Darhorse. Možná by se dalo jednoduše napsat – nové jméno na dostihové mapě ČR. To by ale ani zdaleka nevyjadřovalo velikost toho, co se v Krabčicích u Roudnice nad Labem, pod památnou horou Říp, rodí. Finančníci by řekli, že je to jedna z největších investic v našem turfu, chovatelé by zřejmě zdůraznili mimořádnou velkorysost při budování mateřského stáda, trenéři by zřejmě ocenili tréninkové dráhy, možná sedmdesáti metrový bazén, zasvěcení by asi argumentovali, že je to pravděpodobně jediné místo ve střední a východní Evropě, kde dnes najdeme 3 Gr.1 vítěze. Nevím. Nejpodstatnější je, že v tomto středisku vzniká něco nového, projekt, který v řadě ohledů překonává to, na co jsme u nás byli dosud zvyklí.

Když jsem byl v tomto středisku poprvé, což bylo loni uprostřed léta, kdy jste tu ještě nepotkali jediného koně, odjížděl jsem odtamtud s dvěma mimořádně silnými, ale dost protichůdnými, dojmy. Ten první byl naprostý úžas a nadšení nad tím, jaké pastviny tu jsou, jak jsou rozsáhlé a na jak bonitní půdě, i jak je budováno ohrazení atd. Zkrátka: nemohl jsem se nabažit pohledu, kdy si stoupnete na kraj výběhu a nedohlédnete na jeho konec, pohled Vám navíc potěší i oko díky stromům a lesům na konci a už si představujete malebné obrázky plnokrevníků, matek s hříbaty na zelené trávě s lesy v pozadí a kocháte se představou, že za pár měsíců tady budou stát tři Galileovy dcery v očekávání prvních potomků.


Panorama pastvin Darhorse. Po kliknutí se zobrazí snímek ve vyšším rozlišení, stejně jako u následujících fotografií

Druhý dojem byl pocit jisté marnosti. Z pastvin jsme totiž prošli první rekonstruovanou stájí do celého areálu – komplexu budov, ze kterých se stáje a další příslušenství právě začínalo budovat. Abych byl zcela přesný - práce na nich tehdy zrovna začaly a pracovalo se právě uvnitř první stáje, kterou jsme do areálu vešli. Nedělalo mi problém uvěřit mému průvodci a budovateli zdejšího projektu Ing. Rostislavu Kopeckému, že stáje budou dobré, líbila se mi řada vychytávek, malé výběhy vedle nich dostupné přímo z boxů i řešení klimatu ve stáji, ale když jsme ze stáje vyšli ven a viděl jsem celý komplex staveb a prostorů mezi nimi, nedokázal jsem si představit, že by to někdy mohlo působit alespoň zčásti tak malebným dojmem, jako před chvílí navštívené pastviny. Naopak.  Jistě si to dokážete představit. Objekt, z něhož Rostislav Kopecký buduje hřebčín a tréninkovou centrálu, býval kdysi největším regionálním JZD a vypadal tak, jako dnes většina podobných zařízení, postavených v době socialismu a později už neopravovaná a nerenovovaná. Zde navíc kromě chovu hovězího dobytka sloužil objekt i pro chmelařství, vysoké vlnitým plechem oplechované budovy zbudované pro tento účel areálu na kráse rozhodně nepřidaly, stejně jako tuny a tuny betonu, které jste viděli na každém kroku, tvořily základ komunikací a i na nich byl znát zub (ba většinou celý chrup) času. Pocit zmaru umocňovala velikost areálu, který se rozkládal na těžko uvěřitelných 250000 m2.

Dnes jsem rád, že jsem měl tu možnost celý areál vidět ještě před tím, než na něm začaly veškeré práce a díky tomu docenit pokrok, jakého zde bylo dosaženo. Do Krabčic jsem se znovu vrátil koncem letošního května, kdy už byly funkční všechny stáje i podstatná část dalšího vybavení střediska, ale až nyní, kdy se vedle funkčnosti rekonstrukce začala ubírat i směrem k estetickému vyznění celého areálu, se z šedého neudržovaného monstra vylouplo opravdu pěkné zařízení. Většina budov má nové fasády, z mnoha vybetonovaných ploch, dříve skladišť různého haraburdí, vyrůstají zimní výběhy a zatravněné plochy, areálu hodně pomohlo i vysázení zhruba 50 vzrostlých stromů.

