Zatím jediným novým plemenným hřebcem, s nímž tuzemský chov zanedlouho vstoupí do nové připouštěcí sezóny, je šampión vytrvalců a trojnásobný vítěz Zlatého poháru Rex of Thunder. Syn úřadujícího šampióna ostrovních plemeníků Night of Thunder (Dubawi), jemuž se podařilo získat status blacktype koně, zahájí svoji chovnou kariéru v Doubravách u chovatele Vítězslava Vandy, který si hřebce jako potenciálního plemeníka vyhlédl už na začátku jeho kariéry.

“Viděl jsem ho běžet jeho první dostih v Bratislavě, vyhrál ho velmi lehce a už tehdy jsem říkal, že by mě tento hřebec zajímal a že jej možná jednou budu mít na Doubravách,” vzpomíná Vanda na první setkání se svým novým plemeníkem, od něhož uběhlo už více jak pět let. “Moc se mi líbil, jeho exteriér, rodokmen a naznačená třída. Dalšími výsledky pak vysokou výkonnost potvrdil, jen na měku mu to nešlo - to neměl rád. Pořád vzpomínám na Slovenské derby. Bylo horko, tvrdo, všichni jsme se těšili na Rexe, jak vyhraje Slovenské derby, ale pár minut před startem se spustila taková průtrž, že se start musel odložit a derby se běželo po vodě. Skončil třetí. On to prostě nemá rád. Jak má ty nohy bílé, tak si je asi nerad špiní,” dodává se smíchem.

Sice derby nevyhrál, ale třídu potvrdil i v blacktype dostizích v Itálii a ve Francii. “Jeho otec se navíc stal šampiónem plemeníků a dnes je jedním z nejdražších hřebců na světě, takže to dopadlo možná ještě lépe, než jsem si tehdy přál,” spokojeně doplňuje chovatel. “Ale nejvíce ze všeho se mi na něm vždycky líbil jeho úžasný závěr. Ten kdyby dokázal předávat, bylo by to dobré. To by se mi líbilo.”

Nutno dodat, že Vanda o hřebce usiloval už delší dobu. “Dlouho jsem ho po panu Dragovi chtěl, ale s takovým hřebcem se ve stáji těžko loučí. Vždycky po sezóně mi říkal, pane Vanda, mi to s ním asi ještě rok zkusíme.” Zlom přišel loni při Kincsem díj, z níž se Red of Thunder vrátil zraněný. “Nikdo neví, jestli se mu to přihodilo v dostihu nebo během cesty, ale jak dojel z Budapešti, natekl mu kloubek a na rentgenu zjistili, že má prasklou nějakou sezamskou kůstku. Chvíli sice uvažovali o operaci, ale já moc nevěřím, že se takový kůň dokáže vrátit ve stejné formě. Kůň si pamatuje, že noha byla zraněná a šetří se, aby si neublížil, je opatrnější a na výkonnosti je to znát. A je škoda mu tím kazit kariéru jako budoucímu plemeníkovi.”

Zranění bylo také důvodem, proč hřebec dosud do Doubrav nepřijel, ale dorazí tam v polovině ledna. “Když jsme jej před svátky licentovali, tak jsme se s majitelem domluvili, že přijde, až bude mít nohu zahojenou. Měl jsem strach, kdybychom ho tady pustili do výběhu, abych si ještě neublížili, takže nejdřív chodil v rámci rehabilitace jen na kolotoči, ale teď už chodí do výběhu a nezlobí tam. Ještě jej překovou a příští týden by měl dorazit.”

Vanda nezakrývá radost, že se mu jej podařilo a těší jej, že už zaregistroval nemalý zájem o nového hřebce. “Volala hromada lidí, někteří se na něj už i přijeli podívat. Ti sice odjeli zklamaní, když jej u nás nenašli, ale myslím si, že zájem o něj bude.”

Zoriana perlou mezi prvními partnerkami

Vanda, který letos nechá připouštět tři své chovné klisny, mu mj. svěří i svoji nejnovější a nejcennější akvizici - slovenskou Zorianu (Jukebox Jury). “Podařilo se mi pronajat možná nejlepší slovenskou klisnu v poválečné době a když to takhle dopadlo, tak ji určitě zkusíme připustit Rexem,” říká o klisně, která zvítězila ve Slovenském derby a dalších osmi jendičkových dostizích a je též matkou šampiónky dvouletých klisen uplynulé slovenské sezóny klisny Zuri (Wireless).

Zoriana by neměla být jedinou zajímavou klisnou, kterou Rex of Thunder ve své první sezóně dostane. Jedním z prvním chovatelů, kteří Vandovi zavolali, aby si rezervovali u hřebce připuštění, byl Petr Karlík, chovatel největší hvězdy českého chovu poslední let Gaspariniho (Eagle Top), který k novému hřebci hodlá poslat Gaspariniho polosestru Galéru (Age of Jape).

Fairlypi na “detašované pracoviště”

Příchodem Rex of Thundera ale v Doubravách vyvstal problém s místem pro plemeníky. V posledních letech tam stáli dva, s nimiž se chovatel nechtěl rozloučit, zároveň však ví, že držet tři hřebce s sebou přináší řadu úskalí. “V prvé řadě tady nemám tři boxy pro plemeníky a ani to není logisticky dost dobře zvládnutelné. Každé ráno chodí hřebci ven v době, kdy ještě klisny nejsou venku a se dvěma už to umíme, se třemi už by to byl problém. Jednou jsme tu měli najednou tři hřebce a nefungovalo nám to úplně dobře,” vysvětluje Vanda.

