Cílem chovatelů plnokrevníka po celém světě je odchovat šampióna. Pravda, pro komerční chovatele je důležitějším cílem koně dobře prodat, ale bez úspěšnosti jeho produktů se jim to stejně dlouho dařit nebude, a tak i oni nepochybně touží po dostihových úspěších svých odchovanců.

Ke společnému cíli ale chovatelé postupují mnoha rozličnými cestami. A to občas i velice kuriózními. My se ale dnes podíváme na aspekt chovatelské práce, který občas řeší většina chovatelů - kolikrát opakovat stejné spojení.

Statisticky to sice dosvědčit nemohu, přesto si dovolím tvrdit, že klisen, které v chovu poznají jen jednoho partnera či většinu své chovné kariéry jsou připoušteny stále stejným hřebcem, je dnes podstatně méně než v minulosti. A má to hned několik důvodů. V prvé řadě narozdíl od stavu třeba před 100 či více lety dnes hraje přítomnost plemeníka na vlastním dvoře mnohem menší roli než dříve. Cestování klisen za plemeníky je dnes běžnou záležitostí nejen mezi hřebčíny, ale i mezi státy ba mnohdy i mezi kontinenty a tak jen málo klisen je odkázáno na svého osobního pašu sídlícího o pár boxů dále. Význam hraje o rostoucí komerční vliv - majitelé kupující na dražbách, ale i chovatelé toužící trefit se budoucího superplemeníka dnes často před prověřenými, ale okoukanými plemeníky upřednostňují v chovu debutující dostihové hvězdy a plemeníků, kteří si udrží vysokou přízeň trhu po řadu let je jako pověstného šafránu. A hlavně - řada chovatelů nepovažuje lpění na jedné kombinaci za správný chovatelský přístup.

Man O’War a další

Zdaleka to ale nejsou všichni a v historii i minulosti zcela nedávné najdeme celou řadu klisen, které můžeme nazvat monogamní, či které od tohoto termínu nebyly příliš daleko. U některých to bylo dáno geograficky. K takovým patřila třeba Maggie B B, vnučka slavného vítěze anglické trojkoruny West Australiana, narozená roku 1867 v USA. Tu v Kentucky koupil pennsylvánský chovatel Aristides Welsch a poté, co mu vyhrála stakes dostihy v Nashville a Saratoze ji zařadil do svého chovu. Tehdy ale byl jediným chovatelem plnokrevníka v Pennsylvanii, a tak možností nebylo mnoho. Welch v té době získal nového plemeníka - anglického stakes vítěze Leamingtona, který už měl za sebou působení v chovech v Kentucky a New Jersey. Také mu už v té době bylo 19 let, přesto mu to nezabránilo stát se na příštích 7 let jejím dvorním partnerem. A spojení to bylo obapolně prospěšné. Na druhou stranu dnes by asi mnoho sladkých plodů nesklidilo, protože by chovatel dávno zkusil jiné spojení. Nejúspěšnější produkt tohoto spojení se totiž narodil až na šestý pokus - když v roce 1878 Maggie B B přivedla na svět tmavého hnědáka Iroquois. Ten se může chlubit skvělou kariérou korunovanou triumfem v Epsom derby, kterého dosáhl jako vůbec první v USA narozený kůň. Velmi dobře si vedl i pátý potomek Maggie B B Harold, vítěz Preakness Stakes. Spojení Leamington - Maggie B B dalo též nestartovavší klisnu Jaconet, jejíž rodinu můžeme najít v USA velmi aktivní dodnes. Pochází z ní například Harlan’s Holiday.

V případě Leamingtona a Maggie B B opravdu platilo ono "Dokud vás smrt nerozdělí". Kvůli vysokému věku odešel dříve Leamington, Maggie B B byla poté partnerkou jiných Welchových plemeníků a ani s nimi si nevedla špatně. Nejlepším z následujících devíti potomků byl vítěz Belmont Stakes Panique, jehož otcem byl přední mílař své doby Alarm.

Dalším příkladem úspěšného páru, který spolu svedlo stejné místo působení, je Mahubah a Fair Play. Rock Sandova dcera Mahubah, která jako většina klisen Nursery Studu Augusta Belmonta odešla do chovu poté, co dokázala zvítězit, ale byla pro Fair Playe vybrána i z jiných důvodů. I počátkem minulého století američtí chovatelé sledovali úspěšná spojení (nicks) a kros Fair Play x Rock Sand se začínal prosazovat na stakes úrovni. A prosadil se i zásluhou Mahubah - jejím druhým potomkem nebyl nikdo menší než legendární Man O’War, vítěz 20 z 21 startů, Kůň roku a mnohonásobný šampión, kterého Blood-Horse zvolil nejlepším koněm 20. století.