Začalo to chovem

Cesta k areálu, který byl budován s cílem vytvořit konkurenceschopné středisko pro chov plnokrevníka, ale nebyla jednoduchá. Duše celého projektu Rostislav Kopecký vstoupil do plnokrevného byznysu až v roce 2009, kdy pro svoji nově založenou stáj DAR koupil v Irsku dvouletou ryzku Corcovadu. Nutno dodat, že s prvním nákupem zamířil hodně vysoko – klisna měla za sebou vítězství v listed dostihu v Curragh – mimořádnou třídu navíc potvrdila i v nových barvách, pro které vyhrála listed v Miláně či zaběhla rekordní míli při vítězství ve Velké ceně Prahy. Už ta byla kupována s výhledem pro budoucí zařazení do chovu, totéž platilo o druhé irské akvizici stáje Leo Gali.

„Mým cílem bylo vybudovat chovatelské středisko schopné konkurovat v oblasti chovu plnokrevníka západoevropským chovatelům,“ vysvětluje Kopecký cíl, s jakým se do budování Darhorse i vlastního mateřského stáda pouštěl. „To se u nás zatím nedaří. Bylo by snadné, ale především hloupé za to kritizovat české chovatele. Naopak jsem přesvědčen, že většina z nich jsou lidé věci oddaní, kteří jsou schopni koním obětovat téměř vše. Většinou jim ale chybí odpovídající podmínky, ať už se jedná o dostatek kvalitních pastvin nebo konkurenceschopného chovného materiálu,“ je přesvědčen Kopecký. Ani k získání samotného střediska a především blízkých pastvin, které jsou jeho největší chloubou, nevedla jednoduchá cesta. „Pro budoucí hřebčín jsme hledali co nejideálnější klimatické podmínky – teplo s dostatkem srážek, se špičkovou bonitou půdy, nadmořskou výškou okolo 200 m n.m. bez mrazových kotlin i extrémních veder, pastevních ploch bez rušivých elementů jako je okolní zástavba, komunikace a podobně, s čistým ovzduším a dobrou dopravní obslužností. A samozřejmě s dostatkem plochy pro pastviny i s areálem o dostatečné kapacitě,“ vzpomíná Kopecký.

Když mi poprvé líčil, jakým způsobem probíhalo hledání takového místa, jaké všechny další aspekty bral v úvahu i co vše sledoval, přišlo mi to až neuvěřitelné, stejně jako líčení obrovského počtu jednání se stovkami různých majitelů pozemků tak, aby se podařilo získat nejen bývalé hospodářství, ale hlavně pastviny kolem něj, rozdrobené mezi stovky různých majitelů.
 

Odvážnému štěstí přeje a v tomto případě to asi platí také. Jak majitel vysvětluje, podařilo se mu zřejmě při svých nákupech trefit do období, kdy byli vlastníci pozemků ochotni prodávat. „Jsem přesvědčen, že dnes už by se nepodařilo dát takový celek dohromady. Trefili jsme se do dvouletého okénka, kdy, pravděpodobně i kvůli tehdy plně propukající krizi, byli vlastníci ochotni prodávat.“ Kopeckému se tak podařilo získat pozemky o rozloze přes 280 hektarů, z nichž je 200 určeno pro pastviny. Pastviny mimořádně rozsáhlé a kvalitní, které jsou hlavní devizou vznikajícího hřebčína. 
 

