Čtyři roky působí v českém turfu Sertash Ferhanov. Letošní sezóna pro něho byla nejúspěšnější. Nejenže se se ziskem 22 vítězství stal šampionem mezi překážkovými jezdci, ale rovněž vyhrál čtyři jedničkové dostihy a také získal titul žokeje. Sertash Ferhanov toho času není v Česku, ale o své dojmy nejen z letošní sezóny se s námi ochotně podělil ze zahraničí po telefonu.

V které zemi a v kterém tréninkovém středisku se nyní nacházíte?
Jsem ve Francii u trenéra Macairea. Chtěl jsem po sezóně získávat zkušenosti v zahraničí a tohle mi domluvil Jirka Kousek. Jsem tomu moc rád a moc mu za to děkuji.  Líbí se mi tu, je to tu úplně jiný svět. Tréninkové středisko je u moře a leží blízko hranic se Španělskem. Nejbližší závodištěm je Pau, které je asi 4,5 hodiny cesty.

Zajímalo by mne, kolik koní u trenéra Macairea denně odjezdíte. A kdy byste se asi měl vrátit zpátky do Čech?
Odjezdím tři až čtyři koně denně, přičemž s každým koněm trávím venku hodinu a půl až dvě hodiny. Jsme domluveni s panem Vocáskem, že si v únoru zavoláme, kdy se přesně vrátím. Bude záležet na tom, jaká bude u nás zima, jestli  se bude dát trénovat.

Obraťme nyní list a věnujme se uplynulé sezóně. Vzhledem k tomu, co všechno se vám povedlo včetně zisku titulu šampióna, tak myslím, že musíte být spokojený.
To ano, určitě jsem. Byl bych blázen, kdybych nebyl spokojený. Na druhou stranu ale byly dostihy, které se mi nepovedly a chci proto získávat zkušenosti od starších kolegů a také v zahraničí. Proto jsem nyní ve Francii. Jinak jsem se ale v sezóně dostal na dobré koně. Koně z našeho střediska byli velmi dobře připravení a spolupráce s rodinou Vocáskových funguje velmi dobře. Chtěl bych poděkovat rodině Vocáskových a také všem dalším majitelům a trenérům za příležitosti v dostizích, které mi dali.


Sertash Ferhanov a Amadeon při snadném vítězství ve 12. Zlatém poháru Elektrizace železnic Praha, a. s.

Co vám v sezóně udělalo největší radost? Kterých vítězství si nejvíce ceníte?
Jsem rád za všechna vítězství, vážím si jich. Cením si více vítězství. Určitě všech s Famous Valley – byl mezi nimi i dostih, který mi přinesl 50. vítězství. Dále s Amadeonem ve Zlatém poháru Elektrizace železnic, s Tiara Manem v Poplerově memoriálu  a se Saulem ve Zlaté sponě tříletých. A samozřejmě musím jmenovat i vítězství ve Velké slušovické s Delight My Fire.

Velkou pardubickou jste jel potřetí a tentokrát z toho bylo desáté místo s Paretem. Čekal jste od dostihu více?
Ano, před dostihem jsem očekával, že bychom mohli být v cíli do sedmého místa. Ale už po Irské lavici jsem věděl, že to tak nedopadne. Pareto je výborný steepler a skokan, ale chybí mu klasa na tak velký dostih. Může snadno vyhrávat dostihy nižších kategorií nebo v Polsku.

V domácím tréninkovém středisku v Němčicích je hned několik velmi dobrých překážkových koní. Je mezi nimi také kůň, který by mohl být v budoucnu směřovaný do Velké pardubické?
Ano, Amadeon. Jak jsme mluvili s panem Vocáskem, měl by být příští rok směřovaný na krosy v Pardubicích a do Velké bude vedený postupně. Je to hodně vytrvalý kůň, který má výborný závěr.

Vrátím se do minulosti, protože by mne ještě zajímala vaše cesta do českého turfu. A také se zeptám, jestli jste jezdil překážkové dostihy už dříve, tedy před příchodem k nám.
Moje překážková kariéra začala až v Česku. Předtím  jsem jezdil v Maďarsku a měl jsem stále větší problémy s váhou, takže jsem jezdění rovin zanechal. Kůň trenéra Sandora Ribársziho Falcon Wing startoval v Pardubicích a já jsem se zeptal kluků z Čech, jestli by nevěděli o práci. Zkontaktoval jsem pak s panem Vocetkou, který měl tehdy koně ve středisku v Pohoří. Tam to ale pak skončilo a nějakou dobu jsem byl u pana Vocetky. Pak mi sháněl práci Radek Man a na to konto se mi ozval pan Vocásek. Posléze sem přijel i můj bratr Beysim. Poté jsem byl u pana Váni, pak u pana Holčáka a u něho jsem jel poprvé Velkou pardubickou. To bylo v roce 2015 a spadl jsem. A po roce jsem se vrátil do střediska Vocáskových.


Sertash Ferhanov na slavnostním dekorování za vítězství v Poplerově memoriálu s Tiara Manem. Pro trenéra Radima Bodláka o tři týdny později vyhrál ještě jeden velký dostih - Velkou slušovickou steeplechase v sedle výborné Delight My Fire

Přiznám se, že kdysi jsem turfové dění v Bulharsku pravidelně sledovala, ale nyní už dlouho ne. Můžete nám přiblížit, jaká je nyní aktuální situace v bulharském turfu?
V Sofii je národní hipodrom s pěknou dráhou pro cvalové a klusácké dostihy, ale naposledy se tu konaly dostihy v roce 2008. Působí tu několik trenérů, včetně jednoho, který působil i v Anglii. Dostihy se ale nyní konají jen na vesnicích, je to spíše parodie na dostihy. Takže zmíněný trenér připravuje koně pro majitele, kteří s nimi startují v Maďarsku, Srbsku, Chorvatsku a v Polsku. Mají koně nakoupené také v Newmarketu. Funguje i bulharský  Jockey Club a dostihovým koním se tu věnuje docela dost lidí. Je velká škoda, že se tu nekonají normální dostihy. Bohužel v současné době asi není naděje na zlepšení.

Blížíme se ke konci roku a za pár měsíců nás čeká nová dostihová sezóna. Jaké pro ni máte cíle?
Chtěl bych se umístit ve Velké pardubické. Poslední dva roky jsem získal angažmá do Velké pardubické v září, tak uvidíme, jak tomu bude příští rok. A také bych rád obhájil šampionát.

Michaela Zemanová
Fotografie: Andrea Zavadilová

• Předchozí
• Další