Do startu Českého derby 2016 zbývá už jen den. Forma naladěna, obleky přichystány, nyní už jen to netrpělivé čekání. K jeho ukrácení vám přinášíme ohlédnutí do minulosti, jaký význam měli vítězové našeho derby na domácí chov.

Motto: Plnokrevník existuje, protože jeho vývoj nezáležel na mínění expertů, techniků nebo zoologů, ale na kusu dřeva - cílovém sloupku Epsom Derby. Pokud svůj výběr postavíte na čemkoliv jiném, dostanete cokoliv, jenom ne plnokrevníka.    
Federico Tesio

Slavný výrok Federica Tesia, chovatele Nearca a Ribota, se sice týká Derby v Epsomu, ale význam, jaký tomuto dostihu pro vývoj chovu plnokrevníka přikládal globálně, převzali, byť většinou na lokální úrovni, modré stuhy ve většině zemí, kde plnokrevník zasel své semínko. Jak tomu bylo a je u nás?

Pokud se ohlédneme za celou historií Českého respektive Českoslovenkého derby, zjistíme, že i na náš chov měli jeho vítězové velký vliv. Jeho velikost se ale v průběhu více jak devíti desetiletí měnila a svým způsobem odrážela i celospolečenskou situaci. V předválečně době měli vítězové našeho derby na náš chov vliv naprosto zanedbatelný a vítězství v derby tehdy rozhodně nebylo automatickou vstupenkou do chovu.

Masis výrokem zadrženě

Po válce, nebo přesněji po únoru 1948, vzrostl kvůli radikálnímu omezení importu plemeníků ze západní Evropy význam hřebců, přicházejících z našich drah a vítěz derby byl samozřejmě mezi nimi jedničkou. Z této doby také pochází vítězové, kteří měli na český chov největší význam v čele s vítězem z roku 1955 Masisem. Hřebec, kterému by právem náležel titul nejvlivnějšího plemeníka historie českého chovu, též dokázal navíc založit linii, které se v derby podařilo něco naprosto unikátního -  uspět ve čtyřech po sobě jdoucích generacích. Masis je otcem vítěze z roku 1962 Lyona, jehož syn Hviezdar vyhrál derby v roce 1971. Hviezdar sám pak dal hřebce Bohatiera, který v roce 1977 porazil pozdějšího Koně roku Kenta a završil bezprecedentní úspěch Masisovy linie. Takový úspěch je unikátní i z mezinárodního pohledu. Například v celé historii Epsom Derby žádnou takto úspěšnou linii nenajdeme, několika se to podařilo ve třech pokoleních po sobě. Posledním takovým zakladatelem byl vítěz z roku 1971 Mill Reef, který dal vítěze ročníku 1978 Shirley Heightse, kterému se pak podařilo v chovu dát hřebce Slip Anchor, který Epsom Derby vyhrál v roce 1985.

Masisův vliv na další vítěze našeho derby se ale zdaleka neomezuje jen na vytvoření unikátní paternitní linie vítězů/otců vítězů. Kromě Lyona dal ještě další tři vítěze derby (1969 - Relief, 1974 - Elita a 1980 - Latina), 6 vítězů Československého derby se narodilo z jeho dcer (1967 - Silver, 1975 - Veronal, 1979 - Valdaj, 1983 - Taran, 1985 - Trocadero a 1989 - Lancelot), dva vítěze dal Masisův syn Lincoln (1990 - Gimt, 1995 - Regulus), který je též mateřským otcem vítěze z roku 1991 Lykeiona. Pokud k nim připočteme ještě vítěze z roku 1987 Doxe, jehož matka byla dcerou Hviezdara, a trojkorunovou vítězku Arvu, jejíž mateřský otec Libanon byl synem Masisovy dcery, napočítáme celkem 17 vítězů Československého a Českého derby, v jejichž rodokmenu Masise najdeme, a to většinou na některé z klíčových pozic. V Lykeionově rodokmenu, respektive v rodokmenu jeho matky Lyl, je Masis přítomen dokonce dvakrát - jednou jako otec Lincolna, otce Lyl a podruhé jako otec prabáby Lyl klisny Libye.

Masisovi se podařila i další unikátní věc - linii vítězů a producentů vítězů vytvořit i prostřednictvím dcery. Tou byla vítězka z roku 1980 Latina, jejíž syn Latén sice v roce 1988 prohrál s Arvou, ale o rok později jej úspěšně zastoupil jeho polobratr Lancelot.