Nejen chov ale i trénink

Dnes majitel přiznává, že ne všechny vstupní informace a analýzy, které mu byly předloženy a na jejichž základě se před lety rozhodl vybudovat hřebčín, reálně odrážely skutečnost a i z tohoto důvodu vyplývá mnohem širší rozkročení činnosti Darhorse, než jak bylo původně uvažováno, větší význam bude mít i tréninkové středisko. Ale základní premisa, s níž začal budovat hřebčín, platí i v dalších činnostech: „Základem všeho je vytvořit optimální podmínky, jak pro chov, tak i pro trénink,“ zdůrazňuje. Tréninkové středisko dnes tvoří viditelnější část celého komplexu Darhorse, a to nejen díky aktuálním úspěchům zdejších svěřenců Zdeno Koplíka, který se teprve v květnu stal trenérem koní stáje DAR, ale už získal s koňmi jako Leo Gali, Najinska, Win Front, Hidden Flame, Sky Pilot a další řadu úspěchů, ale také díky skutečnosti, že právě v centru Darhorse našel nový domov i trenér Arslangirej Šavujev a jím trénovaní koně, mající za sebou mnohdy velmi úspěšnou kariéru ve významných světových dostizích jako Meandre, Mikhail Glinka, Dux Scholar a další. I ten tak nyní využívá podmínek, kterými se nemůže chlubit mnoho tréninkových centrál. „Cílem bylo vytvořit analogii středisek vrcholového sportu pro atlety,“ popisuje své neskromné představy o zdejších tréninkových podmínkách Kopecký. „Jen místo dvounohých atletů se tu připravují čtyřnozí,“ dodává s úsměvem.
 

Že se mu to daří, dokazuje současný stav střediska. Základem pro fungování tréninkového centra jsou pracovní dráhy, a v tomto ohledu mají oba zdejší trenéři z čeho vybírat. K dispozici je zde štěpková dráha 1600 metrů dokola, na kterou navazuje 1300 metrů dlouhý rukáv, vedle ní leží hlinitopísčitá dráha – jak ovál, tak i rukáv stejné délky, dále rovná travnatá dráha dlouhá jeden kilometr a nespočet prostor pro cválání po trávě. Celkem se zde dá cválat na více jak 8 kilometrech pravidelně udržovaných drah. Ve středisku, které má kapacitu 48 velkých (cca 18-20m2) boxů ve dvou shodných stájích (týká se části střediska pro Darhorse, trenér Šavujev má pronajatou další stáj), najdete krytý kolotoč s 18 metrovým průměrem a speciálním tartanovým povrchem, unikátní 70 metrů dlouhý venkovní bazén, venkovní pískové jízdárny 50x30 metrů i jednu kruhovou, zimní pískové výběhy a také dvě kryté haly o velikosti 45 x18 metrů pro trénink a třetí o velikosti 25x18 metrů, která je určena pro lonžování a obsedání. Budují se i interiérová obezděná kruhová jízdárna a vedle ní i taktéž vytápěný kruhový bazén, který by měl sloužit pro trénink i regeneraci – u nich bylo vtipně využito bývalých kruhových dojíren.
 

To ale není vše. Ač Rostislav Kopecký donedávna předpokládal, že tím by budování střediska skončilo, nyní jej plně zaměstnává myšlenka v Čechách vpravdě revoluční - vybudovat krytou 400 metrů dlouhou dráhu. „Technicky i prostorově by se taková dráha dala v našem areálu vytvořit, ale náklady na její realizaci jsou značné. Na druhou stranu by umožnila koním cválat za opravdu jakéhokoliv počasí.“

Hledání cesty ke kupujícím majitelům

Kopecký nezastírá, že jednou z příčin, které jej k této myšlence dovedly, byly výsledky výběrové dražby ročků v Baden-Badenu, kde Darhorse nabídl 7 ročků, ale prodat je mu podařilo jen 3. „Byla to pro nás nemilá lekce,“ konstatuje. „Přivezli jsme tam ročky velmi dobrých rodokmenů po výborných otcích, jsem přesvědčen, že minimálně srovnatelných, ale často lepších exteriérů než koně, kteří se tam bez problémů prodali, ale narazili jsme nevím, zda na nedůvěru či něco jiného, zkrátka většinu koní jsme přivezli zpátky.“ Kuriózní je, že Darhorsu se podařilo prodat oba vlastní odchovance – potomky v Krabčicích stojícího hřebce Midshipse, kteří našli nové majitele za 5 respektive 7 tisíc euro, zatímco ročky, které Darhorse kupoval jako odstávčata na dražbě v Newmarketu, se prodat nepodařilo. „Byl jsem z toho hodně zklamaný, ale zase mi mnozí chovatelé říkali, že bych to takhle brát neměl a že je velký úspěch v Německu prodat pod českou hlavičkou dva koně českého chovatele.“ 
 
