Třetí sezónu šéfuje chovné části Centra Darhorse, před třemi měsící též převzal od dosavadního trenéra Ludvíka Harise i přípravu dostihových koní. Jak se Ladislavu Pohankovi daří skloubit obě činnosti, co je v krabčickém středisku nového, ale i jak hodnotí uplynulou připouštěcí sezónu, jak se chystá na tu nadcházející a zda též přistoupí ke snížení poplatků plemeníků. O tom všem jsme si s ním povídali přesně dva měsíce před startem nové připouštěcí sezóny.

Nejprve k Vaší znovu obnovené trenérské činnosti. Jak k ní vlastně došlo?

Ukončení dosavadní spolupráce s Ludvíkem Harisem bylo rozhodnutí majitele střediska, myslím, že si vše v klidu vyříkali, ale jedním z důvodů bylo i plánované snížení počtu vlastních koní v tréninku. K tomu už došlo, řadu koní jsme prodali, odešlo i několik rekonvalescentů. Na druhou stranu přišla řada nových koní i nových majitelů, a tak máme nyní v tréninku 28 koní. Z toho je polovina našich a to včetně letošních ročků, z nichž někteří jsou ještě nabízeni k prodeji.
Těší mě, že si k nám našli cestu i majitelé z Německa a ze Švýcarska, ale i noví z Čech. Třeba paní Adamcová ze stáje Vanda store, která v Deauville koupila dvouletého bělouše po vynikajícím Wootton Bassett nebo zcela nový majitel pan Tvrdý, který pro svou stáj Leduro získal dvouletou hnědku Victorie Great po Nathaniel, máme tu i ročky po Rajsaman či Red Dubawi.
Další noví koně do tréninku přišli od německých majitelů, kteří u nás mají ustájené chovné klisny. My je tady obsedneme, naučíme základy a majitelé se pak rozhodnou, zda koně budou běhat tady nebo půjdou do tréninku do Německa. Jsou mezi nimi jak třeba potomci našeho Zazou, tak i německých hřebců jako Kallisto či Guiliani.
Noví koně přišli i od Miroslava Weisse, který poté, co prodal slovenský hřebčín Kobylany, soustředil svoje chovatelské aktivity u nás. Má tu i ročky velmi dobrých rodokmenů, které koupil v Anglii, hřebce po Sixties Icon a klisnu po Belardo, které si ale zřejmě jako dvouleté vezme domů.

Kdo zůstal ze starého osazenstva stáje?

Z našich starších koní zůstávají v tréninku Bonys a Galios a pak také Galis, patřící stájí Alpej. Do klasického ročníku budeme mít Force One, Lady Fantazii a Brittany Go, u kterých očekávám další progres. Zůstává i Kapitan Treville, který dost zlobil a dělala mu to hlava, tak jsme jej vykastrovali. Ze současných ročků, respektive dvouletých pro příští sezónu jsme si nechali hřebce Lazard (Zazou – Lady Kristinne), Cordex (Dux Scholar – Corcovada) a Darzani (Zazou – Dariane) a klisny Nacht Star (Zazou – Najinska), Fair Mary (Mikhail Glinka – Footsie) a také Fanny Mast (Midships – Finity Run). Zbytek koní byl prodán nebo je k prodeji nabízen.


Dvouletá Force One, jedna z vítězek Zazouova druhého ročníku. Foto Andrea Zavadilová

Jak se Vám daří skloubit činnosti chovatele i trenéra. Dá se to vůbec organizačně zvládnout?

Já trénink především zastřešuji a konzultuji jej, každodenní chod dostihové stáje leží na bedrech Adély Klepetkové, která pracuje jako asistent trenéra. A funguje to dobře. Dostali jsme se do stavu, kdy středisko není rozděleno na dva týmy – chov a dostihovou stáj, ale mnohem více spolupracujeme. Přispěla k tomu asi i složitější doba, lidé si více uvědomují, že si musíme více navzájem pomáhat, aby to celé šlapalo. Ale nešlo o nějaké výrazné změny v nastavení fungování obou částí střediska, spíše v přístupu lidí a jejich pohledu na věc. Hodně nám také pomáhá Adam Florian, který je nyní prvním jezdcem stáje. Je to hodně klidný jezdec, ten jeho klid se přenáší i na koně a má velkou zásluhu na všech letošních úspěších.

Obraťme nyní pozornost k Vaší hlavní činnosti, kterou je vedení chovné části střediska. Byl jste byl spokojen s letošní připouštěcí sezónou?