Man O'War

Mahubah dala 5 potomků, nikdy nebyla partnerkou jiného hřebce než Fair Play a spojení vedle Man O’Wara dalo i hřebce My Play, stakes vítěze a později plemeníka, mj. otce druhého z Kentucky Derby 1933 Head Play.

To byly dva příklady z historie plnokrevníka. Z doby méně vzdálené asi nejčastěji při zmínce o úspěšném opakovaném spojení vytane na mysli spojení Danehilla a Hasili, stojící za čtveřicí Gr.1 vítězů Banks Hill, Intercontinental, Cacique, Champs Elysees a Gr.2 vítězem a velmi úspěšným plemeníkem Dansili. Hasili dala celkem 7 grupových vítězů, 5 z nich je po Danehill. On byl jejím prvním partnerem a až do Danehillovy předčasné smrti ve věku 17 let byla s jedinou výjimkou připuštěná vždy jen jím. Onou výjimkou byl Green Desert, jehož partnerkou byla Hasili dříve, než se první z jejích potomků ukázal na dráze.

I samotný Danehill pochází ze spojení, které bylo mnohokrát opakováno. Jeho matka Razyana navštívila Danehillova otce Danziga celkem 9x a z tohoto spojení vzešli 4 black-type vítězové, přičemž další dva potomci se v black-type alespoň umístili. V tomto případě ale Danehill nebyl ani tak produktem často opakovaného spojení jako jeho příčinou. Byl totiž prvním potomkem Razyany, která se k Danzigovi vrátila poté, co se Danehill slibně ukázal jako dvouletý na dráze.

Jak v českém chovu?

Podobně jako ve světě i u nás, byť ne vždy ze stejných důvodů, byla vícekrát opakovaná spojení častější v minulosti než dnes. Primát nejčastěji opakovaného spojení, které navíc vyústilo ve vysoký počet narozených hříbat a později i startujících koní, patří spojení dvou jedinců, kteří pomáhali psát historii českého, vlastně československého chovu - Simsona a Valencie. Jejich spojení realizovala Marie Baltazziová, posléze Ministerstvo zemědělství a nakonec Státní hřebčín Napajedla (to vše, aniž by musela opustit svůj box) ve 30. letech minulého století celkem 9x, čehož výsledkem bylo 8 potomků. Věrnost spojení se Napajedlům vyplatila - dalo totiž nejen vítěze Gerschova memoriálu Valeriuse či vítězku Svatováclavské ceny Valutu, ale především dalo vzniknout rodině, aktivní a úspěšné v našem chovu dodnes.

Z historie vidíme, že se neopakují jen úspěšná spojení. Liberálovu dceru Parádu poslalo Drůbežnictví Xaverov ke Korbelovi celkem 6x než uznalo, že toto spojení nefunguje (polovina jeho produktů patřila k 10% nejhůře hodnocených tříletků v ročníku) a poslalo klisnu k jiným hřebcům. To sice vypadá na první pohled hodně nerozumně (ono asi i na ten druhý), ale musíme si uvědomit, že informace o kvalitě prvního potomka má chovatel k dispozici až při realizaci čtvrtého připuštění, a to ještě jen částečnou - opírající se o výkonnost potomka ve dvou letech - a až v pátém roce klisny v chovu zná chovatel výkonnost prvního potomka v klasickém ročníku. Právě z tohoto důvodu se opakovaná spojení, alespoň v úvodu chovné kariéry, nedoporučují. Naopak pokud již prokázalo spojení životaschopnost, je jeho opakování chovatelsky i komerčně (zde vlastně ještě více) rozumnou cestou.

Ale vraťme se ke Korbelovi a Parádě. Toto spojení bylo druhým nejčastěji realizovaným spojením podle počtu potomků v GH tříletých, u kterého máme kompletní data. Nemáme ale k dispozici soubor se všemi realizovanými spojeními (včetně těch, kdy klisna zůstala jalová) za téměř sto let fungování chovu v České republice, respektive v Československu. Abychom je zjistili, museli jsme projít všechny plemenné knihy.

