Jubilejní desátou sezónu vídáme na dráze růžovobílé barvy stáje Lokotrans pana Karla Jalového. Její reprezentanti už mnohé dokázali. Připomeňme alespoň čtyři „jarní“ klasická vítězství, úspěch Ribelina ve Velké pardubické anebo loňský triumf Al Bustana v Gran Premio Merano. Vítězství v derby se dosud stáji vyhýbalo, ale to už od nedělního odpoledne zásluhou hřebce Mon Cheriho, žokeje Jaroslava Línka a trenéra Luboše Urbánka neplatí. S majitelem stáje panem Jalovým jsme se ohlédli za velmi úspěšným bratislavským mítinkem a dozvěděli jsme se také něco o dalších plánech nejen s Mon Cherim.

Shrňme si ještě stručně vaše nedělní výsledky. Mon Cheri vyhrál Slovenské derby, Ideal Approach Bratislavskou míli, kde byl ještě Facts And Figures třetí a Berouyine skončila druhá v Ceně Mysa. Zajímalo by mne, jaká byla vaše očekávání před dostihy?
Jdeme vždy do dostihu s tím, že chceme vyhrát a že by to mohlo vyjít, ale tyto výsledky byly takřka z oblasti snů. Mám stáj Lokotrans deset let a předtím jsem měl dva roky stáj Kameňák, ale takovéhle výsledky na rovinovém dostihovém dnu jsem ještě nezažil, i když se už povedlo vyhrát také klasické dostihy. Před samotným derby jsme si s trenérem Urbánkem říkali, že by oba naši koně mohli být v dostihu za peníze. Vycházeli jsme z toho, že složení koní bylo asi ze 70 procent stejné jako v Českém derby a také z toho, že bratislavská dráha je specifická. Výhodou určitě bylo i angažování Jaroslava Línka, který měl zájem jezdit Mon Cheriho a zdejší dráhu výborně zná.
Před dostihy jsem hodně věřil Ideal Approachovi, že bude bojovat o vítězství s Noble Cliffsem. Ten nakonec nestartoval a Ideal  vyhrál lehce, byť to tak na první pohled  možná nevypadalo. Moc mě potěšil také Facts And Figures. A výkon Berouyine jen završil euforii z prožitého dostihového dne. Už podruhé doběhla druhá za výborným Mr Rightem. U trenéra Urbánka šla výkonnostně hodně nahoru.

Takže ve světle těchto výsledků už pak nemohl být výsledek Oriental Gloryho v derby zklamáním…
Určitě ne a to i vzhledem k tomu, že nám o něm řekl žokej Petr Foret to samé, co tvrdil Jiří Palík po Českém derby.  Je to kůň pro větší dráhy a spíše pro tratě 1800 až 2000 metrů.

Vašimi výsledky v Bratislavě se také ukazuje, že investice do vlastního tréninkového střediska v Újezdě u Boskovic, které je nyní v provozu třetí sezónu a které vede Luboš Urbánek, byla správná volba.
Ano, a to nejen kvůli dosaženým výsledkům, na kterých je nejen práce trenéra Urbánka, ale také stájového personálu. V našem tréninkovém středisku se už hodně koní, které jsem stáhl od jiných trenérů, zklidnila a to je velmi pozitivní pro samotné dostihy. Fyzické síly mají koně před dostihem zhruba stejné, ale ti koně, co mají v paddocku hlavu dole a jsou flegmatičtí, jsou na tom mnohem lépe. Když kůň ztratí kvůli nervům 30 kilogramů po cestě na dostihy a dalších deset kilogramů ztratí než vstoupí do boxů, tak pak určitě neprodá to, co vněm je.
Také je samozřejmě důležitý výběr vhodného jezdce, aby si s koněm takzvaně sedl. Proto neangažujeme na naše koně jen jednoho jezdce, ale snažíme se vybrat takového, který si s koněm sedne a co nejvhodněji ho v dostihu podpoří. Musíme tedy najít vhodnou kombinaci kůň – jezdec do každého dostihu. Proto například v Oaks pojede Kihnu Vendula Korečková, která si s klisnou v dostizích velmi rozumí.


Mon Cheri s žokejem Jaroslavem Línkem vítězí ve 26. Slovenském derby (foto pro www.zavodisko.sk Peter Lukáč)

Ještě bych se ráda vrátila o pár měsíců zpátky. Byl jste osobně přítomný u nákupu Mon Cheriho?
Ano. Byl jsem tehdy vlastně úplně poprvé na dražbě ve Francii. Dříve jsme, ještě s Eduardem Kotábem, kupovali ročky v Německu, kteří se u nás následně obsedali. V posledním roce jsme tuto strategii  trochu opustili a nakoupil jsem i několik starších koní. Tak drahého koně, jako je Mon Cheri, jsem ještě nikdy předtím nekoupil. A bylo to tím, že jsme se o něho přetahovali ještě s jedním kupcem. Až po aukci jsme pak s Jiřím Odcházelem zjistili, že jsme dražili Mon Cheriho oba a tak jsme to pak trochu museli zapít.