Vůbec ne. Koronavirus zničil hodně z toho, co jsme pracně připravovali. Jen z Německa jsme před sezónou měli nasmlouvaných 24 klisen, nakonec jich dorazilo jen 6. Nešlo ani tak o to, že by nemohly přijet, hranice pro podnikání zůstaly otevřené, ale chovatelé měli strach, že pokud se situace zhorší, klisny se zpátky jen tak nedostanou. Z Maďarska kvůli nutnosti testů při průjezdu Slovenskem nepřijel nikdo. Na druhou stranu jsme měli dobrou březost, i když řada klisen měla letos pozdě říje. Z našeho stáda nezabřezly jen dvě klisny.
Odstavená hříbata i ročci vypadají velmi dobře, projevila se na nich i změna krmiva. Začali jsme úzce spolupracovat se společností Mikrop Čebín, která nám na základě dat z odběru vzorků z našich pastvin a sena na míru vytvořila vitaminózní granule. Těmi jsme začali krmit v únoru a i když chvilku trvalo, než si na ně koně zvykli, vyplatilo se to. Posun je na koních vidět, potvrzují ho i metabolické testy a později na něj přešla i dostihová stáj. Jsem moc rád, že se to povedlo a přináší výsledky.

Blíží se další připouštěcí sezóna. Jak očekáváte, že dopadne?

Doufám, že lépe než ta letošní, ale dnes nikdo nedokáže odhadnout, jaká opatření a případná omezení budou v té době platit. Máme už docela dost nasmlouvaných klisen, hodně pomohlo, jak úspěšně vyběhli Zazouovi potomci. A to nejen u nás, ale i v Polsku nebo ve Švýcarsku. Pro mě byl velmi pozitivní signál i to, že u nás narozeného Lorda Z jeho chovatel neprodal v Baden-Badenu za 8.500 €. Nyní už jdou v Německu do tréninku jeho potomci z dobrých matek a věřím, že to naši pozici ještě vylepší.
Stále dobré reference máme na Dux Scholara. Jeho potomci jsou hodně v jeho typu, dobře osvalení, charakteroví a co mohu soudit z našich zkušeností, velmi dobře se s nimi pracuje. Máme po něm několik velmi zajímavých hříbat a moc se těším i na ta příští, březí po něm máme třeba šampiónku Najinskou. 
Podařilo se nám získat i první klienty z Chorvatska, kde jsme přes jednoho z tamních chovatelů inzerovali naše hřebce a setkalo se to s velmi pozitivním ohlasem. Už dva chovatelé nás kontaktovali, že s klisnami přijedou, máme i nabídky na koupi některých našich koní.



Takřka celosvětově se v reakci na pandemii a z ní vyplývající ekonomické dopady snižují připouštěcí poplatky plemeníků. K redukci už přistoupil i Hřebčín Napajedla. Budete i Vy měnit výši jejich cen?

To nejsem schopen nyní říci, na to si musíme sednout nejen s majitelem hřebčína, ale i se zástupci majitele hřebců, kteří v nejbližší době přijedou. Ti rozhodují především. Už nyní ale naši hřebci připouštějí za zlomek ceny, kterou by stáli jinde a jsem přesvědčen, že volit plemeníka podle výše jeho připouštěcího poplatku je to nejhorší, co může chovatel udělat. V našich podmínkách se připouštěcí poplatek podílí jen velmi malou částí na nákladech na odchovaného ročka a ušetřit 10 tisíc tím, že místo hřebce se slušnou nadějí připustím raději hřebcem s nižšími předpoklady úspěchu, je velice krátkozraké.

S Vašimi klisnami dostane opět největší příležitost Zazou?

Připařovací plán ještě není hotov, ale je to pravděpodobné. Když se dívám na potomky našich hřebců, jak rostou a dospívají, tak za ty tři roky co tu jsem musím říct, že Zazou rozhodně vede. Dokonce si troufnu tvrdit, že výrazně zlepšuje charakter, když srovnám některé jeho potomky s polosourozenci po jiných hřebcích. Mají skvělou hlavu a ukazují se, že budou i tvrdí. Zatím jsem od nikoho neslyšel, že by některý jeho potomek „rupnul“. Dux Scholarovi potomci jsou takoví rošťáci, s Glinkovými se musí pracovat hodně v rukavičkách. Chtějí i trpělivost, ale pokud to všechno dostane, je Glinka, jak ukázal na Bolthornovi nebo Slivce, schopen dát mimořádně třídové koně.

Miloslav Vlček

• Předchozí
• Další