Již vítězství Charm Spirit v Prix Djebel, prvním letošním francouzském grupovém dostihu pro tříleté, bylo dostatečnou inspirací k napsání článku na téma dcery Montjeua v chovu. O dva dny později navíc přišel další důvod. 

V Austrálii vyhrála tříletá Lucia Valentina, jejíž matka je též dcerou Montjeu, Gr.1 Storm Queen Stakes a bylo jasné, že se hřebci, který bohužel před dvěma lety předčasně odešel, nemůžeme vyhnout.

Historie chovu plnokrevníka nezná mnoho plemeníků, kterým by se podařil tak fantastický debut jako Montejuovi. V prvním ročníku měl 7 potomků, kteří dokázali zvítězit v Gr.1 včetně vítěze Epsom Derby Motivatora (i druhý v cíli Walk In The Park byl synem Montjeua), vítěze Irish Derby a Prix de l’Arc de Triomphe Hurricane Run, vítěze Saint Leger a druhého z Irish Derby Scorpiona či vítěze Prix Ganay Corre Caminos. Výjimečná byla i jeho úspěšnost v Epsom Derby - v prvních 8 ročnících dal 4 vítěze (Motivator, Authorized, Pour Moi a Camelot). Těžko vyčíslit ztrátu, jaká světovému chovu plnokrevníka vznikla, když před dvěma lety, ve věku 16 let, předčasně uhynul. Dnes můžeme jen spekulovat, jakých mohl ještě dosáhnout úspěchů, kdyby tak brzy neodešel, a také kdyby nestál vedle veleúspěšného Galilea, který mu v Coolmoru sebral roli nástupce legendárního Sadler’s Wellse a tím i nemalou část elitních chovných klisen.

Montjeu je bohužel pryč, byť ještě letos se můžeme na dráze těšit na dvouleté z předposledního ročníku a příští rok přijdou na dráhu poslední dvouletí z jeho poslední, předčasně ukončené připouštěcí sezóny, z níž se mu narodilo 24 potomků. Jeho odkaz tak stále více ponesou jeho synové a dcery, kterých již dnes nepůsobí v chovu zrovna málo.

Výsledkům jeho synů v chovu jsme se věnovali v listopadu loňského roku. Tehdy jsme konstatovali, že po vlažnějším startu se právě loňská sezóna jeho synům velmi povedla, ať již zásluhou Motivatorovy dcery Treve, excelentní vítězky Prix de l’Arc de Triomphe, tak trojice Gr.1 vítězů po Authorized (Ambivalent, Complacent a Seal of Approval) a prvního Gr.1 vítěze měl loni i Hurricane Run, otec vítěze Criterium International Ectot. V neděli skupinu synů Montjeua, kteří dali black type koně, rozšířil vítěz Grand Prix de Paris Montmartre, jehož tříletá dcera Amour a Papa doběhla druhá v Prix Finlande. Jak si ale vede Montjeu v roli mateřského otce?

Když chovatelé odhadují, jak si úspěšný plemeník povede v roli otce matek, jako nejčastěji používané indikátory dobrého mateřského otce, jsou, samozřejmě vedle exteriéru, brány dva - výborná rodina, z níž plemeník pochází a také vyšší úspěšnost jeho dcer než synů na dostihové dráze. Podle těchto dvou faktorů nepatří Montjeu k plemeníkům, u nichž bychom již předem očekávali vysokou úspěšnost v roli otce matky. Rodina, z níž Montjeu pochází, rozhodně není špatná, ale podobných dnes najdeme mnoho. Také podíváme-li se na nejúspěšnější potomky Montjeua, výrazně mezi nimi převládají hřebci a valaši. Z 31 Gr.1 vítězů po Montjeu je jen 6 klisen.

Ale šedivá je teorie, zelený je strom života. Zatímco Montjeu sám byl podstatně lepším otcem synů než dcer, jeho synové si v chovu vedou opačně - z 6 Gr.1 vítězů po synem Montjeua jsou 4 klisny v čele s Treve a Ridasiyna. A statistiky ukazují, že Montjeu má co říci i jako otec chovných klisen. Jeho dcery, jejichž první potomci přicházeli na svět v roce 2006, dosud daly 32 black type potomků včetně 16 blacktype vítězů, a podle statistik Equineline jim dosud vyběhlo 359 potomků. Pokud srovnáme tyto výsledky s výsledky dcer Galilea, tak ty daly 320 startujících potomků, z nichž 41 získalo statut black type koně a 21 black type dostih vyhrálo. Statistiky o něco lepší než u Montjeua, ale nijak výrazně odlišné.

Co však, pokud zůstaneme u srovnání obou hřebců, padne do oka na první pohled, je podíl matek s black type kariérou mezi všemi black type potomky dcer obou plemeníků. Zatímco z 16 black type vítězů z dcer Montjeua jen matky 2 vítězů získaly black type statut, z 21 black type vítězů z matek po Galileo plná třetina matek patří mezi black type koně. Ač tedy Montjeu byl výrazně lepším otcem synů než dcer, zdá se, že jeho dcerám absence black type výkonnosti nebrání úspěchům v chovu.