Ač by logika a výsledky posledních sezón napovídali, že z dvojice Rosensturm (Monsun) - Fairlypi (Pivotal) by měl spíše oželet služby Rosensturma, toho se Vandovi “poslat do světa” nechtělo. “Je mu už 24 let, prakticky dvě dekády strávil tady s námi a je to už člen rodiny. I když je fajn a v pohodě a věk na něm není vidět, bál jsem se jej někam v tomto věku přesouvat,” vysvětluje. Rosensturm tedy zůstane doma, ač o něj měli velký zájem chovatelé trakénských koní ze severních Čech, protože Rosensturm má licenci i na trakény a moc se jim líbil.

Sám Vanda připouští, že by pro něj bylo komerčně zajímavější nechat si doma Fairlypiho, neboť poslední dva roky zapustil pokaždé víc klisen než Rosensturm. Ale má to i svou druhou stránku. “Nejsme nafukovací a protože očekávám, že Rex připustí docela dost klisen, měl jsem strach, že bych všechny klisny neměl kde ustájit.”

“Nakonec jsem to konzultoval s majitelem Fairlypiho panem Pisklou a domluvili jsme se tak, že hřebce půjčíme na rok do Brna k Láďovi Filipovi. Pracuje u něho pan Štohanzl, který už hřebčáka dělal a rádi by to s ním zkusili, a tak jsme se mezi svátky domluvili. Hřebce budu mít pořád já na sebe, budu se starat o připouštěcí lístky a jezdit jim pomáhat, ale bude na jakémsi “detašovaném pracovišti” v Koválovicích. Ustájení je tam pěkné, myslím si, že to bude dobré. Už jsem měl k němu asi šest objednaných klisen, některé ještě z loňska, tak jim říkám, že místo k nám pojedou k Brnu,” předkládá řešení, které se mu za stávajících podmínek zdá optimální.

Fairlypiho by jinak nerad pouštěl, protože se mu jeho hříbata hodně líbí. “Jsou velcí, mají silné kosti, jsou hodní a vypadá to velmi dobře,” vypočítává. “Tehdy jsem k němu přišel tak, že jsem se díval po nějakém hřebci a on stál někde na Slovensku v teplokrevném chovu, někdo mne na něj upozornil a tak jsem si jej vzal. Když jsem se ale na něj blíže podíval, tak mne až zaskočilo, jak dobré výsledky má. Dal relativně málo potomků, ale ta čísla jsou úctyhodná. Z počtu startujících koní má přes 10% jedničkových vítězů a přes 20% těch, kteří se v jedničkách minimálně umístili. A průměrný výdělek přes 160 tisíc korun. Ten hřebec je prostě dobrý a to nepouštěl žádné špičkové klisny a i ze čtyřkové klisny dal slušného koně, který se uplatnil.” 

Vanda je přesvědčen, že promluvila skvělá hřebcova krev a hodnotí u něj také jak skvělý charakter, tak i vysokou plodnost. “Ač je mu 22 let, skvěle to po něm zabřezává. Říkám, že stačí, aby na kobylu zařehtal a je březí,” dodává se smíchem. “Loni nezabřezla jen moje Faliraki, která měla pod sebou hříbě a neměla pořádné říje. Měla, jak se říká, laktační sterilitu, která některé klisny postihuje a mají pak hříbata obrok.”

Odchoval by i deset ročků

Jak jsme již uvedli, bude v letošním roce Vanda připouštět tři klisny, které mu ve stádě zůstaly. Jsou tu i některé další, ale jak říká, těm už je přes 20 let a ty už připouštět nehodlá. Zpět k majitelce paní Rymešové se vrátila Kristine (Kris Kin), a tak v Doubravách vedle Zoriany stojí z aktivních klisen už jen Faliraki (Zazou) a Rajči Šimon (Rosensturm).

Většímu zapojení do vlastního chovu zatím brání složitá situace na trhu s českými ročky. “Mohl bych jich tu odchovat deset, ale je otázka, jestli bych je prodal,” pokládá spíše řečnickou otázku. Není ale pesimistou, naopak se mu zdá, že se situace pomalu lepší. “Myslím si, a to i z pohledu na Váš Katalog ročků a na to, kolik koní se v něm prodalo, že obnovené majitelské prémie pro české koně fungují. Byla v nabídce řada ročků a jak jsem koukal, zbyl tam jen jeden. Takže si myslím, že to opravdu ti majitelé začínají akceptovat. Také mi volalo několik lidí, ještě teď, že by chtěli českého koně a jestli něco na prodej nemám. Oni si sice dál nakupují importy, ale ti čeští koně už nebudou až tak finančně nezajímaví a když budou trochu slušní, tak si dokáží na oves vydělat. Díky majitelkám a chovatelkám.”

Trochu jej v této souvislosti mrzí rozhodnutí poslední Rady JCČR, kterým se zrušily majitelské prémie u dostihů pro koně českého chovu. “Vím, že je to trošičku nesmysl podporovat české koně v dostizích, kde bojují jen sami mezi sebou, za bývalých majitelek jsme je také pro české koně neměli, ale jestli to nyní hradí finance z Ministerstva na podporu českého chovu, tak bych je asi nechal i v těchto dostizích. Není jednoduché uspět ani v dostihu pro české koně.”

Miloslav Vlček
foto Romana Nevěřilová

• Předchozí
• Další