Už skoro dva měsíce trvá letošní připouštěcí sezóna. Její průběh, respektive výsledky, které se však dozvíme až za necelého půl roku, nám dají odpověď na to, zda se Jockey Clubem ČR přijatá opatření na podporu domácího chovu, spočívající především ve finančním posílení a zatraktivnění majitelských a chovatelských prémií, už konečně začnou propisovat do zastavení poklesu počtu připouštěných klisen či ještě lépe, obrátí dlouho trvající negativní trend. Před 50 lety to bylo jiné - tehdy československý chov stál na prahu mohutného kvantitativního rozvoje, který vyvrcholil na konci 80. let.

 
Z historického hlediska se nejvýznamnějším dnem tehdejší připouštěcí sezóny stal 25. květen. Ten den dotlouklo ve věku 24 let statečné srdce jednoho z nejslavnějších plnokrevníků naší historie Masise (City). Vítěz Československého derby v rekordním čase, který, taktéž v novém časovém rekordu, dokázal porazit nejlepší tříleté hřebce okolních socialistických zemí v Ceně Moskvy na mezinárodním mítinku v Moskvě, podlehl zauzlení střev, které ukončilo život koně, který se stal nejvlivnějším tuzemským plemeníkem v historii československého chovu.

Ve své poslední sezóně stihl připustit 12 klisen, polovinu počtu partnerek nejžádanějšího plemeníka sezóny. A nedostal jen tak ledajaké klisny. Jeho partnerkami byly například Relation (Relic), která s Masisem už dala derby vítěze Reliefa a založila jednu z nejúspěšnějších rodin, další Francouzku Niké (La Varende), která o dva roky později přivedla na svět legendárního Nikolase (Behistoun), její dceru Ninive (Wiesenklee), pozdější matku derby vítěze Nelsona (Tuny), Arabii (Clairval II), pozdější matku Peruánova otce Agadira (Mehari) či Dýmku II (Aktaš), další chovnou klisnu, která o několik let později porodila pozdějšího vítěze Československého derby Dynamita (Norbert). Všechny však zastínila Detvanova dcera La Legion, která následující rok, přesně 8. března 1977, porodila klisnu jménem Latina.

Můžeme se přít, zda byla Latina Masisovou nejlepší dcerou (velkou konkurencí jí je polská Demona), bezesporu však byla Masisovou nejúspěšnější dcerou v našem chovu. A i mezi Masisovými syny navzdory podstatně vyššímu počtu jejich potomků budeme složitě hledat někoho s tak velkým vlivem na náš chov.

Behistounův nástup

Jak jsme uvedli, Masis ve své poslední sezóně připustil poloviční počet klisen než hřebec, o něhož byl nejvyšší zájem. Asi nepřekvapí, že i premiant stál v Napajedlích - byl jím vítěz Prix Lupin či Washington D.C. International Behistoun (O'Grady). Byla to jeho druhá sezóna v našem chovu a minimálně ze zootechnického hlediska velmi úspěšná, protože ze 24 připuštěných klisen měl 21 hříbat a pouze 3 klisny zůstaly jalové. Asi nejúspěšnějším z nich byl jedničkový vítěz s řadou umístění mezi nejlepší společností Calumet, vítězka Svatováclavské ceny Gavota či klasicky umístěná Suzanne.

Druhým nejžádanějším plemeníkem tehdejší sezóny byl vítěz Československého derby Seal (Appiani II), pro něhož byla sezóna 1976 druhou v jeho chovné kariéře. Ale zatímco o rok dříve připustil pouhých 5 klisen (většina albertovských matek směřovala k Silverovi), o rok později získal 19 klisen od 11 různých chovatelů, 8 z nich mu svěřil domovský PP Albertovec. Jednu klisnu, Biskajovu dceru Vasilku, k hřebci poslalo i JZD Velké Karlovice a z tohoto spojení se 13. dubna následujícího roku narodil Valencio, pozdější vítěz Velké pardubické i účastník anglické Grand National.

Na dalších místech žebříčku nejžádanějších plemeníků tehdejší sezóny skončili Silver (Detvan), Arcaro (Birkhahn) a Norbert (Nostradamus) s 18 klisnami, následovaní Hugbenem (Behistoun), který připustil 17 klisen a dvojicí Waidwerk (Neckar) - Korok (Astyanax) s 15 partnerkami.

Podle Plemenné knihy bylo tehdy v plnokrevném chovu využito celkem 47 hřebců. Většinu tvořili plemeníci tuzemského chovu, ale nejžádanějším plemeníkům vévodili importovaní hřebci. Mezi 15 plemeníky s nejvyšším počtem partnerek byli jen čtyři tuzemští odchovanci - Silver, Korok, Hviezdar (Lyon) a Masis.

Do Polska, NDR a Sovětského Svazu

70. léta už byla dobou, kdy docházelo k četné výměně klisen u plemeníků mezi hřebčíny socialistických států. V sezóně 1976 bylo v zahraničí připuštěno celkem 18 klisen z československých chovů. Nejvyšší počet putoval k polskému Antiquarianovi (Relic), který tehdy stál ve Stregomi. V té době už byl otcem vítěze polské trojkoruny Dipola a řady dalších úspěšných koní, a tak mu Napajedla svěřila 6 klisen. Zatímco o rok dříve, kdy jeho služeb využila Napajedla poprvé, získala ze tří klisen jen jedno hříbě, v roce 1976 všech 6 klisen zabřezlo a následující rok porodilo živá hříbata. Žádná mimořádná hvězda mezi nimi nebyla, ale Indián a Irokéz patřili k předním koním ročníku.