Black type potomci dcer Montjeua

Dcery Montjeua dosud daly 3 Gr.1 vítěze. Prvním byl vítěz Dewhurst Stakes 2011 Parish Hall(Teofilo), který byl též historicky prvním black type koněm, v jehož rodokmenu se sešli oba úspěšní Sadler’s Wellsovy synové Galileo a Montjeu a který je tak 3x3 prochován na Sadler’s Wellse. Druhým byl valach Obviously, který je zatím jediným black type koněm z matky po Montjeu, úspěšným na amerických drahách. I tam ale dával přednost travnatému povrchu, na kterém nejen vyhrál Shoemaker Mile Stakes (Gr.1) či dokonce dvakrát Del Mar Mile (Gr.2), ale též finišoval třetí v Breeders’ Cup Mile (Gr.1). Zatím posledním Gr.1 vítězem z matky po Montjeu je sobotní vítězka Vinery Stud Stakes, novozélandská odchovankyně Lucia Valentina. Její matka Staryn Glen pochází z druhého novozélandského Montejuova ročníku. Montjeu připouštěl na Novém Zélandu jako pendler první čtyři sezóny, po úspěchy prvního ročníku v Evropě ale pendlování zanechal a zůstal natrvalo v Coolmoru. Přesto je zajímavé, jak se na jižní polokouli úspěšně chytil a zvláště, jak dobře si v chovu vedou jeho dcery, narozené na Novém Zélandu. Ty jsou totiž matkami 13 ze všech 32 black type potomků Montjeuových dcer. 



Úspěšnost novozélandských dcer Montjeua v chovu může souviset i se strukturou tamního chovu. Dcery Montjeua se, jak ukazuje dosavadní praxe, dobře váží s plemeníky z Danzigovy linie a těch je, zvláště takových, u nichž Danzigův vliv zprostředkovává Danehill, na Novém Zélandu dost. Slibně se ukazuje i kombinace s linií novozélandského multišampióna plemeníka Sir Tristram, z jehož linie pochází otcové dvou black type potomků Montjeuových dcer, ale jeho silný vliv najdeme třeba i v rodokmenu listed umístěného valacha Nordic Duke, který je na Sir Tristram 3x4 prochován.

Úspěšné spojování dcer Montjeua s plemeníky linie Danzig ale není jen záležitostí jižní polokoule, i v Evropě jsou právě tito hřebci nejčastějšími partnery dcer Montjeua a největší měrou se podílí na black type potomcích jeho dcer. To nakonec těžko může být překvapením a Montjeu, klasifikovaný jako classic - stout dle Dr. Stevena Romana, bude, respektive jeho dcery, vhodným partnerem pro plemeníky, u nichž převládá rychlost. I tady se nabízí srovnání s dcerami Galilea, které též mají dnes nejčastěji za partnery právě plemeníky Danzigovy či Danehillovy linie. Oproti dcerám Galilea, u nichž více jak 58% black type potomků je právě po plemenících z Danzigovy linie, je struktura úspěšných partnerů Montjeuových dcer o něco pestřejší, byť i v jejich případě nadpoloviční většina směřuje v paternitní linii k Danzigovi. Ale ne vždy musí být paternitní linie tím klíčovým faktorem v pedigree, jak ukazuje již zmíněný příklad Nordic Duke, jehož obě báby jsou vnučkami legendární chovné klisny Eight Carat a jejich otcem Zabeel, respektive jeho otec Sir Tristram nebo rodokmen Finidaprest, jehož báby jsou dcerami pravých bratrů Diesise a Krise.

Podobně, jako spojení s Danzigem, funguje i spojení s plemeníky Mr Prospectorovy linie, které dalo 5 black type koní (3 BT vítěze) a i v tomto ohledu se výsledky Montjeuových dcer podobají dcerám Galilea. Ale, jak jsme uvedli výše, je spektrum partnerů Montjeuových dcer přeci jen pestřejší, a tak zde najdeme i plemeníky jako je francouzská senzace mezi plemeníky Kendargent, otec Restiadargenta, pocházející z linie Grey Sovereign, k Ribotovi směřující Badger’s Drift, otec jihoafrického listed vítěze Lord Badger, ale také linii Halo, úspěšnou jak skrze Southern Halo, tak i prostřednictvím Sunday Silence a další.

Z výběru plemeníků je očividná snaha chovatelů vybírat pro dcery Montjeua hřebce s dostatkem rychlosti. Je to logické, ale výsledky ukazují, že to možná ani není nutné. Z dosavadních 24 black type vítězství, dosažených potomky Montjeuových dcer, pouze jediné, triumf novozélandského valach You Think So (po Golanovi) v Night Cup (L, 2500 m), bylo dosaženo na distanci delší než 2000 metrů, a tak se nezdá, že by dcery Montjeuva nějak výrazně inklinovaly k produkci vytrvalců. Možná by příležitost s více klasickými plemeníky mohla posunout jejich distanční optima tam, kde se jak Montjeu, tak i jeho nejúspěšnější potomci, cítili nejlépe - tedy k distanci 2400 metrů. V každém případě ale již nyní můžeme konstatovat, že se dcerám Montjeua v chovu daří a nemusíme se obávat, že by vliv bývalého coolmorského velikána s další generací slábnul.

Přetištěno ze stránek Blacktypepedigree

• Předchozí
• Další