Po úvodním chuchelském mítinku, v němž Venillia a Villon proměnili své debuty v nadějná vítězství, jsem telefonoval jejich chovatelce Ing. Kateřině Duškové z Orlingu, abych se zeptal na pár aktualit z jejich chovu. Chvilku jsme spolu hovořili, nakousli řadu věcí a mě přišla škoda je vtěsnat do krátkého článku. Proto jsem rád přijal pozvání přijet přímo do Orlingu, kde jsou dnes ustájené všechny jejich chovné klisny a zjistit něco víc o úspěšném chovu.

Než jsem našel čas, abych se do Orlingu vypravil, odběhla se Jarní cena klisen, v níž Venillia, absolvující teprve svůj druhý životní start, doběhla třetí a Villon obsadil stejné místo v dobře obsazené chuchelské trojce na 2400 metrů, dostihu, v němž loni začal svou cestu na čelo ročníku Touch of Genius. Orling se tak posunul mezi pět nejúspěšnějších domácích chovatelů a to zásluhou prvního ročníku, který si chovatel odchoval sám doma ve vlastním středisku. O důvod víc, proč se na tamní stáje zajet podívat.

Orling jak z pozice výrobce kloubní výživy a doplňkových krmiv, tak i v jako chovatel plnokrevníka spolupracoval řadu let s Hřebčínem Napajedla, kde též měl ustájené všechny své klisny. To už ale neplatí. “Časem mi to přestalo vyhovovat. Mám jasné představy, co a jak chci, aby se s koňmi dělalo, čí je krmit a jak, a takové individuální požadavky v Napajedlích řešit nešly,” vysvětluje Kateřina Dušková, proč se rozhodla si koně odchovávat doma. Po krátkém období, kdy chovné klisny stály u Martiny Růžičkové na Pohoří, se celý chov, byť nyní skromnější než v časech největší expanze, přestěhoval pár minut jízdy od sídla Orlingu, do Ostrova u Lanškrouna, obce dostihovému světu dosud známé především díky tamní tréninkové centrále Jaroslava Votavy.

Vědět, co koni schází

Stáje, do nichž se chov přestěhoval, sloužily původně sportovním koním, výběhy kolem nich nejsou nijak rozsáhlé a paní Dušková si uvědomuje, že to není úplně ideální místo pro odchov plnokrevníka. Ale je přesvědčena, a letošní výsledky to potvrzují, že se i zde dá kvalitní plnokrevník odchovat. “Důležité je vědět, co koni schází,” vysvětluje. “Jedině doplněním všeho, co koni schází, co nezíská z pastvy a od matky, lze odchovat silného, dobrého koně,” říká a hned vypočítává, co všem koním u nás často schází. “Vápník, hořčík, draslík, selen, měď, to často v půdě není,” říká chovatelka, která při hledání cest, jak výživu svých odchovanců optimalizovat, využívá jak zázemí vlastní firmy, tak i svých znalostí a zkušeností z klinické biochemie. “Naše koně samozřejmě odchováváme na našich přípravcích řad Gelapony a Mineralpony,” vysvětluje chovatelka, podle níž je především důležitá správná výživa v prenatálním stavu a prvních měsících života hříběte. “Jsem přesvědčená, že toto období je klíčové. Co se v tomto období vytvoří už v koni zůstává po celý život, ať už jde třeba o hustotu kostí, či třeba postavení kyčlí.” Při odchovu v Orlingu uplatňují řízený pohyb - hříbata se pohybují v hale na rovném povrchu. “Prospívá jim to,” je přesvědčena chovatelka. “Přechody si budují to správné svalstvo pro zrychlení,” doplňuje.

chovná stáj Orlingu

chovná stáj detail

k dispozici je hala

Vedle řízeného pohybu uplatňují v Orlingu i další ne zcela běžné postupy. Do Ostrova jsem dorazil krátce před polednem, a ač nebylo žádné horko, hříbata se v té době neproháněla po pastvinách, ale byla se svými matkami ve stáji v boxech. “Koně necháváme přes poledne odpočívat,” odpovídá na můj dotaz, proč jsou koně zavřeni ve stáji, chovatelka. “Kůň roste a sílí ve spánku, tak jim k tomu dáváme prostor.”

