Francouzská hvězda Vincent Cheminaud, špičkoví žokejové z deseti různých zemí i více než tříhodinový televizní přenos. To byla vizitka letošního Evropského poháru žokejů (EJC) v pražské Velké Chuchli. „Máme za sebou tři ročníky a jsme rádi, že se podařilo udržet vysokou sportovní kvalitu,“ říká za pořadatele Milan Baraník. Do konce roku by podle něj mělo být jasno, zda se dostihoví příznivci můžou těšit na další ročník.

„Už se stihla vytvořit tradice a byla by škoda, kdyby na ni začal padat prach. Záleží na obou hlavních partnerech EJC, zda budou ochotni do toho zase jít. Realita českého turfu bohužel není moc příjemná. Několikrát nás zarazil přístup vedení Jockey Clubu, registrujeme také nejistotu kolem budoucnosti chuchelského závodiště.“

Na úvod se vraťme k letošnímu ročníku EJC, byli jste s ním jako pořadatelé spokojení?

Určitě, dostihy byly špičkově obsazené. Divákům se představila téměř kompletní špička domácích koní, doplněná o hosty z Polska a Slovenska. Určité rezervy vidíme v nedostihové části. Ukázalo se, že je třeba posílit marketing i doprovodný program. Přitáhnout do Chuchle více diváků. Na tomto závodišti se pořádají dostihy přes sto let a je třeba té tradici dostát. Cílem musí být program na takové úrovni, aby do Velké Chuchle přišli i lidé, kteří obvykle na dostihy nechodí.

Jezdecké obsazení se nerodilo lehce. Nakonec přicestovaly hvězdy jako Cheminaud a Thulliez, ale někteří další jezdci na poslední chvíli svůj slib zrušili. Dá se tomu do budoucna nějak čelit?

Nedá. Většina špičkových evropských žokejů má kontrakt a nemůžou jít proti zájmům svého zaměstnavatele. Nebo se jim naskytne nečekaná příležitost na lukrativní angažmá jinde, ani s tím se nedá nic dělat. Pro mě ta letošní jednání byla trochu návratem do reality. Snažili jsme se oslovit opravdu ty nejlepší z nejlepších a nabídnout jim vysoký honorář, ale nakonec stejně měli závazky jinde. Další jezdci nám přislíbili účast a týden před příjezdem to opět zrušili. I to ale musíme pochopit. Pokud žokej dostane nabídku jet pohádkově dotovanou grupu v Turecku, je to svým způsobem důkaz, že jsme vybírali správně.

Hlavními partnery byly opět firmy Leram a Lokotrans, jaké byly ohlasy z jejich strany?

Jak za Leram, tak Lokotrans panovala spokojenost s organizací EJC, ale špatně nesli přístup vedení Jockey Clubu. Musím říci, že jsme nikdy nechtěli být oponentem Jockey Clubu. Přišli jsme s projektem, jehož cílem je posunout české dostihy někam dál. Smutné je, že za poslední tři roky jsme ze strany řídící dostihové autority neslyšeli o naší akci nic pozitivního a některé drobnosti jsme vnímali jako házení klacků pod nohy. Na začátku sezóny jsme si přečetli na internetu, že Jockey Club zařizuje všechny televizní přenosy vyjma Velké pardubické, o EJC nepadlo ani slovo. Také se přes Jiřího Odcházela domlouvala schůzka pořadatelů s prezidentem Jockey Clubu Jiřím Charvátem, který si ale dodneška na nás neudělal čas. Hlavní partneři EJC jsou z takového přístupu značně rozčarovaní. Pokud někdo dává do jednoho dostihového dne 4 miliony korun, což činí deset procent dotací v Česku, tak bych se na místě autority k takovým lidem choval jinak a snažil bych se jim v rámci možností vyjít vstříc.

Jak tedy vypadá budoucnost Evropského poháru žokejů?

Záleží na obou partnerech, zatím jsou ve hře obě možnosti. Tedy pokračování tradice i její ukončení. Do Vánoc bych chtěl mít jasno. Osobně bych si moc přál, aby se další ročník uskutečnil, ale lidé z vedení českého turfu si musí uvědomit, že jsme partner, který přináší do sportu peníze. Dostihy mají lidi spojovat, nikoli rozdělovat. My je vnímáme jako sport pro všechny. Klíčový teď bude názor partnerů. Oba jsou majiteli úspěšných stájí a skvěle reprezentují náš turf v zahraničí. Stáj Leram letos vyhrála s Wirelessem listed ve Francii, Lokotrans senzačně ovládl Gran Premio Merano a švédskou Velkou národní s Al Bustanem. To jsou úspěchy, ke kterým jim musím srdečně pogratulovat a tím spíše jsem přesvědčen, že by jejich názorům mělo být popřáno sluchu.

