V chovatelských kruzích se nyní, i v souvislosti se zpracovávanou chovatelskou koncepcí ČSCHPMDK, diskutuje o tom, zda je účelné zavést nějaká vstupní kritéria i pro budoucí chovné klisny.

Tématem důležitosti dostihové kariéry pro pozdější výsledky v chovu se před časem zabýval i náš časopis. V červenci 2010 jsme provedli analýzu matek všech blacktype vítězů sezóny 2009 v Anglii, z níž vyplynulo několik zajímavých údajů.

Spojovat to nejlepší s nejlepším a očekávat nejlepší - tak zní asi ten nejlepší recept na odchování úspěšného plnokrevníka. Ale zatímco u plemenných hřebců máme poměrně přesnou představu, co je nejlepší (zkrátka hřebec, kterému nic nechybí), u chovných klisen takový soulad v názorech nepanuje. Někteří upřednostňují špičkovou třídu, jiní dávají přednost dostihovou dráhou příliš nevyčerpaným klisnám. 

Pokud bychom vzali za bernou minci nejlepšího koně sezóny 2009 hřebce Sea The Stars, odpověď na to, jaké jsou předpoklady pro to stát se špičkovou chovnou klisnou, by byl jednoznačný - měla by mít, samozřejmě vedle výborného rodokmenu, za sebou i mimořádnou dostihovou kariéru. Matka Sea The Stars klisna Urban Sea toto splňuje dokonale, vzpomeňme jen její vítězství v Prix de l’Arc de Triomphe, vrcholu evropského kalendáře na 2400 metrů. Urban Sea navíc prokázala své mateřské kvality už dříve špičkovým koněm a ještě lepším plemeníkem Galileem.

My jsme se ale podívali na zoubek všem matkám grupových a listed vítězů v roce 2009 v Anglii, abychom si o matkách úspěšných koní a jejich dostihových kariérách udělali komplexnější obrázek. A není to obrázek nezajímavý. V roce 2009 odběhnutých 295 grupových a listed dostihů zná v Anglii dohromady 240 vítězů a tito vítězové jsou potomky 231 chovných klisen. Podařilo se nám dohledat dostihové kariéry každé z nich a je to zajímavé čtení. Třeba tím, že plných 42 matek (18,2%), tedy skoro pětina, se nikdy nepostavila na dostihovou dráhu.
  

  
Mezi nestarovavšími matkami najdeme zásluhou Schiaparelliho vítězství v Goodwood Cupu (Gr.2) například Old Vickovu dceru Sacarinu, dnes zcela jistě nejúspěšnější matku v německém chovu, která dala dva vítěze Deutsches Derby. Black Bear Islandem se opět připomněla Kasora, matka vítěze anglického a irského derby High Chaparrala, na dráze se nikdy neobjevila ani Leaping Water (Sure Blade), matka působivého vítěze Racing Post Trophy a později velmi úspěšného St Nicholas Abbey či Mrs Marsh (Marju), jejíž úspěšný dvouletý syn Canford Cliffs se o rok později stal klasickým vítězem.

Vedle matek, které se nikdy nepostavily na start dostihu, je několik takových, které se v dostizích představily, ale nijak neuspěly. Mezi matkami anglických blacktype vítězů z roku 2009 najdeme 9 matek, které se nikdy neumístily. Je mezi nimi i Quest to Peak (Distant View), matka dvojnásobné klasické vítězky Special Duty, která ale vyběhla jen jednou, stejně jako například Kite Mark (Mark of Esteem), matka čtyřnásobného grupového vítěze Kite Wood. Mezi neumístěnými matkami najdeme i Linamixovu vnučku dceru Spinamix, jednu z devíti matek, které měly v roce 2009 v Anglii dva blacktype vítěze. Dalších 31 matek se alespoň umístilo. Z nich si asi největší ostruhy loni vysloužila Request (Rainbow Quest), matka vítěze Coronation Cupu hřebce Ask.

Její kariéra ale též stojí za bližší pohled, protože klisna absolvovala pouhé dva starty. V prvním, maiden dostihu, doběhla o krátkou hlavu druhá, poté finišovala čtvrtá v listed v Newbuty a tím její kariéra skončila. Většina matek anglických black-type vítězů sezóny 2009, plných 149 (64,5%), se na dráze nejen představila, ale i dokázala zvítězit a to včetně jedné, které se podařilo vyhrát jen překážkový dostih.

Zvláštní kapitolu mezi vítězkami tvoří klisny úspěšné v dostizích black-type, tedy dostizích kategorie Group či listed. Celkem 26 matek se v blacktype umístilo (podle klasifikace blacktype sem řadíme klisny, které doběhly na druhém nebo třetím místě) a 44 klisen grupový či listed dostih vyhrálo. Mezi vítězkami najdeme 4 matky, které vyhrály dostih nejvyšší klasifikace - tedy Gr.1. Kromě již zmíněné Urban Sea jsou to Darara (Top Ville), matka vítězky Yorkshire Oaks Dar Re Mi, Queen’s Logic (Grand Lodge), která dala Gr.2 vítězku Lady of the Desert a Danseuse du Soir (Thatching), matka Gr.2 vítěze Scintilla.

Klisny, které na dráze vyhrály Gr.1 dostih, jsou jak vidno mezi úspěšnými matkami výjimkou, ale výjimečné jsou i jinak, zvláště třeba posledně jmenovaná Danseuse du Soir. Ta totiž absolvovala během dostihové kariéry plných 29 startů, s čímž se může srovnat jen nepatrný zlomek klisen - matek blacktype vítězů. Naopak když se probíráte dostihovými kariérami těchto klisen, překvapí vás velmi nízký počet startů, které jako celek absolvovaly. Většina klisen absolvovala jen minimální počet startů, 3 či 4 dostihy za celou kariéru jsou běžným standardem. A netýká se to jen na dráze průměrných klisen - třeba taková Darara běhala jen 6x a přesto má ve své kariéře Gr.1 úspěch. Matka breederscupové vítězky Midday klisna Midsummer (Kingmambo) běhala jen třikrát. Týká se to hlavně klisen z výborných rodin, které nebyly nuceny si šanci v chovu vysloužit na dráze, ale přesto, zvláště když vezmeme v potaz i nemalý počet nestartovavších matek, je snaha budoucí matky nepřetěžovat velmi patrná. A zdá se, že se vyplácí. 

Jak vidno, mezi ty nejlepší se v Anglii nijak výjimečně dostávají potomci dostihově průměrných klisen, což jistě stojí za úvahu před rozhodnutím o tom, zda stanovit nějaká kritéria pro zařazení klisny do chovu či jim selektivně stanovovat registrační poplatky. Podstatný je ale podle mého názoru ještě jeden aspekt. Zatímco plemeník může ovlivnit chov podstatně výraznou měrou, chovná klisna dá ročně maximálně jednoho potomka a ovlivňuje pouze a jen chov své majitele. Jen on tak nese důsledky svého, byť třeba špatného, rozhodnutí. Myslím, že bychom mu měli tuto svobodu ponechat.

Miloslav Vlček 

• Předchozí
• Další