Takovým příkladem může být spojení z Maďarska importované Mety (Taj Akbar) s Gradivem. Během 15 let působení Mety v chovu realizovali napajedelští toto spojení celkem 9x, ale 3x zůstala jalová a jedno hříbě uhynulo, tak se na dráze ukázalo 5 produktů tohoto spojení. Vedlo si však velmi dobře - Medek vyhrál Gerschův memoriál a další 3 potomci patřili k nadprůměru populace.

Právě Gradivo je plemeníkem, s nímž chovatelé, v tomto případě především Napajedla, prováděli četná opakování stejných spojení nejčastěji. Zajímavé je, že velice často najdeme na straně partnerek Gradiva dcery Simsona. Coronu a Hájenku připustil 8x, Derillu, Divu, Popelku a Valutu 6x. Vedle nich byl Gradivo též 7x partnerem Lyndory (Altaj) či Vatry (Try Well).

Také Simson dostával opakovaně příležitost se stejnými klisnami - rekordmankou je Corcyra (Plato), kterou připustil 9x. Z tohoto spojení se narodilo 5 potomků, mj. vítěz Velké jarní ceny, Českomoravské ceny, Ceny zimního favorita Korsičan a také klisna Korouhev, matka vynikajícího Korbela.

Probíráme-li se důležitými jmény historie našeho chovu, nelze si nevzpomenout ani na Masise. I ten byl mnohokrát opakovaně partnerem celé řady klisen, rekordmankou mezi nimi zřejmě bude Relation, kterou připustil 9x. Ze třetího připuštění se narodil vítěz Československého derby Relief.


Relief, jehož matka Relation byla 9x partnerkou Masise

Ovšem nemusíme se orientovat jen na známá jména. Například spojení Gastona a Adiže bylo v Albertovci na přelomu 60. a 70. let realizováno 8x po sobě. A pokud chceme zabrousit do nejstarší historie, měli bychom vzpomenout spojení Ossiana a Sister na přelomu 20. a 30. let, které bylo realizováno 8x.

Láska české Svazačky a maďarského myslitele 

Zlatým věkem, pokud se to tak dá nazvat, byla pro vícenásobná opakovaná spojení stejných jedinců 80. léta. Byla to doba, kdy u nás došlo k nevídanému rozvoji chovu plnokrevníka, byť povětšinou hlavně z kvantitativního hlediska. V roce 1984 bylo v Československu zařazeno v chovu 861 klisen, o dva roky později již 1062 a v roce 1989 dokonce 1214. Byla to doba, kdy se do chovu pustila celá řada nováčků - tehdy samozřejmě socialistických organizací, zastoupených v drtivé většině Státními statky a JZD. A protože řada z nich si pořídila vlastní plemeníky, kteří na jednom místě mnohdy působili až do své smrti, stejná spojení, realizovaná rok co rok se začala množit, na čemž měl ale samozřejmě i podíl rostoucí počet matek v chovu.

Nejednalo se ale jen o nováčky, řadu opakování jedné kombinace otce a matky realizovali i tradiční osvědčení chovatelé například VV Zákupy s Lakmusem, který byl 7x partnerem Evropy či její dcery Elsy. Plemenářský podnik Šamorín zase 7x připustil Helgu Arcarem a podobně četných spojení bychom v té době nalezly celou řadu, například v Motěšicích. Primát z této doby, a nejen z ní, ale patří jiným, řekl bych dost nečekaným jménům. Jedna Svazačka, dcera Detvana a Svazenky, působila ve Státním statku Veltrusy, kde v roce 1979, desátém roce svého působení v chovu, byla připuštěna z Maďarska dovezeným plemeníkem Agytrösztem. Zůstala po něm jalová, ale hned následující rok dalo toto spojení hřebce jménem Sen, který navzdory i na tehdejší dobu plebejskému původu dokázal ve dvou letech vyhrát Gerschův memoriál. Veltrusy stejné spojení zopakovaly ještě 8x, ale bez pozitivního efektu. Rok po Snovi se narodila Santina, která měla v GH 39,5 kg a následujících 5 sezón skončilo stejným výsledkem - Svazačka zůstala jalová. Poslední potomek - v roce 1988 narozená klisna Soo, byla nejlépe třetí v dostihu IV. kategorie.