V chovu byl ze všech vítězů našeho derby nejúspěšnější Masis

Mimo Masise se z předlistopadových vítězů Československého derby v chovu nejvíce uplatnili většinou zrovna ti hřebci, kterým v žilách kolovala Masisova krev. Talentovaným plemeníkem byl určitě Lyon, kterému však chyběla lepší příležitost, ale i tak dal vedle Hviezdara například dvakrát klasicky umístěnou Ledu a další. Příležitost naopak nechyběla Silverovi, od něhož se možná při takové příležitosti čekalo více, ale i tak dal vítěze Saint Leger Cobalta či úspěšného steeplera Lancastera, vítěze Velké pardubické.

Nejúspěšnějším z “nemasisovských” vítězů Československého derby byl zcela jistě Norbert, bývalý držitel časového rekordu naší modré stuhy, který vyhrál derby v roce 1970. Ač nebyl zdaleka tak protěžován jako Masis, dokázal dát dva vítěze derby (1983 - Taran, 1986 - Dynamit) a nespočet dalších úspěšných koní včetně vítězky Oaks Heky, druhé z derby Lucinky, dvojnásobné klasické vítězky Nanon či špičkových vytrvalců Valáta a Visconsina.

V chovu se ale neztratili ani další vítězové. Třeba Seal, otec klasických vítězek Lebky a Zany, ale též vítěze Velké pardubické Valencia. To je ale pohled domácího chovu. Pokud se podíváme za hranice, najdeme ještě jedno velmi zajímavé jméno mezi vítězi našeho derby. Je jím polský odchovanec Juror, vítěz z roku 1984, kdy se poprvé dostih otevřel i zahraniční (rozuměj socialistické) konkurenci. Saraganův syn byl zařazen v Polsku do chovu a vedl si velice zdatně - mj. dal legendární Džamajku, vítězku Nagrody Rulera (VJC), Nagrody Derby, Nagrody Liry (Oaks) i Nagrody St Leger, jednu z nejlepších klisen celé historie polského turfu, či vítězku Slovenských Oaks Jessi-Jane.


Polský Juror vítězí v Českém derby 1984 před dalším polským zástupcem Kojakem. Foto Eduard Ziebiker.

Pokud bychom měli úspěšnost vítězů našeho derby měřit vlivem na světovou blacktype scénu, dostaneme se ještě k jednomu jménu - vítězce z roku 1988 Arvě. Scottish Rifelova dcera dala sice během působení v německém chovu vítěze Slovenského derby Arvana, ale o to, aby se její jméno dostalo do rodokmenů blacktype vítězů, se zasloužila její dcera Asuma. Dcera německého šampióna Surumu dala v chovu hned 3 vítěze blacktype dostihů - Gr.2 vítěze Aoluse, v Gr.3 úspěšného Apeirona a listed vítězku Akihito. Takže ač pohled českého turfmana může být trochu jiný, z globálního hlediska je v chovu nejúspěšnějším vítězem Českého derby kuriózně jedna z jeho vítězek.

Polistopadoví hrdinové

Hřebci, o nichž byla dosud řeč, dosáhli svých úspěchů i díky tomu, že působili v prostředí s omezenou konkurencí, jak co se týká zahraničních plemeníků, kterých do našeho chovu přicházelo, zvláště v 50. - 70. letech, minimum, tak i samotných dostihových koní. V derby tehdy startovali vesměs jen koně domácího chovu, importovaní tvořili jen zlomek startovního pole, a to ještě většina z nich přišla z bývalých socialistických zemí. Po listopadu 1989 se situace změnila. Ne hned, chov je přece jen běh na delší trať a na vnější podněty reaguje se zpožděním nebo přesněji jeho reakce se projeví až se zpožděním. Ale už od poloviny 80. let výrazně rostl vliv importovaných plemeníků a úměrně klesal zájem o zařazování a využívání hřebců narozených u nás, a po listopadu, zvláště po vstupu naší země do EU a odbourání řady administrativních a veterinárních překážek pro import dostihových koní, se výrazně zvýšil i vliv importů na náš turf. Vítězové posledních let díky tomu představují třídově zcela jinou úroveň než vítězové z předlistopadových dob a i jejich rodokmeny jsou mnohem blíže modernímu světovému chovu, než rodokmeny vítězů předlistopadových. Ale stoupají tím jejich šance v chovu?

