Patnáctý rok je majitelem dostihové stáje Ing. Václav Slovák. Jeho koně za tu dobu zvítězili v deseti jedničkových dostizích. Včera v Bratislavě ale poprvé okusil, jak chutná vítězství v klasickém dostihu. V březnu ve Francii pořízený Speed Machine se pod vedením ž. Lukáška prosadil ve 23. Velké jarní ceně o půl délky nad domácím favoritem Donatellim.

S jakými pocity jste odjížděl na dostihy do Bratislavy? Jaká byla vaše očekávání?
Nebudu zastírat, že jsme si fandili, ale že to dopadne takhle, tak to jsem opravdu neočekával. Říkal jsem, že když bude Speed Machine ve Velké jarní do třetího místa, že to bude bomba, a když bude za peníze, budu spokojený. A dopadlo to výborně! Chtěl bych tímto moc poděkovat trenéru Koplíkovi, žokeji Lukáškovi, který zajel dostih perfektně, a celému tušovickému týmu.

Průběh dostihu se tedy pro vás odvíjel optimálně?
Ano, Speed Machine byl asi v polovině pole schovaný za koňmi, což bylo důležité, protože Speed Machine je docela chtivý. To byl právě jeho problém v pražské Velké jarní ceně, kde se ho nepovedlo dát za koně. V oblouku si pak lepšil pozici a v cílové rovině šel pěkným koncem. Musím říci, že zdejší krátká rovina mu určitě prospěla, koně s delším táhlým závěrem na něho nepřišli.


V dramatickém souboji ve slovenské Velké jarní ceně dominoval z vnějšku jdoucí Speed Machine s ž. Tomášem Lukáškem 

První klasické vítězství muselo být hodně emotivní a radostné…
To ano, když jsem si převzal čestnou cenu, musel jsem si jít na půl hodinky sednout do auta a rozdýchat to… Byl to neskutečně krásný silný zážitek a jsem moc rád, že jsem ho mohl zažít.

A kam budete dále směřovat se Speed Machine?
Je rychlý a tak bychom ho chtěli na příští start znovu poslat do Bratislavy. Na Turf Gala, do sprinterského dostihu.  Je to kůň tak na 1400 až 1500 metrů, maximálně na 1600 metrů. A protože běhá od začátku roku, tak po Bratislavě dostane zasloužený odpočinek, takového koníka si musíme pošetřit. … Takže dva měsíce bude mít Speed Machine relaxační režim a poté, až nám to umožní francouzská pravidla, se s ním zkusíme znovu vydat na menší francouzská závodiště.

Kromě klasického vítěze máte ještě tříletou Furano, která se zúčastňuje ročníkových dostihů. Kam s ní míříte?
S Furano máme drobný problém. V tréninku ukazuje dobrou výkonnost, ale v dostihu se bojí koní, je to problém v její hlavě. Dostane tedy teď pauzu  a realizační tým zkusí něco vymyslet, aby jí dostihy  bavily. Potenciál v ní opravdu je, jen to z ní dostat…

A otázka na závěr - nepovzbudilo vás klasické vítězství k pořízení dalšího koně do stáje?
Jsem spokojený se dvěma koňmi, zůstaneme malou stájí. Mít tři dostihové koně to by bylo hraniční. Musím to brát s rozumem, takhle je to pro mne radost.“  (mze)


Fotografie: Karel Juda

• Předchozí
• Další