Musím se dnes vrátit k Vítěznému oblouku, protože tady v Německu to byla veliká senzace a v době, kdy je dostihům celkem špatně, může takový výsledek znamenat strašně moc. Už před covidem nebyla situace dostihů moc dobrá a ty poslední roky tomu  moc nepomohly, proto je skvělé že se objevila taková událost.

Největší evropský dostih vyhrál německý kůň, navíc německého chovu, s německým žokejem a německým trenérem. Už před deseti lety, když vyhrála Danedream, to byla senzace, Torquator Tasso, to je ale vážně něco. Dostihy se díky němu dostaly do normálních zpráv a normálních novin, a to se jinak povede jenom výjimečně, a píše se jen o věcech jako byl třeba ten můj pád loni.

Teď se ale mohly dostihy zase v Německu dostat do širšího podvědomí, to je něco, co by určitě moc potřebovaly. Tady se o nich v podstatě neví, je to tak, že když jsem třeba šel tady u nás k doktorovi a řekl jsem, že jsem žokej, ptali se, co to znamená.

Mě osobně samozřejmě potěšilo i to, kdo konkrétně se o ten úspěch postaral. S Piechulkem jsme velcí kamarádi, a samozřejmě mě potěšilo, že vyhrál v mém sedle a všude to ukazovali. Dal jsem mu ho, když bylo jasné, že končím, a samozřejmě mě tehdy vůbec nenapadlo, že by to sedlo ještě jelo takový dostih, natož že by v něm vyhrál. I Marcel Weiss je můj kamarád, v roce  1996 jsme společně  dělali u trenéra Rölkeho a pamatuju se, že tehdy v roce 1996 se mnou jel jen tak pro legraci na St. Leger do Prahy, aby si užil víkend. Byl tedy v Chuchli už o pětadvacet let dřív, než jeho kůň vyhrál ve Vítězném oblouku.

Torquator Tasso teď už uzavřel sezónu, původní plán na cestu na Japan Cup se neuskuteční. Tam se po vyhraném Oblouku nejezdí, kdyby byl v Paříži třeba třetí nebo pátý, bylo by to jiné. Příběh toho koně je ostatně taky hodně zajímavý. Já jako žokej jezdil jeho matku a nedokázali jsme se s ní prosadit ani v nezvítězivších. Baron von Ullmann ji pak prakticky zadarmo přenechal do hřebčína Auenquelle. Přitom právě baron celý život strašně stojí o to, aby ten Oblouk jednou vyhrál. Letos na jaře vypadalo, že do něj má dva favority, ale In Swoop ani Mare Australis stoletý Oblouk nakonec neběželi a vyhrál kůň, jehož rodiče přišli baronovi nezajímaví. I takové příběhy dostihy umí napsat, a to je na nich skvělé.

Teď v neděli jsem se také doma díval na iPadu na Velkou pardubickou. Dostih se mi líbil, ale hodně mi zatrnulo při pádu Pepy Bartoše, hned bylo viděl, že padnul špatně. Jinak to byl ale nádherný dostih a těšilo mě, že vyhrál právě Pavel Složil po tom, jak se po něm tady v Německu v létě šlapalo.  V dnešním Sportweltu ho ale oslavují, že vyhrál pardubickou, a on si to určitě zaslouží.

Zaznamenal Petr Guth

• Předchozí
• Další