Raja JanLetošní dostihová sezóna byla jubilejní pětadvacátou v kariéře žokeje Jan Ráji, který dokazuje, že lze i po čtyřicítce jezdit rovinové dostihy na té nejvyšší úrovni. Zvítězil v pěti jedničkových dostizích a v šampionátu jezdců na rovině mu patřila devátá příčka. Jak on sám ale rok 2013 hodnotí a co očekává od sezóny příští?


Jaká pro vás vlastně byla jubilejní sezóna v dostihovém sedle?
Na velká vítězství byla úspěšná.  Kdyby Lázeňská míle byla jedničkovým dostihem jako v minulosti, tak jsem vyhrál všechny velké dostihy v Karlových Varech. A dařilo se i v Mostě. Ale nedařilo se mi tolik ve Velké Chuchli, tam to nebylo moc dobré. Zaznamenal jsem bohužel úbytek koní, na kterých jsem seděl. Větší stáje většinou měly svého stálého jezdce a jezdili hodně i noví a lehčí kluci. S naší stájí jsme také hodně cestovali do Bratislavy, což mi narušilo sezónu v Česku, i když jsem samozřejmě rád, že se nám na bratislavské dráze dařilo.
V době, kdy se tolik nevedlo, mne ale velmi podporovala moje přítelkyně Nina. Bez zázemí se sport dělá špatně, podpora je pro každého sportovce velmi důležitá. Za posledních deset let jsem letos odjel nejméně dostihů, tedy 147, a vyhrál jich 18x, což je srovnatelné s rokem 1997, kdy jezdil ve 126 dostizích a vyhrál 13x. Pro příští rok se budu snažit více spolupracovat s ostatními trenéry a majiteli, abych se mohl zúčastnit více dostihů. Musím se tomu více věnovat. Samozřejmě budu přednostně jezdit pro naši stáj, ale pokud budu v dostihu volný, rád bych jezdil co nejvíce.

Využíval jste letos služeb manažera?
Neměl jsem žádného. Hodně vzpomínám na dobu, kdy se o moje jezdecké příležitosti staral Michal Lisek. Byl v tomto směru jedinečný.

Kdybyste měl jmenovat nejhezčí zážitky této dostihové sezóny, které to pro vás byly?
Určitě dostihy s našimi dvouletými. Když si je vypipláte od obsedání a prvních krůčků, a pak předvedou v dostihu nějaký dobrý výsledek, je to velká radost. To je pak mnohem cennější, než vítězství s koněm z jiné stáje. Hodně emotivní pro mne bylo vítězství s Roches Crossem. Vrátil se na roviny po pauze, měl zdravotní problémy. Vítězství s koněm, se kterým jsem před dvěma roky vyhrál derby, bylo tedy silným zážitkem.  A super zážitkem bylo i třetí místo v Ebreichsdorfu s Omnibusem.  Tenhle dostih byl strašný rachot. Jelo se po americku, velmi rychle už v oblouku, a tak jsem čekal v cílové rovině, kdy začne Omnibus, který navíc ještě startoval po pauze, polevovat. On ale utíkal pořád, to byl moc hezký pocit. A radost jsem měl také z toho, že naši dvouletí koně vyhráli všechny bonusy. Byl to kůň od Vocáskových, od Englicových a také Mary  Yeats pana Chudáčka. To bude myslím hodně dobrá klisna pro příští rok.

Můžete říci, který z vašich dvouletých na vás udělal největší dojem?
Jednoznačně nemohu říci, který kůň. Bylo jich více. Lužnici jsem jezdil od obsednutí, prakticky na ní nikdo jiný ani neseděl. Měl jsem ji rád, byla to charakterní klisna, která vracela dobrý přístup. Sázava od Englicových zase byla úplně jiný případ. Kromě prvního startu vždy zvítězila. Tím, že jsem ji jezdil, jsem k ní hodně přilnul. A zapomenout nesmím na Francii, se kterou jsem vyhrál Listed, Karpatskou cenu. Sázava ten den vyhrála Cenu zimní královny, takže dostihový den 22. září v Bratislavě byl také nezapomenutelný.

Co je nového v tréninkovém středisku rodiny Vocáskových, kde působíte?
Máme jedenáct dvouletých koní pro příští rok. Ale už tu nemáme koně Englicových. Věřím, že disponujeme velmi dobrou kolekcí tříletých koní pro příští rok, tedy že naši letošní dvouletí ještě mají na dráze co ukázat. Celá stáj dělá pro úspěch maximum, personální tým zůstává stejný, takže věřím, že se úspěchy dostaví.

A co soudíte obecně o letošní dostihové sezóně?
Sezónu narušily povodně, což mělo vliv na výkonnost tříletých koní. Trenéři tak neměli moc možnost si koně před derby „ošahat“, protože některé předzkoušky se vůbec neuskutečnily. Pozitivem ale bylo, že Jockey Club se spojil s ostatními pořadateli dostihů a byl tak zajištěn náhradní provoz za pražské závodiště.


Jak hodnotíte kvalitu dostihových drah v uplynulé sezóně?
Největší švih letos mělo pardubické závodiště, tam byl znát velký posun. Připravenost drah byla samozřejmě dána klimatickými podmínkami. Poděkování patří pražskému pořadateli, který dokázal zrekonstruovat dráhu po povodních a vrátit sem poměrně rychle provoz zpět. Dobře připravenou dráhu ale měly i Most, Karlovy Vary, Lysá nad Labem a Brno.

Je něco z vašeho pohledu jezdce, co byste mohl označit za nedostatek současného českého turfu?
Co by se dalo celému českému dostihovému sportu vytknout, je nedostatečný kamerový systém. Kamery dobře snímají cílovou rovinu, ale problém v dostihu, který může poškodit někoho ze startujících a ovlivnit tak jeho výsledek, se může stát kdekoliv v průběhu dostihu. Dostihová komise se tak nemá při rozhodování a posuzování incidentu o co opřít. Dobrý nápad byl uplatněný v Praze, kde auto s rozhodčím doprovázelo účastníky dostihu.

A otázka na závěr – co očekáváte od dostihové sezóny 2014?
Tím, že jsem starší a že sezóna 2013 nebyla až tak dobrá, chci na sobě více zapracovat. 18 vítězství je málo, rád bych dosáhl v příštím roce 30 vítězství. Důležité samozřejmě je, abych byl zdravý a mohl tak odvádět svou práci co nejlépe. (mze)







    Valid XHTML and CSS ©2013 Fitmin | code hofmanovi.net

Real time web analytics, Heat map tracking