Když před dvěma týdny vyhrál Nagano Gold (Sixties Icon) Velkou varšavskou, byl oslavován jako vůbec první kůň v českém tréninku, jemuž se podařilo v největším polském dostihu uspět. Česká stopa v listinách vítězů Wielke warszawske ale Nagano Golden nezačíná. Už v polovině 60. let minulého století v ní dvakrát uspěla Masisova dcera Demona, ale ještě zajímavější příběh českého útoku na polskou modlu začal počátkem 90. let. Stál za ním polský chovatel Grzegorz Kaczmarek.

 
Ač Polsko nepostoupilo během doby vlády jedné strany v likvidaci soukromého podnikání tak daleko jako tehdejší Československo a fungovala tam celá řada soukromých zemědělců, v chovu plnokrevníka to poznat nebylo. A když se na začátku 90. let plně otevřela možnost chovat dostihové koně i pro soukromé osoby, jejich start byl v Československu podstatně rychlejší než ve zmíněném Polsku. A to navzdory podstatně kvalitnější krevní základně, kterou tehdejší polský chov v porovnání s československým měl. Svou roli hrála i skutečnost, že zatímco u nás se velké chovy, tvořící dříve páteř chovu plnokrevníka, rychle rozpadly, polské velké hřebčíny zůstaly ve státních rukou a dál úspěšně fungovaly.

Jedním z prvních polských soukromých chovatelů byl pan Grzegor Kaczmarek. I začátky jeho chovu vycházely ze základny dané systémem státních hřebčínů - jeho první chovnou klisnou byla klisna Venta, kterou koupil z Kozienic. Dcera vítěze Velké ceny kongresu i Ceny Moskvy z tehdejších Mezinárodních mítinků a také dvakrát druhého v Preis von Europa (Gr.1) Czubaryka (Erotyk), který na konci 80. let krátce působil i v našm chovu, ale chovateli moc radosti nepřinesla. Uhynula při narození svého třetího hříběte. "Tím skončila první fáze mého chovu," vzpomíná dnes Kaczmarek. 

Piotr Czarniecki a cesta do Slušovic

Na tu další, podstatně úspěšnější, měl klíčový vliv trenér Pietr Czarniecki, který ve Sluzewieci Kaczmarkovi odchovance trénoval. Pro služebně mladší čtenáře bychom měli dodat, že úspěšného polského trenéra angažovalo v polovině 80. let mocné JZD Slušovice. Stál za tím tehdejší dostihový manažer mocné stáje a Czarnieckého přítel MVDr. Eduard Kubíček, díky němuž dostal 1. ledna 1984 Czarniecki do přípravy 33 slušovických koní. Nutno připomenout, že se svými svěřenci, které podle tehdejších měřítek neměli patřit do nejuzší špičky, dosáhl v našem turfu celé řady úspěchů v čele s mezinárodním vítězstvím Creace (Sirano) či triumfem Lokaje (Aveiro) ve Velké květnové ceně.


Kořeny, z nichž se zrodila cesta českých klisen do Polska. Trenér Piotr Czarniecki (druhý zleva) na snímku z předávání čestných cen v polovině 80. let ve Velké Chuchli společně se zástupcem stáje JZD Slušovice Josefem Čubou (zcela vlevo) a žokejem Stanislavem Koubkem. Zcela vpravo tehdejší ředitel Státního závodiště Praha Stanislav Waksmundský. Foto Marek Skála

V době, kdy se Kaczmarek rozmýšlel jak dál se svým chovem pokračovat, už byl Czarniecki dávno zpátky v Polsku, ale své kontakty na český turf neztratil. "Přesvědčil mne tehdy, abych si pro chovné klisny dojel na Moravu do Slušovic, že odtamtud dostal zajímavé nabídky klisen k prodeji," pokračuje ve vyprávění Kaczmarek. Tomu tak nahrála situace v polistopadovém Československu i v samotném JZD Slušovice, které se rozpadlo na řadu následnických organizací jako byly Phalaris či DAK MOVA Bratislava.

