Se změnami,které proběhly v ČSCHPMDK a následně i v radě Jockey Clubu jsem měl spojena určitá pozitivní očekávání a pochopitelně i velké obavy, jak bude vše probíhat dál. Zatím mohu konstatovat, že mimo klad znovuzavedení a podpory chovatelských prémií, přestože jejich podstatná část skončila u koní se zahraničním sufixem s hvězdičkou,se spíše naplňují moje obavy.

V radě Jockey Clubu dnes vlastně není jediný zástupce "komerčních chovatelů", na funkci prezidenta Jockey Clubu je nominován pan Jakub, který během týdne udělal závratnou karieru ve spolku o kterém ještě před týdnem neměl možná ani tušení, že existuje. Během jedné schůze výboru byl přijat za člena ČSCHPMDK, kooptován  do jeho prezidia, vyslán za svaz chovatelů do rady JCČR a zde se stal jeho kandidátem na prezidenta celého Jockey Clubu. Úžasné, ale o jeho zapojení v dostizích a názorech mi není nic známo. Rozhodně se však nejedná o aktivního chovatele nebo majitele dostihových koní. Zapojit do tohoto rozhodování členskou základnu svazu asi nikoho ani ve snu nenapadlo. Místo očekávaného angažování se pana Trávníčka zřejmě  přichází jeho prodloužená ruka. Myslím že všichni jsme očekávali, že svoji angažovanost v rekonstrukci rady JCČR završí tím, že se postaví do čela jako jeho  prezident. S tím ho podle mne celá členská základna volila. To, že tak neučinil a postavil za sebe náhradníka, kterého ve svazu nikdo nezná a nikdo ho nikam nevolil, je jenom názornou ukázkou jeho přístupu a vztahu ke svazu a celé členské základně. Pravděpodobně bude následovat dnes populární přístup "budu to řídit jako firmu.!

Výlet do Francie je názornou ukázkou toho, jak se dá zatlučení dalšího hřebíku do rakve českého chovu prezentovat jako bohulibý záměr pomoci českým chovatelům. Každému musí být přece jasné ,že tato náborová exkurze není určena pro skutečné české chovatele, nýbrž pro poslední solventní české majitele, aby jejich klisny byly připuštěny a ustájeny va Francii. Vypadá to tak, že tučné francouzské provize jsou příliš silným lákadlem pro českého Jidáše.

Dlouho slibovaná revoluční koncepce podpory českého chovu přinesla pouze poněkud zmatečné úpravy v majitelských premiích a kosmetické změny v poplatcích za plemeníky, navíc postrádající jakýkoliv smysl, pokud smyslem materiálu nebylo vyhubení čím dál vzácnějšího tvora zvaného český chovatel anglického plnokrevníka.

Pořád chci věřit,že se jedná pouze o porodní bolesti něčeho nového a lepšího, nicméně myšlenka, zda se skutečně jedná o záměr pomoci českému chovu nebo jsme se stali pouhými statisty při privatizaci Jockey Clubu, je neodbytná.

Vítězslav VANDA
komerční chovatel A 1/1

• Předchozí
• Další