Nenajdeme zřejmě na světě zemi, jejíž dostihový provoz by nijak neovlivnil Sadler’s Wells. Krev coolmorského velikána se rozšířila po celé planetě, od dostihově nejvýznamnějších až po dostihové trpaslíky.
Jednou ze zemí, jejíž provoz Sadler’s Wells ovlivnil velmi výrazně, je jihoamerická Venezuela, a to navzdory skutečnosti, že se všechny tamní významné dostihy běhají na písku. Zasloužil se o to jeho syn Water Poet.
Water Poet, z chovu šejka Mohammeda, se narodil v roce 1993 jako čtvrtý potomek vítězky Apple Blossom Stakes (G1) Love Smitten. První, Alydarova dcera Alamosa, se nikdy na dráze neukázala. O něco lépe si vedl druhý potomek klisna Starstruck (Soviet Star), která vyhrála jeden menší dostih ve Francii na provinční dráze Nort-sur-Erdre. Pak ale Love Smitten přivedla na svět Swaina, desetinásobného vítěze, šampióna starších koní Anglie a Irska a především dvojnásobného vítěze King George VI and Queen Elizabeth Diamond Stakes a ukázala, že třídu na dráze potvrdí i v chovu. Po ní přišel Water Poet a dva roky na to, jako pátý a bohužel poslední potomek Love Smitten, hnědák Thief of Hearts, vítěz Prix de Conde (Gr.3), později krátce působící v chovu v Jižní Africe.
Stejně jako Thief of Hearts i Water Poet se učil svým prvním dostihovým krůčkům ve Francii u Andre Fabreho. Debutoval až jako tříletý počátkem května, kdy v Longchamp o 2 ½ délky, vyhrál dostih Class B. Následující start v Prix du Jockey Club se ukázal být pro hřebce příliš velkým soustem, ale hned poté získal své první blacktype vítězství v Prix Nimbus (L) na 2500 metrů v Saint-Cloud, které o necelý měsíc později zopakoval na stejné distanci v Deauville v Prix de Reux. V něm Water Poet nečekaně o krátkou hlavu zdolal Prix Royal Oak (G1) či Coronation Cupu (G1) Sunshacka, je však třeba dodat, že Sunshack v dostihu nosil o 4 kilogramy více. Po dvou startech bez umístění v dostizích Gr.2 převzal jeho trénink Saeed bin Suroor a Water Poet strávil následující dvě sezóny v Dubai, kde bylo jeho největším úspěchem vítězství v dostihu na 2000 metrů v Jebel Ali.
V lednu 1999 byl exportován do Venezuely, kde začal připouštět na Haras San Isidro a později se přemístil na Haras Vista Hermosa. Hned od začátku se mu mimořádně dařilo a dnes jej směle můžete označit za jednoho z nejúspěšnějších plemeníků celé historie tamního chovu. V roce 2004 získal svůj první titul šampióna plemeníků, který obhájil v následujících 7 sezónách. V roce 2007 jeho syn Taconeo, jako vůbec první kůň venezuelské historie, získal tamní trojkorunu a o tři roky později se totéž podařilo hřebci Water Jet. Ten byl v roce 2010 též zvolen Koněm roku, rok poté, co se stejné pocty dostalo nejúspěšnější dceři Water Poeta klisně Bambera, přezdívané venezuelská Rachel Alexandra. Celkem dal Water Poet 46 blacktype vítězů, velkou část z nich tvoří tamní Gr.1 vítězové, byť mezinárodně jsou tamní Gr.1 dostihy klasifikovány jen jako blacktype dostihy.
Podobně jako El Prado v USA i Water Poet byl schopen se svými potomky uspět na pískových tratích. Hodně mu k tomu pomohla i struktura tamního mateřského stáda, postavená především na severoamerické krvi. Matka Bambery je dcerou La Voyageur po Seattle Slew, Water Jet je z Fleet Jet po Afleet (Mr Prospector), Taconeo je z matky po Burkaan, jehož otcem je sice francouzský Irish River, ale je polobratrem vítězky Kentucky Derby Winning Colors. Mateřským otcem Gran Estefania je Mazaq (Mr Prospector), Manchester je z matky po Striding Out (Danzig).
Velmi dobře si Water Poet rozumněl i s klisnami z linie Seattle Slew, jak ukazuje nejen výše zmíněná Bambera, ale především velmi úspěšná kombinace s dcerami tamního šampióna mateřských otců, druhého z California Derby Slewbop, s nimiž dal 5 blacktype vítězů.
Život úspěšného plemeníka skončil 20. února, ale tímto datem rozhodně nekončí příběh úspěchu jeho krve ve Venezuele. Již tři jeho synové, Aguila Negra, Marconi a Taconeo, dali venezuelské Gr.1 vítěze, 5 venezuelských Gr.1 vítězů zatím přivedly na svět jeho dcery. Krev Water Poet žije dál.
Miloslav Vlček
Přetištěno ze serveru Blacktypepedigree.com