Současná protipandemická opatření, která ve většině zemí zastavila dostihový provoz, dávají čas k ohlédnutím, na které jindy není tolik prostoru. Řadu námětů k zamyšlení nabízí každoroční ročenka Mezinárodní federace dostihových autorit tzv. Annual Report, která na základě hlášení Jockey Clubů jednotlivých zúčastněných zemí publikuje celou řadu zajímavých dat, nabízejících mezinárodní srovnání. 

Před několika málo týdny zveřejnila International Federation of Horseracing Authorities svou nejnovější ročenku, která sice zahrnuje údaje z roku 2018, ale je tím nejaktuálnějším zdrojem dat ze všech zemí, které svá data IFHA poskytla. Patří k nim i Česká republika, jež je členem této organizacejiž několik desítek let a pravidelně jí reportuje svá data.

Na stránkách Jockey Clubu jsem nedávno publikoval informace z chovu, konkrétně počty aktivních chovných klisen, nyní se podíváme na ceny, nebo jak je u nás nesprávně zakořeněno dotace dostihů v jednotlivých zemích a u nás. Annual Report uvádí ohledně dostihového provozu řadu dat. Já jsem pro Vás vybral údaje o počtu rovinových dostihů a jejich průměrnou výši dotace. Ta je pro srovnání přepočtena na Euro.   

Počty rovinových dostihů a jejich průměrná cena v Euro v jednotlivých zemích v roce 2018

Tabulka jasně ukazuje, což je už řadu let patrné nejen v dostihovém sportu - Evropa pomalu ztrácí, zatímco těžiště se přesouvá směrem k Asii. Dostihy s nejvyšší průměrnou cenou se podle dat IFHA konají v Hongkongu, jemuž ale k této pozici pomáhá i fakt, že ročně uspořádá "jen" osm stovek dostihů a vysoké ceny tamních vrcholů ovlivní průměr více než třeba bohaté vrcholy anglické sezóny. Nicméně úroveň cen tamních dostihů je vysoká i v běžných provozních dostizích. Obojí platí i pro druhou zemi žebříčku Spojené arabské emiráty, jejichž samotný Dubai World Cup mítink nabídl loni 35 miliónů dolarů. Tudíž vysoké průměrné ceny dostihů v obou zemích by neměly být překvapením.


Hongkong žije z vysokých návštěv a zájmu sázekchtivých obyvatel. Foto Hongkong Jockey Club

Co však překvapivé být může je vysoká průměrná dotace v Jižní Koreji. Tamní provoz je o polovinu větší než v Hongkongu a UAE dohromady, navíc nepořádá žádný extrémně dotovaný dostih typu Dubai World Cupu. Jen pro srovnání - dva největší tamní dostihy se běží o miliardu wonů, což je zhruba 800 tisíc dolarů. Korejské dostihy jsou do značné míry napodobeninou japonského turfu, jediným velkým rozdílem je orientace tamního turfu na dostihy na písku. Jejich vzor Japonsko je lídrem mezi zeměmi s největším provozem a pokud bychom počítali jen dostihy pod JRA, nikoliv provoz řízený lokálními autoritami, byla by průměrná cena tamních dostihů ještě výrazně vyšší.

V Evropě nejlépe Irsko a Francie, Česko na chvostu

Z evropských států si podle tohoto žebříčku vede nejlépe Irsko, kde průměrná cena rovinového dostihu činí 26.767 eur. O necelé dva tisíce eur nižší je průměrná cena dostihu ve Francii, což pro našince, pravidelně sledujícího starty českých koní na tamních drahách, nebude žádným překvapením. Naopak poměrně nečekaně vysoko lze najít turf, o němž víme jen málo - Švédsko. Země, kam občas vyjede některý z českých trenérů především s překážkovými koňmi, nabízí průměrnou cenu rovinového dostihu ve výši 14,7 tisíce eur a v tomto ohledu zastává jen za dostihovými mocnosti jako jsou Irsko, Francie a Velká Británie.

V poslední čtvrtině z necelé padesátky zemí, které poskytly data, se nacházejí bývalé socialisticté státy včetně nás. Umístění České republiky není v kontextu dat z ostatních zemí příliš lichotivé, uvědomne si však, že data zahrnují jen rovinové dostihy, zatímco u nás mají díky Velké pardubické vyšší průměrnou dotaci naopak překážková klání. A jsou to jen statistická čísla - viz třeba srovnání našich dat se Slovenskem. Víme, že české rovinové vrcholy jsou bohatěji dotované než slovenské, běžné provozní dostihy jsou na Slovensku jen o málo bohatší než u nás, přesto tamní průměrná dotace je o plných 45% vyšší než u nás. To je dáno větší šíří našeho provozu s bohatým programem provozních dostihů na provinčních závodištích, které průměrnou cenu snižují oproti Slovensku postaveném v drtivé většině na bratislavském závodišti, kde je takřka každý dostihový den na pořadu alespoň jeden dostih nejvyšší kategorie.

To ale neznamená, že bychom se se současným stavem měli smířit. Absence výraznějších příjmů ze sázkového provozu je už od listopadu 89 (do té doby finance do dostihů poskytoval stát) achilovou patou českého turfu, která zatěžuje pořadatele i majitele a je hlavním důvodem, proč jsme v pomyslné tabulce tak nízko. Zda existuje realizovatelné řešení této slabiny našeho turfu si nejsem zcela jist, čím si však jist jsem, že cesta k němu, pokud se na ni někdo odvážný vydá, nebude rozhodně jednoduchá.

Miloslav Vlček  

    

• Předchozí
• Další