Na druhou stranu to bylo pro nový chovatelský subjekt na naší scéně velké ponaučení v tom, že cesta k hledání majitelů ochotných nakupovat jeho ročky nebude jednoduchá. Zvláště pokud s nimi chce uspět na zahraničních trzích. „A to chceme,“ přisvědčuje Kopecký, který si dobře uvědomuje stav, jaký panuje na domácím trhu, kterého se rozhodně nezříká, ale pro ročky z klisen typu Corcovady, Leo Gali nebo třeba Luxurious na něm těžko bude nacházet adekvátní poptávku. Právě snaha najít cestu na zahraniční trh je jedním z důvodů, proč majitel Darhorsu přemýšlí nad krytou cvalovkou. „Když se nám koně nepodařilo prodat v Baden-Badenu, rádi bychom je nabídli na breeze-up dražbě ve Francii, ale v úvahu přichází i cesta, že některé z nich na jaře pošleme do tamních prodejních dostihů,“ plánuje Kopecký a aby nebyl nijak omezován rozmary počasí, které například letos v úvodu sezóny hodně zasáhly do přípravy řady koní, uvažuje nad zmíněnou krytou cvalovkou. 



Domácí trh nevidí nyní v právě nejrůžovějších barvách, ale je přesvědčen, že dobře odchovaný roček s kvalitním rodokmenem by si i zde místo najít mohl. A to navzdory současnému klimatu, které podle něj není domácímu chovu moc nakloněno. „Je bezvadné, že třeba Svaz chovatelů hledá cesty ke zdrojům a sám vkládá prostředky, které směřují i k chovatelům, ale jsem přesvědčen, že by mnohem efektivnější a také správnější cesta byla spíše než hledat finance pro chovatele raději více využívat jejich služeb a jít v tomto směru ostatním příkladem. Tedy ne kupovat ročky jen v zahraničí a posílat klisny na připuštění do ciziny, ale také si občas koupit i českého ročka, ustájit u domácího chovatele svoji klisnu a využívat zdejších plemeníků – zkrátka umožnit chovatelům, aby se o sebe mohli postarat sami. A pokud někdo namítne, že čeští ročci jsou často odchováváni ve špatných podmínkách a nesnesou srovnání, stejně jako zdejší služby, možná by se měl podívat ke všem chovatelům, jejichž odchovance v zahraničí kupuje a hlavně: Tím, že domácím chovatelům nedáme možnost vydělat, ale pro ukonejšení svědomí jim raději pošleme peníze, tento stav určitě nezlepšíme.“ 

Tři dcery Galilea a čtyři klisny s blacktype statutem

Dlouhou cestu k vybudování solidního jména, které mu umožní překonat despekt kupců na zahraničních dražbách vůči novému východoevropskému chovateli, by měly Darhorsu ulehčit špičkové klisny, s nimiž do chovu vstoupil. Ve stádě v Krabčicích najdeme dnes dvě blacktype vítězky (Corcovada a Blessyourpinksox), Gr.3 umístěnou Luxurious a především Leo Gali, kterou čeká zařazení do chovu po letošní sezóně. „Původně jsme počítali s tím, že půjde do chovu už letos, ale z tréninku přišla ve špatném stavu, musela se spravit a do říje přišla až pozdě,“ vysvětluje Kopecký s tím, že svou roli v rozhodnutí klisnu nepřipouštět hrála i možnost poslat ji příští rok na připuštění do Irska k některému z tamních předních hřebců. „U klisny jako je Leo Gali, ale i třeba pro Corcovadu máme nabídku na připuštění u takřka jakéhokoliv plemeníka v Irsku s výjimkou Galilea s tím, že bychom nemuseli hradit připouštěcí poplatek, ale rozdělili bychom se o sumu, za kterou by byl roček z ní prodán,“ popisuje Kopecký jeden z obchodních modelů, kterých se díky atraktivitě některých svých klisen může účastnit a který mu otevírá cestu dosud českému chovu zapovězenou. Zároveň vysvětluje, že právě kvůli možné spolupráci tohoto typu nechtěl Leo Gali připouštět v pozdnějším termínu, protože by to spolupráci výrazně zkomplikovalo. Nicméně z pohledu Leo Gali jako chovné klisny nešlo o ztracený rok – získala to, o co dříve několikrát bez úspěchu usilovala – status blacktype vítěze. S trojicí blacktype vítězek, třemi dcerami nejúspěšnějšího plemeníka současnosti Galilea (vedle Leo Gali a Luxurious tu stojí ještě nestartovavší Ghalaphade) a klisnami jako Brittany, Linda, Lenka Top či Trinity buduje Darhorse stádo, které, alespoň z pohledu počtu blacktype vítězek, nemá ve východní Evropě konkurenci. Chovatel jen plánuje nadále rozvíjet, ale nikoliv početně. „Neplánuji, že bychom měli více jak 12, maximálně 15 chovných klisen, možná spíše se počet ustálí na 10, ale chci intenzivně pracovat na jeho zkvalitňování a třídění,“ plánuje Kopecký s tím, že i 2-3 ze současných matek možná brzo odejdou.  
 