Pokud bude konečné rozhodnutí pozitivní, jakým směrem by se měl EJC vydat?

Naše představa jde směrem, aby se pohár žokejů stal nejbohatším rovinovým dnem sezóny ve střední Evropě. Tedy navýšit dotaci EJC, abychom kromě kompletní domácí a středoevropské špičky dokázali přilákat i koně ze západní Evropy. Samozřejmě se zatím bavíme o snu nás organizátorů.

Co by to znamenalo v praxi?

Udělat hlavní dostih s výjimečnou dotací, která překoná dosavadní středoevropské relace. A částečně zvednout i dotace tří dalších velkých dostihů. Přidat vytrvalcům, mílařům a také dvouletým, kteří by tak získali opravdu špičkový dostih. Aby bylo vidět, že se projekt posouvá dál a aby to byl pro všechny svátek s mezinárodním přesahem.

Vyžádalo by si to oproti letošku ještě další změny?

Určitě by to bylo spojeno s návratem na konec září, jako ideální termín se jeví 22.9. Přesun na poslední prázdninový víkend se bohužel ukázal jako hlavní problém letošního ročníku. Je třeba také hledat nové způsoby, jak přitáhnout diváky. Osobně jsem byl poprvé na dostizích před pěti lety. A vím, jak mi na začátku připadaly pauzy mezi dostihy dlouhé. Pro laické diváky musíme ten časový prostor naplnit dalším programem, abychom oslovili každého příchozího. Napadá mě množství věcí – koncerty více kapel, food festival, ochutnávání burčáku… Zkrátka dát lidem v každé přestávce něco, co je na závodišti udrží, rozvinout doprovodný program.

Hodně se v poslední době mluví o nejisté budoucnosti závodiště Velká Chuchle, kolem pozemků závodiště krouží vážný zájemce. Sledujete situaci?

Jako všichni dostihoví příznivci to sledujeme s obavami. Nikdo zatím pořádně neví, jaký bude vývoj. Ministerstvo může rozhodnout o prodeji pozemků, v médiích se momentálně prezentuje jeden velmi solventní kupec, ale uvidíme, zda se brzy neobjeví ještě další zájemce a jak na to zareaguje stávající pořadatel dostihů v čele s panem Vedralem. Cítíme samozřejmě tu nejistotu, ale zároveň vidíme, že závodiště nutně potřebuje investora a rekonstrukci. Chuchle momentálně trochu připomíná fotbalový stadion Bohemians, vršovický Ďolíček.

V jakém smyslu?

I tam zažívají podobnou nejistotu a zároveň jsou součástí komunity nadšenců. Také na chuchelském závodišti potkávám množství lidí, kterým na něm obrovsky záleží a kteří ho vnímají jako svůj domov. Je to vidět i na diváckých návštěvách. Pokud letos přišlo 68 000 diváků a hned několikrát se běhalo přes více než šestitisícovou kulisou, o tom si mnozí pořadatelé sportovních akcí mohou nechat jen zdát. Stejně jako ostatní lidé kolem dostihů si myslíme, že musí být nastavena jasná pravidla. Stát musí stanovit garance, že Chuchle bude nadále sloužit svému účelu. Pokud se stát rozhodne pro prodej pozemků, je třeba zaručit, že se dál budou běhat dostihy.

Na závěr se vraťme k veselejšímu tématu. Co považujete jako pořadatel za vrchol dosavadní historie Evropského poháru žokejů?

Pro mě osobně to byl Gérald Mossé v Chuchli. Jeho loňské vítězství s Always On Sunday mělo přesah. Ukázalo, že ani vyšší věk nemusí v dostizích hrát roli. Vysoko hodnotím také účast Cristiana Demura na premiérovém ročníku, toho bych chtěl do Prahy dostat znovu. On i Bauyržan Murzabajev se po vítězství na EJC posunuli ve svých kariérách dál. Demuro vyhrává klasické dostihy ve Francii a Murzabajev dostal po roce působení v Německu nabídku od největší tamní stáje. Takovými příběhy musí žít náš turf, ne neustálými žabomyšími válkami.

zdroj: tisková informace EJC

• Předchozí
• Další