Co bylo hlavním důvodem zakoupení tehdy dvouletého Mon Cheriho s již prokázanou kariérou?
Primárně šlo o to, že jsme chtěli zakoupit dalšího hřebce do tříletého ročníku, který by ale byl mílař, chtěli jsme tedy Mon Cheriho spíše pro Velkou jarní cenu. Oba naši další hřebci v ročníku, Oriental Glory a Barabash, se jevili spíše jako vytrvalci a ty samé dispozice jsme očekávali i u Kihnu. Nakonec to ale dopadlo tak, že máme dalšího vytrvalce, ale jsem tomu moc rád.

Jaký je Mon Cheri, jak na vás působí?
Moc mi připomíná Ideal Approache ve třech letech. Je to taky takový bojovník a namachrovaný hřebec. Před startovacími boxy i na slavnostním ceremoniálu si pořehtával. Ale naštěstí tím to u něho končí, nevyvádí nic jiného. To Ideal Approach šel trochu dále, byl schopný i někoho kousnout. Museli jsme ho vykastrovat, ale trvalo to rok, než se srovnal a navázal na svou výkonnost. Budeme muset proto dobře zvážit, jestli Mon Cheriho vykastrovat, nebo nechat jako hřebce. Ale na tohle rozhodnutí je ještě čas.

Co by mělo ještě letos vašeho derby-vítěze čekat?
Měl by mít už jen jeden start, a to v českém Saint Legeru. Po dostihu vypadá ale výborně, jakoby ani neběžel. Přijeli jsme večer domů a hned měl vyžraný žlábek. Takže by mu možná ještě dohláška do slovenského Saint Legeru neuškodila…. Myšlenku startu na Evropském poháru žokejů jsme opustili.

Na co se nejvíce těšíte v nejbližší době a také v podzimní části sezóny?
Nejblíže je to nedělní Oaks v Karlových Varech, kam posíláme Kihnu. Ta nebude patřit k favoritům, ale v Ceně Hřebčína Napajedla zaběhla dobře. A doufám, že se může poměřit s Carmellou a Dylankou. A těším se na ni i z toho důvodu, že je vlastně naším odchovancem. Kupoval jsem ji jako hříbě i s její matkou a odchovali jsme ji u nás.
Pak by nás měl čekat již zmíněný Saint Leger a také další ročník Evropského poháru žokejů, kde se angažuji jako jeden ze dvou hlavních sponzorů. Je potvrzena dobrá účast, takže je na co se těšit. Pro mne osobně ale bude poslední zářijový víkend hodně náročný, protože večer po poháru žokejů se budu přesouvat do Merana, kde by se měl druhý den v Gran Premiu pokusit o obhajobu Al Bustan. A do Velké pardubické máme kvalifikovány dva koně a ještě se o totéž pokusí Val de Guye. Ribelino se při druhé kvalifikaci zranil, přišlápl si v dostihu nohu, ale už by to mělo být dobré. Je to smůlovatý kůň, dva roky laboroval se zraněním a svalstvo mu opadlo. Teď je ale v pořádku a myslím, že ještě může překvapit.

Předpokládám, že s dosavadními letošními výsledky stáje Lokotrans musí být u vás spokojenost.
Ano, jsem spokojený nadmíru. Vyhráli jsme čtyři jedničkové dostihy včetně derby, Al Bustan dvakrát zvítězil v Itálii a to je asi více, než by si člověk před začátkem sezóny vysnil. Dostihy mi tedy letos udělaly hodně radosti, a z hlediska režie dostihového stáje a tréninkového střediska jsou důležité i vydělané peníze na dostihových výhrách. Jedeme podle finančního plánu. Byl bych rád, kdyby při nás i v další části sezóny stálo štěstí a koním a lidem se vyhýbala zranění. Ostatně ne nadarmo se říká, že na jednu radost připadá deset problémů.  Řešíme také selekci v dostihové stáji. Máme tři starší jedničkové mílaře – Sir Suna, Ideal Approache a Legolase. Toho jsme kupovali původně do překážek, ale zkusili jsme ho také na rovině. Tolik mílových dostihů tu není a nemůžeme posílat tři koně do jednoho dostihu proti sobě, takže je možné, že si ještě letos Legolas vyzkouší dostih přes proutěné překážky nebo klasickou steeplechase.

A otázka na závěr – už jste stihl vítězství ve Slovenském derby oslavit?
Mám na Slovensku hodně přátel, a ti mě lákali, abych zůstal v Bratislavě a oslavil vítězství v derby tam. Oslavu si ale  zasloužili celý náš tým, takže jsme nějak okolo 19. hodiny byli zpět v Újezdě a od 20. hodiny proběhla hezká spontánní oslava v boskovickém hotelu, která se nesla v duchu mého poděkování veškerému stájovému pracovnímu personálu a našim příznivcům.

Michaela Zemanová  

• Předchozí
• Další