Velkorysé chovatelské centrum bylo budováno nejen pro vlastní chov, ale především pro klisny jiných majitelů-chovatelů tzv. ownerbreederů. Tady majitel čerpal z vlastních zkušeností, když před vznikem Darhorse hledal optimální místo pro své klisny. „Služby zahraničních hřebčínů, zejména v Irsku a Francii, jsou sice většinou na odpovídající úrovni, ale celkové náklady za tyto služby jsou enormní. Odchov vlastního ročka u dobrého nikoliv špičkového chovatele vyjde bez poplatku za připuštění na min. 20.000 euro a to ještě musí být na 100% zdravý,“ uvádí Kopecký. „U nás bohužel mimořádnou snahu a obětavost posledních nadšenců v  chovatelských centrech silně limitují špatné chovatelské podmínky bez možnosti investovat do jejich zlepšení. Absence centrální chovatelské politiky spojená s neochotou řady majitelů podpořit domácí chovatele dovedla velkou část z nich do stavu, kdy ekonomické pokračování chovu je možné pouze za předpokladu zhoršování chovatelských podmínek nebo kvality stáda. Mým původním záměrem bylo kapitálově vstoupit do některého ze stávajících chovatelských středisek a pokusit se tento stav zlepšit. Bohužel žádné z existujících středisek nesplňovalo naše kvalitativní předpoklady. Za tohoto stavu byly pouze dvě možnosti a to chov opustit nebo vybudovat chovatelské středisko zcela nové. Zvítězila druhá možnost, ale jsem si dobře vědom toho, že ani mi bez podpory majitelů a změny chovatelské politiky dlouhodobě nevydržíme,“ dodává Kopecký.
 

Dnes v Darhorse stojí sedm klisen s hříbaty od jiných chovatelů, které zde našly svůj nový domov. Možná trochu symbolické je, že jednou z nich je i zřejmě nejúspěšnější matka v českém chovu Arganta, která do Darhorse přišla z německého Etzeanu. Podmínky, kvalita služeb a v neposlední řadě i cena ustájení za chovnou klisnu ve výši 200 Kč/den, bere Kopecký i jako „hozenou rukavici všem majitelům-chovatelům, dosud štědře podporujícím zahraniční chovatele.“

Zdejší chov startuje v době, kdy zájem o chov obecně u nás klesá, stejně jako zájem majitelů o domácí odchovance, snadné to tedy mít nebude. Ovšem nastupuje s opravdu vytříbeným mateřským stádem, podporou prověřeného Bully Pulpita a především hodně nadějného Gr.1 vítěze Midshipse, fantastickými pastvinami a obecně s velkorysostí, jakou myslím chovu speciálně ale i tréninkovému středisku u nás věnoval jen málokdo, pokud vůbec někdo. A to je něco, co v současné atmosféře potřeboval český chov jako sůl.

Miloslav Vlček     

 

               

• Předchozí
• Další