Nepřehlédněte: Vincent Cheminaud povede o víkendu české šance v grupových dostizích. V sobotu Torque Powera, v neděli Nagano Golda

"Na prvním místě jeho seznamu byla vítězka Saint Leger Zana a na třetím Norbertova dcera Horalka a právě tyto klisny jsem si vybral," říká Kaczmarek, který si ale klisny poté, co je zakoupil, neodvezl hned domů. Eduardu Kubíčkovi, který se na transakci též podílel a v té době začínal budovat svůj soukromý chov, se tehdy povedl majstrštyk - pronajmul si polského a rakouského derby vítěze Nemana (Dakota). Bylo to právě v době, kdy se na české dráhy dostali Nemanovi potomci narození z působení v kabardinském hřebčíně včetně Rezona, kterého tehdy ještě na Slovensku působící trenér Šavujev připravil nejen k suverénnímu vítězství v českém Saint Leger, ale i k památnému vítězství v německé Grosser Kaufhof-Preis (Gr.2).  "Dohodli jsme se, že obě klisny budou Nemanem připuštěny a do Polska si je odvezu až budou březí," plánoval tehdy Kaczmarek, ale netušil, co se stane, až si pro klisny přijede. "Když jsem přijel pro Zanu, ukázal mi dr. Kubíček klisnu Badalonu s čerstvě narozeným hříbětem po Spring Haven. Ačkoliv se mi moc nelíbilo, nakonec jsem koupil i ji." Tak se trojice českých matek dostala do Polska aniž by někdo tušil, jakých úspěchů tam dosáhnou.

Z podceňované klisny matkou plodící jen jedničkové vítěze

Kuriózně nejlepších výsledků, a to navzdory krátkému působení v chovu, dosáhla Amyndasova (Sparkler) dcera Badalona. "Tu jsem ze začátku dost podceňoval," přiznává po letech Kaczmarek, ale klisna z rodiny, kterou v Československu založila ze Sovětského svazu importovaná Bulba, dcery vítěze italského Saint Legeru Baccia Bandinelli (St Paddy), chovatele záhy přesvědčila o svých kvalitách. A to překvapivě už zmíněným hříbětem, které se chovateli moc nepozdávalo. Spring Havenova dcera Bella Rosa totiž vyhrála jak ceněnou Nagrodu Rzeki Wisly, tak i Nagrodu Rzecznej, jedničkový dostih na 1600 metrů.


Bella Donna s jedním ze svých hříbat

Druhým potomkem, narozeným již ze spojení vybraného Kaczmarkem - tedy z připuštění u Nemana, se v roce 1992 narodila klisna Bella Donna, která z Kaczmarka rázem udělala respektovaného chovatele. Její kariéra byla obdivuhodná. Jako tříletá vyhrála klasickou Nagrodu Wiosenna (Gd3), polskou obdobu Jarní ceny klisen, doběhla druhá v Oaks (Gd2) a stejné umístění získala i ve Velké varšavské. Tehdy ji, svěřenkyni nám dobře známého Grega Wroblewského, porazil druhý z derby Wolarz (Vilnius) připravovaný Piotrem Czarnieckim. Co se však Belle Donně nepodařilo ve třech letech, toho dosáhla jako čtyřletá, když svou kariéru završila vítězstvím ve Wielke warszawske, kde mj. porazila i legendárního Almaze (Leo Castelli). "Bylo to poprvé po půl století, co Velkou varšavskou vyhrál kůň soukromého chovatele," připomíná Kaczmarek.   

Ač Bella Donna byla rozhodně nejlepším potomkem Badalony, slušovická odchovankyně produkovala špičkové koně i poté. Rok po Bella Donně přivedla na svět hřebce Babinicze (Graf), který vyhrál hlavní předzkoušku polského derby Nagrodu Iwna (Gd2) a v dostizích nejvyšší kategorie uspěl i jeho o rok mladší polobratr Bel Vedere (Nible), vítěz Nagrody Syreny (Gd2). "Myslím, že by bylo obtížné najít i v jiných plemenných knihách než je polská klisnu, která by měla takto úspěšnou statistiku," je přesvědčen Kaczmarek. Bohužel počáteční úspěch si záhy vybral svou daň. "Dvakrát byla připuštěná v německém Görlsdorfu, dvakrát ve Francii, ale narodilo se jí jen jediné hříbě, které navíc ve věku dvou měsíců uhynulo a nakonec kvůli kolice odešla i Badalona," vzpomíná chovatel se smutkem v hlase. "Byla to úžasná a starostlivá matka a je těžké si představit, jaké koně mohla dát s hřebci, kterými byla v zahraničí připuštěna," dodává Kaczmarek, který klisnu postupně poslal k Sadler's Wellsovu synu Peking Opera, šampiónu evropských dvouletků Bakharoffovi (The Minstrel) či Gr.2 vítězi a druhému z Champion Stakes (Gr.1) či Prix de l'Arc de Triomphe (Gr.1) Freedom Cry (Soviet Star).