Nikoliv. Je tu totiž ona druhá strana mince - jejich potomci jsou opět srovnáváni s importy a protože domácí chov neprožívá, navzdory letošním skvělým výsledkům, zrovna nejidyličtější období své existence a zájem o jeho produkty je na nízké úrovni, ani příležitost, jakou vítězové Českého derby dostávají, není veliká. Z polistopadových vítězů bylo do chovu zařazeno 13 hřebců (Lancelot, Gimt, Barbakan, Manhattan Project, Regulus, Glowing, Temirkanov, Ray of Light, Tribal Instinct, Darsalam, Medeo, Tullamore a Age of Jape, ale možná někde na východě i Talgado), Temirkanov, Medeo a možná i onen Talgado ale nikoliv u nás, nýbrž v postsovětských republikách, Temirkanov krátce i na Slovensku. Z nich můžeme považovat za relativně úspěšného plemeníka pouze Ray of Lighta, který je zároveň jediným, který dostal velkou příležitost. Následovat by jej mohl současný kolega v chovu Miroslava Ševčíka Age of Jape, který si v úvodní sezóně na nezájem partnerek rozhodně stěžovat nemohl. Slušnou příležitost dostal i předčasně uhynulý Tribal Instinct, otec velmi dobré Carrie, ostatní, s výjimkou krátkého působení Reguluse v Napajedlích, nepatřili v chovu k žádaným hřebcům a jejich výsledky tomu odpovídaly. O moc lepší výsledky nemají ani tři vítězky Českého derby. Alespoň z pohledu českého chovu, protože, ač to zní neuvěřitelně, všem třem dohromady se u nás narodil jediný startovavší potomek. Nora Jeane působila v zahraničí, odkud k nám přišla většina jejích potomků, z nichž si Mainly Monroe i Victory Jeane vedly velmi dobře, Ohne Sorge byla prodána do Kazachstánu a Ready for Life dala jediného potomka, než se vrátila do tréninku a přišel její nedůstojný konec na jedné z pardubických překážek.

Slibněji než plemeníci, kteří působili a působí u nás, se ukazují ti, kteří odešli do zahraničí. Vítěz derby z roku 2007 Medeo, který se po úspěchu v derby už na dráze neukázal a později odešel do chovu v Kazachstánu, dal několik koní úspěšných v tamních graded a listed dostizích, úspěšné potomky má i Temirkanov. Naopak katastrofou byla zahraniční anabáze Darsalama, zcela jistě nejtřídovějšího z vítězů Českého derby a koně, který dokázal vyhrát i Gr.1 dostih v Německu. Tam také začala jeho chovná kariéra, ale z úvodních dvou sezón v chovu se na dráze ukázali dva potomci, ještě horší bilanci má jeho působení ve Francii. Přitom právě Darsalam byl hřebcem, který by ze všech polistopadových vítězů našeho derby, pokud by odešel do našeho chovu hned po skočení dostihové kariéry, měl asi největší důvěru chovatelů, alespoň do nástupu Age of Japa.


Vítěz z roku 2007, Monsunův syn Medeo, se dobře uplatnil v kazašském chovu. Foto Zenon Kisza

Stojí za zmínku, že více než všichni vítězové polistopadových ročníků se v chovu prosadil hřebec, který odešel z derby poražen. Tím hřebcem byl mílař Blueridge Dancer, pro kterého byla distance 2400 metrů příliš dlouhá a v roce 1998 doběhl desátý. V chovu si ale vedl výborně a jeho předčasný skon byl velkou ztrátou. Když už připomínáme i hřebce, kteří v derby neuspěli, ale působili v chovu, dovolte mi malou perličku na závěr. Tušili jste, že se účastník, neúspěšný, jednoho z polistopadových ročníků Českého derby dočkal zařazení do chovu v jedné z bašt chovu plnokrevníka v Irsku? Opravdu je to tak, byl jím poslední z Regulusova derby Kerrier, syn vítěze Epsom Derby Nashwana, nicméně jeho chovná kariéra v Irsku byla krátká a naprosto bezvýznamná.

Z derby do blacktype?

Na závěr povídání o současném nevelkém významu derby vítězů pro náš chov trochu optimismu. Loňský vítěz, Galileův syn Touch of Genius, sice před pár desítkami minut vybouchl v listed Prix Moskowa v Chantilly, ale jeho stájový kolega Tamarind Cove už v Itálii získal status blacktype koně a Touch of Geniusovi k tomu nechybělo při minulém startu na apeninském poloostrově mnoho. Hřebci takových rodokmenů, kteří by následně byli schopni potvrdit svou třídu i v blacktype dostizích, by pro český chov měli být přínosem a České derby, pokud by bylo odrazovým můstkem k takové kariéře, by znovu získalo pro domácí chov na významu. Jen aby, než se jim to podaří, ještě nějaký domácí chov vůbec existoval...

Miloslav Vlček

• Předchozí
• Další