V pátek, ve věku 25 let, uhynul jeden z předních steeplerů 90. let valach Lateran (Taran), vítěz šesti překážkových dostihů včetně kvalifikačního Memoriálu mjr. Miloše Svobody v roce 1998.

Odchovanec Hřebčín Albertovec Lateran získal na rovinách, kde hájil barvy svého chovatele, jedno vítězství ze 17 startů a několik umístění včetně třetího místa v Ceně Velké Moravy (CH). V pěti letech přišel do překážkového tréninku ve Světlé Hoře k trenéru Olehlovi a z osmi startů ve steeplechase vytěžil tři vítězství a tři umístění, z nichž nejvýznamnější byla čtvrtá místa v pardubickém Zlatém poháru Paramo (L) a v Ceně Paramo (L). Následně se stal druhým koněm tehdy začínající stáje Wrbna, v jejíž barvách vstoupil do nové sezóny. Po změně majitele jako šestiletý získal v prvním jarním startu roku 1997 druhé místo, ale utrpěl zranění. Na dráhu se vrátil po pětiměsíční přestávce až v říjnu a hned proběhl první cílem Ceny Vltavy. Byl však pro omyl žokeje Petra Gehma diskvalifikován. Stuhy pro vítěze se dočkal až v dalším dostihu o dva týdny později při závěrečném pardubickém mítinku.

V další sezóně 1998 byl šetřen pro Velkou pardubickou a z důvodu tvrdé dráhy nastoupil na start pouze třikrát. Lateran se prezentoval jako elegantní a inteligentní skokan a s Petrem Gehmem vytvořili ideální dvojici. Společně vyhráli oba přípravné dostihy včetně červnového kvalifikačního Memoriálu Miloše Svobody a zařadili se mezi favority Velké pardubické. Bohužel Petr Gehm přišel načas o jezdeckou licenci. Do sedla Laterana byl angažován Jiří Kameníček, tehdy ještě pracující v Německu.

Samotná Velká pardubická steplechase cross-country (L) skončila pro Laterana na popkovickém skoku, kde se stal účastníkem hrůzostrašného hromadného pádu způsobeného neovladatelným Sumakem. Jezdec Jiří Kameníček zde utrpěl velmi nepříjemná zranění.

V následujícím roce se Lateran zranil hned při svém prvním startu, byl léčen a na dráhu se vrátil až za rok a půl. Na domácí dráze sice získal čtvrté místo, ale ukázalo se, že by mu mohl další dostihový trénink ublížit. Proto byl zařazen do sportovní stáje v Rudné pod Pradědem, kde se věnoval drezúrním disciplínám.

Po skončení sportovní kariery trávil dúchod nejprve na Statku rodiny Pichlíkových  v Plchově a poslední 2 roky u paní  Dany Bílé v Přelíči.

 

• Předchozí
• Další