Kaczmarkovi ale zůstaly její dcery, ta nejlepší, Bella Donna, je s ním dodnes. "V březnu jí bude 29 let a už léta je v důchodu, ale dodnes je ve velmi dobrém zdravotním stavu a jen obdivuji její vitalitu," říká Kaczmarek, jemuž se jako chovateli podařilo s jejími potomky uspět i v Česku. Tam se z jejích 10 hříbat dostali tři koně, z nichž dva patřili ke špičce. Platí to především o Baggiovi (Jape), který v barvách Wrbna Racing vyhrál 11 dostihů. Uspěl už na rovině, kde proměnil ve vítězství start v jedničkovém Červnovém poháru a skončil pátý v Derby. Posléze pak exceloval v překážkových dostizích, v nichž vydělal téměř dva milióny korun. Překážkovou třídou za ním příliš nezaostával ani Basso (Be My Chief), který stáji Magog vyhrál 10 překážkových dostihů, polovinu z nich v Meranu.

Wielka Warszawska podruhé

Také Sealova (Appiani II) dcera Zana pocházela ze sovětské rodiny. Tu její u nás založila bába Zany Zagadka, nicméně s výjimkou klasické vítězky Zany se v našem chovu neprosadila. Z jejího připuštění u Nemana se v roce 1992 v Polsku narodil hřebeček Zanni, jehož chovatel poslal do tréninku do Polska. Nebylo to ale šťastné rozhodnutí. "Trenér říkal, že se ukazuje velmi slibně, ale pak to rozhodně přehnal tím, že jej nechal běhat třikrát v rozpětí tří týdnů. První dostih vyhrál, v následujícím skončil druhý, ale pak to odnesl zraněním," vzpomíná dodnes rozezlený Kaczmarek, který poté vzal Zanniho zpátky do Polska. Jako tříletý sice vyhrál v Sopotech dostih přes proutěné překážky, ale to byl jeho jediný start v klasickém věku a po neúspěchu v jediném start následující sezónu jeho kariéra skončila.

Vše si však vyhradil druhým potomkem Zany, kterým byla klisna Zagara, dcera Dixielanda (Conor Pass). "V tréninku naznačovala, že bude pozdní, ale vítězstvím v Oaks ukázala mimořádnou třídu, navíc v nich porazila klisnu Jak Najlepsza, která předtím doběhla druhá i v Derby," popisuje začátky své druhé velké naděje Kaczmarek, který sice s Bella Donnou uspěl ve Velké varšavské "až" na druhý pokus, Zagara však naznačovala, že by to mohlo vyjít už ve třech letech. "Trenér Janikowski mi před Wielkou warszawskou tvrdil, že klisna je v ještě lepší formě než před Oaks, tak jsem byl docela klidný," líčí tehdejší atmosféru. A klid si mohl dovolit. Zagara ve Velké varšavské zvítězila snadno o 3 délky a po sezóně byla její třída oceněna i titulem Koně roku. Kaczmarkovi se tak podařilo něco, nad čímž dodnes tamní chovatelé nevěřícně kroutí hlavou - vyhrál dvakrát po sobě největší polský dostih se dvěma různými odchovanci. A my můžeme být pyšní, že to dokázal díky dvěma českým matkách, byť se zároveň nelze ubránit otázce, zda by něčeho podobného zmíněné klisny dosáhly, kdyby zůstaly v našem chovu...


Zagara a další triumf ve Velké varšavské

V Polsku se nakonec neztratila ani Horalka, které ještě před odchodem do Polska přivedla ve Slušovicích na svět například Holana (Beldale Ball), vítěze dvou rovinových chovatelských zkoušek, který později doběhl čtvrtý ve Velké pardubické. Klisna ze stejné rodiny jako letošní vítěz Velké Hegnus (Magnus) dala ještě v Čechách hřebce Howarda (Big Walt), který doběhl třetí v Nagrodě Prezesa Rady Ministrów (Gd2), pz olských odchovanců byl nejlepším Hvytkyj (Jape), který mj. skončil druhý v Gd3 steeplechase v Římě.

Trochu smutná tečka

Dnes už ale ani jednu z rodin v tamním chovu nenajdeme. Přitom ani Zagara si v chovu nenedla špatně a její dcera Zarita (Freedom Cry) dala druhého z polského derby Zica (Ecosse). "Polský chov ale prochází velkou krizí," vysvětluje se smutkem v hlave Kaczmarek. "Státní hřebčíny umírají a těch pár soukromých chovatelů staví už hlavně na importovaných klisnách," líčí chovatel situaci ne nepodobnou našim reáliím. Tradiční polské rodiny a s nimi i ty, kterým dala základ trojice slušovických odchovankyň, tak postupně z polského chovu mizí a s nimi bohužel i část dědictví a práce několika generací místních chovatelů.

Miloslav Vlček
foto archiv Grzegorze Kaczmarka 

    

• Předchozí
• Další