neboť tehdejších 427 chovných klisen bylo potomky celkem 220 plemeníků. Tehdy byl v průměru jeden plemeník zastoupen 1,94 klisny, loni to bylo už jen 1,8 klisny. To je odrazem rostoucího zastoupení importovaných klisen i snižujícího se vlivu domácího chovu.

Opusťme ale nyní otce chovných klisen a soustřeďme se na jejich majitele. Tady můžeme sledovat ještě dynamičtější vývoj. 

Chovatelé s nejvyšším počtem (4 a více) připuštěných klisen v českém chovu

Porovnání mezi jednotlivými lety ukazuje zřetelný posun chovu od komerčního chovu s cílem produkce ročků na prodej k chovu postaveném na chovatelích, kteří jsou zároveň majiteli. To bych si dovolil ohodnotit jako pozitivní trend, minimálně s ohledem na celkovou stabilitu chovu. V době, kdy se ceny ročků od tradičních komerčních chovatelů pohybují v lepším případě v průměru mezi 80 až 100 tisíci korunami, což chovatelům horko těžko uhradí náklady, aniž by zbýval prostor na prostředky pro investice či zkvalitňování chovného stáda, představují owner-breedeři, u nichž ekonomika produkce není tak přímočará a mohou si ji dovolit dotovat z jiných zdrojů, ostrůvek naděje na další zlepšování domácího chovu. Nakonec výsledky ACTONU, s.r.o., vlastníka Centra Darhorse, který se sice profiluje jako komerční chovatel, ale většina jeho produkce hájí barvy svého chovatele, či Rabbitu Trhový Štěpánov ukazují, že právě toto je směr, který dokáže udržet český chov životaschopný. Proměnu domácího chovu ilustruje dobře i vývoj počtu připuštěných klisen u pětice tradičních komerčních chovatelů (Hřebčín Napajedla, Miroslav Ševčík, Eduard Kubíček, Josef Pšurný, Vítězslav Vanda), kteří v roce 2009 dohromady připouštěli 86 klisen, zatímco loni už jen 47 klisen. To je pokles o více jak 45%, zatímco celý chov poklesl mezi sledovanými lety "jen" o 31%.



Z pohledu struktury chovatelů dle počtu vlastněných a připouštěných klisen ale od roku 2011 k výrazným změnám nedošlo. Výrazná většina chovatelů stále vlastní jen jednu chovnou klisnu, podíl chovatelů s 6 a více klisnami se také příliš nezměnil. Podíváme-li se ale ještě o pár let zpátky, už bychom viděli větší změny. Například v roce 2008 bylo v českém chovu 8 chovatelů, kteří měli 10 a více klisen, naopak podíl chovatelů s jedinou klisnou byl nižší. Jednu výraznou změnu ale zaregistrujeme i ve srovnání 2011 versus 2016 - počet chovatelů. Zatímco v roce 2011 nechalo připustit svou klisnu 207 chovatelů, loni už jich bylo jen 175.

Chovatelé podle počtu připuštěných klisen

Hodně o českém chovu řekne i to, jakým plemeníků dávají naši chovatelé přednost. Už první kritérium je zajímavé - zda chovatelé preferují prověřené plemeníky či dávají přednost novým nadějím. V loňské připouštěcí sezóně putovala většina klisen k neprověřeným plemeníkům. Celkem 191 klisen bylo připuštěno hřebci bez potomků na dráze (sem řadíme i plemeníky, kteří měli loni první dvouleté), 155 bylo připuštěno hřebci již prověřenými. Možná by bylo přesnější uvést hřebci, kteří již měli startující potomky, protože opravdu prověřená z nich byla jen část. U zbývajícíh 4 klisen jsme zaregistrovali dvojskoky, kdy jeden z partnerů již měl potomky na dráze, zatímco druhý nikoliv. Z těchto dat myslím ale vyplývá především skutečnost, že do chovu bylo v posledních letech zařazena několik velmi atraktivních plemeníků výborných rodokmenů i vysoké dostihové třídy, ale i fakt, že "udělat" v našem chovu úspěšně prověřeného plemeníka je stále těžší, a tudíž nabídka úspěšně prověřených plemeníků není příliš široká.

Přesto lze konstatovat, že stále větší podíl klisen směřuje k plemeníkům, u nichž lze na základě jejich rodokmenů a kariér reálně doufat v solidní výsledky a klesá počet klisen u hřebců, u kterých se čekání na úspěch rovná pověstnému čekání na Godota. Loni bylo 181 klisen připuštěno hřebci, kteří získali blacktype vítězství a oním "blacktype" míníme skutečné blacktype dostihy, náležící do Part I a II International Cataloguing Standard Book. 167 klisen bylo připuštěno hřebci, kteří na blacktype vítězství nedosáhli, 2 klisny byly partnerkami hřebců z obou kategorií. I tak je podíl klisen u hřebců bez BT triumfu vysoký, z velké části ho má na svědomí populární lokální šampión Age of Jape, nicméně do této kategorie patří i již úspěšně prověření plemeníci jako Bully Pulpit, Rosensturm či Moonjaz, a tak ani tuto skupinu nelze šmahem zavrhnout, stejně jako by bylo naivní předpokládat, že blacktype triumf na dráze je zárukou úspěchu v chovu.



Tolik pár dat z českého chovu. Ten se v posledním desetiletí výrazně smrknul a zřejmě tento trend bude pokračovat. Po někdejší záplavě laciných importů z Polska a Německa, následovaný další ranou, kterou byl propad cen na světových trzích zvláště v Irsku, odkud k nám doputovala dlouhá řádka ročků za ceny, za které nelze koně odchovat, přišel český chov o hlavní pilíř své podpory - majitelské prémie. Objevují se nesmělé pokusy o jejich návrat, ale zatím spíše v propagační výši, než v takové, která by reálně byla schopná jej podpořit. Aktuálně zřejmě ještě větší hrozbou pro budoucnost našeho chovu je snižující se možnost uplatnění, kterou představuje klesající nabídka dostihů u nás. Zatímco ještě v roce 2000 se v ČR konalo 82 mítinků, loni jejich počet klesl na nejnižší úroveň v tomto století - 57 a stejný počet dnů je plánován i na letošní rok. Velká část z tohoto poklesu se odehrála na provinčních závodištích, což dopad tohoto poklesu na český chov ještě znásobuje. Na druhou stranu se do domácího chovu dostala řada klisen špičkových rodokmenů i výkonnosti a letošní nabídka plemeníků u nás taktéž výrazně posouvá kvalitativní hranice. Čeští dostihoví majitelé úspěšně obcházejí limitovanou a snižující se nabídku domácích dostihů starty v zahraničí. Zda by to mohla být cesta i pro alespoň tu elitní část produkce domácích chovatelů, to uvidíme za pár let.

Miloslav Vlček    
 
 

• Předchozí
• Další