Také režim, respektive využití chovných klisen, je v Orlingu netradiční - plánovitě se každá klisna připouští obrok. A to hned z několika důvod. “Předně chci, aby hříbata byla silnější,” vypočítává chovatelka, která tak v praxi využívá v odborné literatuře několikrát potvrzený tzv. “post-barren” efekt, podle něhož jsou hříbata klisen, která v předešlém roce neměla hříbata, úspěšnější. “Také chci, aby si i klisny odpočinuly a hlavně - nemáme vlastního plemeníka a nechci vozit na připuštění klisny s hříbaty nebo je odvážet na ohřebení u hřebce.” Proto tak z osmi chovných klisen, které dnes Orling vlastní, byla letos připuštěna či ještě je u hřebce jen polovina.


Trusty s hřebečkem po Darsalam

Chov postavený na překážkové šampiónce

Když jsem před lety dělal s paní Duškovou rozhovor do rubriky Dostihové dialogy Turf Magazínu, zvolil jsem jako nadpis její citaci: “Genetika hraje hlavní roli, ale výživa hned tu druhou hlavní”. V Orlingu se toho drží stále. Ačkoliv výživa je klíčovým faktorem jak při růstu dostihového atleta (ať již v lůně matky či při prvních krocích na tomto světě) tak i při jeho dostihové kariéře, z koně, který nemá po kom by zdědil schopnost bojovat o vítězství, žádného šampióna neudělá. Pokud je však správná výživa u skvělé genetiky podceněná, z potenciálního šampiona pravděpodobně bude průměrný, tzv. provozní kůň.

V Orlingu je dnes osm chovných klisen, počítaje v to i šestnáctiletou Vinnycu (Beccari - Vinny), která ale již pod sebou nemá plnokrevné hříbě a zřejmě již ani nebude dále v plnokrevném chovu působit. S výjimkou německé odchovakyně Trusty (In A Tiff), třetí z Oaks 2004 za Argantou a Mainly Monroe, jsou všechny ostatní vlastního chovu a rodiny směřují ke klisně Vinny (Rookery Hill - Vinnie, Arcaro), někdejší překážkové šampiónce, druhé z Velké pardubické a pravé sestře vítěze nejslavnějšího českého dostihu Vronského.

Cesta pozdější zakladatelky chovu Orlingu ke Kateřině Duškové byla trochu dílem náhody. “Po zranění ve Velké pardubické byla nějakou dobu ustájena u pana Josefa Konečného v Cerekvici blízko Ústí nad Orlicí a byla tam připouštěna Drakem. Dávali jsme mu pro ni Gelapony a občas se stávalo, že Vinny vyskočila z výběhu a pak z Obecního úřadu v Cerekvici volali k nám do firmy, abychom přijeli, že tam chodí kůň po návsi. Jednou Vinny vlezla do kostela a vypila svěcenou vodu,” vzpomíná chovatelka s úsměvem na dobu, která těsně předcházela jejímu rozhodnutí klisnu koupit. Původně ale nikoliv pro plnokrevný chov, nýbrž produkci sportovních koní. “Až později mi došlo, že Vinny pochází z jedné z nejlepších rodin u nás, kterou ve Hřebčíně Napajedla založila klisna Fieldmistress narozená v roce 1908, přes klisnu Valencii resp. její dceru Valutu, vítězku Svatováclavské ceny. Z této rodiny pochází řada špičkových koní českého chovu – Valuta , Valba, Válek, Valor, Veronal, Valdaj, Vlasta, Vernius, Vakacie, Vadara, Vapeta, Vadeona, k nimž se přidali i naši odchovanci Vernar, Vinnah a nyní Venillia,” vypočítá část z dlouhého seznamu úspěšných koní, které rodina českému turfu dala.

Nutno říct, že rodina, respektive její bohaté historie, a to nejen její česká část, chovatelku uchvátila a podnítila k hlubšímu studiu. “Původ Vinny, hlavně její rodinu, jsem si podrobně celou rozpracovala na papíře, dodnes to mám a díky tehdejší mravenčí práci se v té rodině dobře orientuji,” říká chovatelka a jmenuje kanóny jako Sadler’s Wells, Native Dancer, Djebel, Val de Loir, Nureyev či Sharpen Up, kteří k ní náleží. “Ale také třeba Rosensturm,” dodává s tím, že příslušnost ke stejné rodině byla jedním z důvodů, proč Monsunovu synovi dala a dává se svými klisnami takovou příležitost. Právě na rodině staví svůj chov a je přesvědčena, že chovatel, pokud chce opravdu chovat a ne jen množit, by se měl naučit pracovat hlavně s rodinou, kterou zná. “Rodinu Vinny jsem prostudovala opravdu podrobně, myslím, že jsem ji pochopila, ale s ostatníma už to bylo jiné, proto jsme také klisny z jiných rodin prodali,” říká chovatelka a sama přiznává, že v rodině Trusty, jediné výjimky v chovu Orlingu, se už tak neorientuje.