Pokud hledáme spojení, které má v historii našeho chovu nejvíce opakování, neměli bychom je hledat v Napajedlích, Xaverově, Albertovci, Šamoríně, Motěšicích či jiném významném chovu bývalého Československa. A překvapením může být, že ani plemeník, který tvoří polovinu nejvícekrát realizovaného spojení, nepatří k významným hřebcům naší historie a ani v době svého působení o něj nebyl velký zájem. Nebudu vás více napínat, nepředpokládám, že by někdo ze čtenářů tuto hádanku vyluštil a pokud ano, hluboce před ním smekám. Takže: primát náleží spojení Falkenseeho a Kláry, které se v chovu Státního statku Veselí n/M. uskutečnilo 10x. Z NDR importovaný Falkensee byl vůbec prvním partnerem Korokovy dcery Kláry v chovu a z úvodního prvního spojení těchto dvou jedinců se 21. dubna 1984 narodil hřebec. Dostal jméno Kurt a patřil ve své době k nejlepším vytrvalcům v zemi. Zrál jako víno a po skončení kariéry na rovinách přešel do překážkového provozu (mj. doběhl čtvrtý ve Velké pardubické) a běhal ještě jako čtrnáctiletý. Úspěch rozhodně stál za to pokusit je o něj znovu, ale při vší úctě ke Kurtovu chovateli svou roli v tolika opakováních spojení nehrála jen výkonnost Kurta, ale i to, že Falkensee většinu své chovné kariéry strávil právě ve Veselí. Ale to už patřilo k době.


Kurt, nejprve skvělý vytrvalec, posléze i úspěšný steepler

Scaterova osudová

V současném chovu není moc příležitostí, kdy se dá jedno spojení realizovat více let po sobě. Plemeníci dnes mnohem více než dříve rotují - řada plemeníků stojících v nedávné době v našem chovu sem byla jen pronajata a hřebec, který by díky svým výsledkům a s nimi související popularitě mohl být partnerem mnoha matek řadu let po sobě - Rainbows for Life - přišel do našeho chovu už v poměrně vysokém věku a působil zde jen 10 sezón (nepočítáme-li poslední, ze které nemá žádného potomka).

Zrovna Rainbows for Life ale může být pěknou ukázkou, proč taková opakovaná spojení s oblibou využívají především komerční chovatelé. Hvězdou Rainbows for Lifova prvního českého ročníku byl dvouletý šampión a klasický vítěz Monolit. Jeho matka Moonbride byla poté Rainbows for Lifovou partnerkou ještě 4x a ač žádný s potomků se výkonností Monolitovi nepřiblížil, ceny, za které byli prodáváni, patřily v Napajedlích k nejvyšším.

Přesto i dnes najdeme v českém chovu spojení, které bylo realizováno stejně často jako námi výše uváděná spojení s nejvyšším počtem opakování. Nenaplánoval je žádný z velkých chovatelů, dokonce ani žádný z komerčních chovatelů, ale přesto bylo uskutečněno celkem 9x. Mluvíme o spojení Scatera a Apartmy, kterou František Vocásek připouštěl Dixielandovým synem nepřetržitě od roku 2001 do roku 2009. Klisna sice 2x zmetala a jednou se jí narodilo mrtvé hříbě, ale zbylých 6 hříbat jako celek představuje velice silnou kolekci. Otevřela ji pětinásobná vítězka a v jedničkách umístěná Aparta, po níž následovali vítěz Ceny Jezdectví (NL) Apart, dvojnásobná dvojková vítězka, umístěná v jedničkách Apaska a vítěz Karpatské ceny a pardubického zimního favorita Apartman. Nedařilo se jen posledním dvěma - Ankaře a Apasionatě, ale i tak je bilance úctyhodná a prakticky udělala Scatera jako plemeníka, který, mimochodem, byl sedmkrát partnerem jiné z matek Vocáskova chovu Playlet.


Apartman vítězí v Pardubickém zimním favoritu, foto Zenon Kisza 

Hancockova tečka

Pokud něco funguje, proč to nezopakovat. Tak by asi zněla jednoduchá poučka a odpověď na to, zda často opakovat stejná spojení. Ale neměli bychom zapomínat na slova Setha Hancocka z Claiborne Farm. "Pokud máte chovnou klisnu a její první hříbě vypadá opravdu velmi dobře, neměli byste se s ní ke stejnému plemeníkovi vrátit dokud nezjistíte, jak dobré skutečně je. Pak se můžete vrátit a i trh to od vás očekává." Sám ale připomíná, že komerční chov funguje trochu jinak a komerční chovatel, když ročka prodá opravdu dobře, a ten se dostane do dobrých rukou, kde má šanci se prosadit, většinou nečeká na výsledky na dráze a říká si, zkusme to znovu.


Miloslav Vlček

• Předchozí
• Další