KristynaPřibližně ve stejné době, kdy odešla z Česka Iva Miličková, přišel náš dostihový sport i o další talentovanou a úspěšnou jezdkyni Kristýnu Bezděkovou. Ta ale zamířila jiným směrem, do slunné Itálie, kde se dostala nejen k ježdění v dostizích, ale i trénování koní.

Také Kristýna nám ochotně odpověděla na několik otázek týkajících se jejího profesního působení na Apeninském poloostrově. Při častém naříkání našich majitelů a trenérů na nedostatek dobrých jezdců určitě zaujme informace, že reálně uvažuje o návratu do své rodné země.


Jste v Itálii již několik sezón. Kolika stájemi jste za tu dobu prošla a kde se vám nejvíce líbilo?


V Itálii jsem šest let, ale Pisu navštěvuji už od roku 2003. Prošla jsem dvěma stájemi, nemám totiž ráda časté změny. Ale hodně jsem jezdila rychlé práce pro různé trenéry. Čtyři roky jsem pracovala pro kvalitního trenéra Guarnieriho, se kterým se nám povedlo vyhrát grupu 1. To bylo pro mne velice hezké období. Znamenalo možnost získání hodně profesionální zkušenosti a velké šance v dostizích
Před rokem a půl jsem začala spolupracovat s dvojicí velmi slavných trenérů z Říma, Luigim a Fabriziem Camici, kteří mi dali na starost do tréninku cca 15 koní na zimní sezónu v Pise. Byla to nezapomenutelná zkušenost. Po zimní sezóně se koně vrátili do Říma. Já jsem nechtěla měnit místo, tak jsem zůstala v Pise.


A jak vypadá váš obvyklý pracovní den?

Mám tři koně v tréninku a měl by přijít další, jen na sezónu. Ráno jdu do stáje na půl sedmou. To se v létě samozřejmě mění. Udělám boxy a pak jednoho po druhém beru ven, časově záleží, jakou práci v tu chvíli dělají. Končím ve stáji něco po dvanácté hodině a kolem půl šesté odpoledne se do ní vracím.


Questi Amori

Foto: V sedle Questi Amori (Choisir), foto Davide Salerno


V Itálii jste se často objevovala v dostihovém sedle. Jaká je vaše zdejší dostihová bilance a jak se vám dařilo v poslední sezóně?

V letech 2009 a 2010 jsem měla slušnou účast v dostizích, ddjezdila jsem kolem 200 dostihů a 15 z nich vyhrála. V roce 2012 ale postihla dostihový sport v Itálii krize a situace je stále velmi kritická. Od června nevyplácejí výhry, jízdné a procenta z výher. V červenci jsem odjela svůj poslední dostih, protože i když vám neplatí, daně platit musíte. Proto jsem se rozhodla dočasně pozastavit svou profesi, než se situace zlepší.


Můžeme říci, že se Itálie stala vaším druhým domovem?

Ano, Itálii mám opravdu ráda. Za těch pár let jsem si tady vybudovala zázemí a mám spoustu přátel po celém poloostrově.

Pisa


Přesto se vás zeptám, jestli neplánujete návrat do českého turfu? Určitě by tu byla šance opět jezdit dostihy…

Situace je v Itálii natolik špatná, a to nejen v dostihovém sportu, že mě nutí přemýšlet o změně, nebo návratu do Česka. Mohu upřímně říci, že na jednu stranu mě to láká domů, ale na druhou stranu nechci opustit všechno to, co tu mám. V případě návratu domů chci každopádně pokračovat v ježdění dostihů. Nemohla bych skončit jako pracovní jezdec, ani v Itálii ani na jiném místě. Moje hmotnost je pořád 48 kilogramů. Rok  2013 tedy pro mě asi bude rokem změn. (mze)







    Valid XHTML and CSS ©2013 Fitmin | code hofmanovi.net

Real time web analytics, Heat map tracking