“Rodina je základ, genetický vklad matky je podstatně vyšší než vklad otce, je ale potřeba mít širší základnu, nechovat jen na jedné dvou matkách,” osvětluje v kostce svou chovatelskou filozofii. Bavíme se o mitochondriální dědičnosti, která vyšší vklad matky vědecky zdůvodnila, ale ač paní Dušková připouští, že až ta přinesla objektivní důkaz, že matka má skutečně vyšší vliv na hříbě než otec, staří chovatelé to věděli již dávno. Ale chov není jen o krvi či výživě. Zakladatelka tamního chovu Vinny odcházela do chovu poté, co na dráze strávila 8 sezón a absolvovala 56 startů, z toho 49 na překážkách. Takto náročná kariéra se často na chovné kariéře klisny výrazně podepíše a také u Vinny byla znát. První hříbě, které se jí v 11 letech narodilo, bylo Beccariho dcera Vinnyca. “Beccariho jsme volili schválně, aby první hříbě jedenáctileté klisny nebylo příliš velké a porod byl snadný,” vzpomíná chovatelka. Vinnyca byla opravdu malinké hříbě, i když životaschopné a pohyblivé, jak na ní paní Dušková vzpomíná. Byla i krátce v tréninku, ale jak byla malinká, raději ji chovatelka stáhla do chovu.

To, že z Vinny vyrostla úspěšná matka a zakladatelka rodiny považuje chovatelka za malý zázrak. “A upřímně, podařilo se to jen díky Federicu Tesiovi,” vypráví a můj tázavý pohled doplňuje. “Našla jsem v jedné jeho knize kapitolu co dělat, když máte dobrou ale z dráhy vyčerpanou klisnu, psal hlavně o překážkových klisnách, a postupovala jsem přesně podle jeho receptu. No a třetím potomkem Vinny byl Vernar.” Úspěšný Rainbows for Lifův syn začal dostihovou kariéru hned v překážkovém provozu, kde ve třech svůj první start v proutěnkách na konci května proměnil v lehké vítězství. Odstartoval tak kariéru, na jejímž konci bylo 9 vítězství z 18 startů, 4 umístění a zisk 3,67 miliónu korun. Vernar vyhrál dva graded dostihy v Itálii, v dalších se umístil a dodnes patří k mezinárodně nejúspěšnějším koním českého chovu.  



O generaci dál se rodina Vinny začala prosazovat i v rovinových dostizích, a to, ač to pro mnohé mohlo být překvapením, hlavně díky potomkům Vinnycy, té Vinnycy, která byla tak drobná, že se nikdy neukázala na dostihové dráze. Její první potomek Vinnyfy po Mill Pond běhala rovinové dostihy, z nichž vyhrála jako tříletá a pak také překážkové dostihy, kdy se několikrát umístila. Vinnyfy má na dráze dva potomky, překážkovou Vinnyfred a druhým potomkem Vinnyfy je nadějný Darsalamův syn Villon.  Druhá Vinny Pond po Mill Pond sice nijak nevynikla, ale její dcera po Scyris Valencia Sky je nadějná v překážkových dostizích. Třetí potomek malé Vinnycy je klisna Vespehar po Security Risk, která vyhrála čtyři rovinové dostihy včetně dostihu II. kategorie a ze dvou startů ve steeplechase vytěžila jedno vítězství a jedno druhé místo. Poté přivedla Vinnyca na svět svého nejúspěšnějšího potomka, klisnu Vinnah. Dcera Look Honeyho vyhrála v roce 2010 Jarní cenu klisen, kromě toho doběhla třetí v Ceně zimní královny a v Oaks. Dnes už plní roli matky a jak dokládají výsledky Venillie, jejího prvního potomka, zatím velmi úspěšně.