Pět klisen připustil východoněmecký Malmö (Tenerani), tehdy ještě prezentovaný jako "Ribotův polobratr", nicméně jak východoněmečtí, jak následně i naši chovatelé postupem času zjistili, že shodný otec s neporaženou evropskou multihvězdou není zárukou úspěchu jeho syna v chovu. Navíc ani ze zootechnického hlediska se tehdejší spojení s Malmö nezdařilo - z pěti klisen zůstaly všechy tři napajedelské jalové, obě šamorínské sice zabřezly, ale jedna zmetala, a tak hříbě přivedla na svět pouze Flandrija (Balto), která přivedla na svět na dráze průměrnou Filtru, pozdější matku jedničkového Frýdlanta (Justus).

Stejný počet klisen československých chovatelů připustil také Zigeunersohn (Grande), který dostal dvě napajedelské a tři šamorínské klisny. Napajedla z tohoto spojení vytěžila na dráze užitečné klisny Andalusii a Lotynku, druhá jmenovaná se však později stala úspěšnou chovnou klisnou, mj. matkou vítězky Oaks Lokality (Kasjan) a jedničkových vítězů Lotara (Beauvallon) a Lotery (Arcaro). Šamorín mu svěřil dvě dcery sovětského Le Loup Garou (Prince Bio), jednou z nich byla Želatina. Následující rok narozený Žerotín byl podprůměrným koněm, ale Šamorín tehdy spojení zopakoval a přišel na svět Železník.

Ze sovětských plemeníků byl ten rok využit pouze Athens Wood (Celtic Ash), nicméně skvělá Siesta (Detvan) s ním tehdy dala druhou z derby Sulejku.

Pětina matek tehdy stála v Napajedlích

Podle dat Plemenné knihy bylo v roce 1976 plnokrevně připuštěno 353 klisen, a to včetně zmíněných připuštění v zahraničí. Největším chovatelem byl samozřejmě Hřebčín Napajedla, který měl v roce 1976 65 aktivních plnokrevných matek. Druhým největším chovatelem byl slovenský Šamorín, třetím Motešice. Celkem tehdy v našem chovu působilo téměř devět desítek chovatelů, samozřejmě v drtivé většině tehdejších socialistických podníků, ale plnokrevné klisny mělo tehdy i sedm soukromých chovatelů. Jeden dokonce měl dvě chovné klisny, které nechal připustit a pamětníci možná tuší, že oním chovatelem byl MUDr. Ivan Přikryl, pozdější prezident Svazu chovatelů a majitelů. 

Chovatelé s nejvyšším počtem připuštěných klisen

Mateřské stádo mělo zcela jinou strukturu než dnes, což samozřejmě není při rozdílu půl století nic překvapivého. Největší rozdíl, samozřejmě bohužel vedle počtu připouštěných klisen, byl oproti současnosti v podílu klisen domácího chovu. Zatím dnes tvoří stále klesající menšinu, v roce 1976 bylo plných 85% připuštěných klisen českého a slovenského chovu. Z 353 připuštěných klisen jen 51 měla za svým jménem suffix a nepocházelo tudíž z domácího chovu. Skoro polovina z nich, přesně 24, k nám přišla ze Sovětského svazu, 15 klisen se narodilo v Maďarsku a 2 v tehdejší NDR. Překvapením může být nulový počet klisen polského chovu, polské rodačky se však k nám, jako reakce na skvělé výsledky koní tamního chovu, začaly ve velkém dovážet až v 80. letech.

Z tehdejší "kapitalistické ciziny" pocházelo pouhých 10 klisen, z toho 7 z Francie. Vedle posledních zástupkyň napajedelských nákupů z první poloviny 60. let k nimi patřila například úspěšná šamorínská matka Emotion (Galavanter) či mimoňské Bell Bird (Wordpam), Politesse (Traffic) a Sarmada (Marino). Na britských ostrovech se narodily pouze dvě z tehdejších aktivních matek - albertovská Emma Ring (Derring-Do) a Lily of the Valley (Firestreak), která působila v chovu Státního statku Veselí nad Moravou. Irčanka byla tehdy u nás jen jedna - v Rakousku zakoupená Delprée (Delirium), stojící v Albertovci.  

Masis - Detvan - L'Amiral

V titulku uvádíme, že sezóna 1976 byla Masisovou labutí písní, ale v mateřském stádu byl Masis naprostým králem. Plnokrevně připuštěno bylo tehdy plných 50 jeho dcer, zatímco druhý nejpočetněji zastoupený mateřský otec Detvan (Gradivo) měl v té době "jen" 28 dcer v chovu. S 19 dcerami byl trojkou L'Amiral (Admiral Drake), sledovaný dvojicí Wiesenklee (Chief) - Cejlon (Deux pour Cent), kteří měli v roce 1976 po 17 dcerách aktivních v plnokrevném chovu.

Z plemeníků, kteří nikdy nepůsobili v našem chovu, byl v tehdejším mateřském stádě nejpočetněji zastoupen maďarský velikán Imperiál (Imi) s 5 dcerami a do Sovětského svazu z Francie importovaný Balto (Wild Risk), jehož krev u nás reprezentovaly, stejně jako v Polsku stojícího Balustrade (Ballymoss), 4 dcery. Imperiál u nás jako otec matek velkou stopu nezanechal, naopak z Baltových dcer bychom měli vyzdvihnout šamorínskou Fladriju, pozdější matku famózní Fredy (Tauchsport). Ze čtveřice dcer hřebce Balustrade si zaslouží absolutorium Century, hvězda na dráze a poté ještě větší hvězda v chovu. V Napajedlích založila rodinu, k níž náleží takové hvězdy jako Centurie (Lincoln), Cedros (Mehari) či Census (Amyndas), velké hvězdy 80. let. 

Miloslav Vlček
 

• Další