V  chovu Orlingu působí i další dcery Vinnycy Vespehar, jejíž první potomek, Darsalamova dcera Vesperaa, má za sebou první dva starty a v nich jedno umístění, Vinnyfy, matka tříletého Villona a House Rulesova dcera Very Cruz. Ve zdejším chovu najdete i dceru Vinny Vinny Risk, která na větší úspěch svého potomka teprve čeká a také nestartovavší Vernarii po Scyrisovi, dceru taktéž nikdy neběhající Vinny’s Heart (Rainbows for Life), sestry Vernara. Absenci dostihové kariéry chovatelka nepovažuje za nějaký handicap, na rozdíl od příliš náročné dostihové zkušenosti. “Často vidíme, že když je klisna dobrá, tak se honí, co to dá a pak od ní ještě chceme, aby dávala dobrá hříbata,” říká.

Z plemeníků aktuálně chovatelka nejvíce využívá bělouše Rosensturma, stojícího v chovu Vítězslava Vandy. K němu letos putovaly Vinnah, Vinnyca a Vinnyfy, Vinny Risk byla partnerkou Mariydiho. Hodně ji mrzí odchod Darsalama. “Pokud člověk chtěl zdůraznit vliv Natalmy v pedigree, lepší plemeník u nás nebyl,” říká chovatelka, která má po Darsalamovi roční klisny z Vinnah a Vinny Risk a letos hřebečka z Trusty a kobylku z Vespehar. Darsalam je také otcem tříletého Villona, velké naděje zdejšího chovu. “Je lepší, než  zatím ukázal,” nadšeně hovoří o hřebci, který proměnil debut ve vítězství a poté doběhl třetí v dobře obsazeném trojkovém dostihu. “Tam měl ale špatný průběh,” vysvětluje a dodává, že odolává pokušení dohlásit jej do Českého derby. Ale není to jediná cesta, jakou by Villon mohl dále jít. Uvažuje i o tom, stáhnout jej z dráhy a počkat do pěti let na překážkové dostihy.


Současná naděje Orlingu tříletý Villon ještě jako hříbě na tamních pastvinách 

Ač chov aktuálně slaví největší úspěchy v rovinových dostizích, cílem chovatelčina snažení je připravit koně do Pardubic. “Ani ne do Merana, kde běhal Vernar, prostě do Pardubic, nejlépe na Velkou,” říká a vysvětluje. “Koně oficiálně patří firmě Orling a pro firmu je z pohledu reklamy lepší vítězství ve čtyřkovém steeplu v Pardubicích než vyhraná jednička v Chuchli. Pardubice mají pro naši firmu podstatně větší reklamní potenciál. Skvělou reklamu nám dělal jeden z našich prvních odchovanců Rubín, který do Velké dospěl se svou trenérkou Martinou v sedle. Rubínovi, co nikdy nevyhrál, fandilo mnoho lidí.” Jaké budou další cesty Villona tak zřejmě rozhodne Velká červnová cena, do které je hlášen. Hřebec je v tréninku Martiny Růžičkové, která dnes trénuje většinu koní stáje Orling. “Martina má ráda koně, má je ráda všechny stejně a dokáže si dobrého koně vážit. A upřímně, už se mi nechce poslouchat trenéry, že jsme jim do stáje přivezli “jen” českého koně.”          

Pro Pardubice mluví i to, že tam chovatelka jezdí na dostihy mnohem radši než do Chuchle. “Vůbec celé současné prostředí, atmosféra v turfu není dobrá, moc se nezdravíme, ale v Pardubicích to cítím méně, přijdou mi takové sportovnější,” říká chovatelka, pro kterou je práce s rodinou, do níž patří nejen Vinny s Vronskym, ale i další skvělí steepleři jako Valencio, Varcas či Valldemoso i jistým způsobem snahou o zachování českého pokladu, národní kulturní památky za kterou považuje Velkou pardubickou. Vyhrát ji, či se jí alespoň zúčastnit, bylo velkým snem jejího otce, pardubického rodáka prof. MUDr. Milana Adama, DrSc., spoluzakladatele firmy Orling (a též polistopadový Ministr školství), na jehož výzkumu kolagenu vznikl systém výživy kloubů, s jehož pomocí dnes zdejší odchovanci získávají dostihové úspěchy. Jeho dcera, a dnes už i vnučka Tereza, na níž aktuálně leží tíha starosti o chov, pracují na splnění jeho snu.


Miloslav Vlček
foto autor a archiv společnosti Orling

• Předchozí
• Další