Smutnou zprávu přineslo poslední vydání Věstníku ČT. V rubrice "úhyn - utracení" se mezi 18 jmény plnokrevníků, s nimiž se již nepotkáme nejen na dostihové dráze, ale už ani "v civilu", krčí jméno, jehož nositel v první dekádě tohoto století uváděl do varu pardubické diváky, kde pravidelně se ctí a úspěchy bojoval o vítězství v nejpopulárnějším dostihu Česka. Jmenoval se Juventus.
První roky nového století byly dobou, kdy polští odchovanci hráli v českém turfu mimořádnou roli. Vyhrávali velké rovinové dostihy, jejich síla však byla ještě více znát v překážkových dostizích. Patřil k nim i Juventus, narozený v polské Jaroszowce Antriebově (Tuny) dceři Juliettě po Sadler's Wellsovu synovi Royal Court.
V péči polských dam
Do Česka přišel po třech sezónách v Polsku, kde se solidně etabloval v tamních vytrvaleckých zkouškách. Prvním krůčkům se učil u Doroty Kałuby, v průběhu druhé sezóny převzala jeho přípravu další dáma Małgorzata Łojek. V rodné zemi odběhl 21 rovinových dostihů, 4 z nich vyhrál, v 10 dalších se umístil a vydělal 25.240 zlotých. Své tamní působení ukončil druhým místem v Nagrodě Sac-a-Parier na 3200 metrů, tamní verzi naší Ceny prezidenta, které bylo vrcholem jeho rovinové kariéry.
V roce 2004 jej stáj Czajtanya přestěhovala do Česka k Josefu Váňovi s cílem uspět v překážkových dostizích. Ač se během přípravy zdálo, že si bujný hřebec s překážkami moc rozumět nebude, první start v červnové steeplechase v Netolicích proměnil ve velmi lehké devítidélkové vítězství. V sedle tehdy měl svého trenéra Josefa Váňu staršího, který zřejmě netušil, že se právě setkal s koněm, který bude v následujících sezónách patřit k oporám jeho stáje a nadějím na úspěch v opěvované Velké pardubické. Následující Juventusovy kroky však příliš optimismu nevyzařovaly...
Každý začátek je ...
Po vítězném překážkovém debutu totiž přišly starty v Lysé, Kolesách a Pardubicích, z nichž ani jeden nedokončil. Pak následovalo třetí místo v trojkovém pardubickém krosu před Belovodskem, při Velké obsadil s Radkem Havelkou druhé místo v Ceně ČASCH a sezónu zakončil v Chuchli, kde ve Steeplechase Velká cena umělců sice nestačil na Duceho (Enjoy Plan), ale druhým místem před Juniuszem (Who Knows) potvrdil, že z něj roste slibný kůň.
Sezóna 2005 už toho byla jasným důkazem, byť do ní Juventus vstoupil až počátkem července, Otevřel ji dvojicí vítězství ve Světlé Hoře a Kolesách, po nichž se vydal do světa. V polovině srpna skončil druhý v Premio Chivas Regal v Meranu, následovalo další druhé místo ve velké steeplechase o 39 tisíc eur v belgickém Waregemu a poté znovu druhé místo v Meranu. Tečkou za úspěšnou sezónou, v níž ho jezdil výlučně Josef Bartoš, bylo druhé místo za Cieszymirem (Enjoy Plan) v Ceně Labe.
Nepřehlédněte: Vítězný návrat Josefa Bartoše. Sternkranz suverénně obhájil vítězství ve Zlatém poháru EŽ Praha
Cena Labe je tradiční přípravkou pro start ve Velké pardubické, a i Juventusovy kroky směřovaly nadcházející rok právě tímto směrem. Sezónu 2006, od které už nosil barvy stáje Javor pana Rudolfa Javoříka, odstartoval suverénním vítězstvím v Trevisu, v květnové kvalifikaci skončil čtvrtý a po třetím místě v Vittelu v polovině prázdnin už jeho kroky mířily rovnou do Pardubic. Doprovázela je ale jezdecká změna - Bartoše, který při Velké usedl do sedla veterána Decent Fellowa (Esclavo), vystřídal sám Josef Váňa starší. Premiéra dopadla skvěle - Juventus finišoval druhý, když nestačil pouze na zmíněného tréninkového druha Decent Fellowa.
Taxis. Vpředu skáče Decent Fellow, za ním je vidět Juventusova hlava. Foto Zenon Kisza
První kůň, který přenesl Váňu juiora přes Taxis
Následující rok Juventus vyhrál svůj první a jediný dostih v Meranu, ale cílem byla opět Velká pardubická, před níž i tentokrát čekala Juventuse jezdecká rošáda. Bartoše opět vystřídal Josef Váňa, ale nikoliv starší, nýbrž jeho syn, tehdy šestnáctiletý mladík, pro něhož to byl premiérový start v nejtěžším dostihu tuzemského kalendáře. Nedopadl zle - společně skončili na velmi solidním pátém místě.
Další rok se však taktovky chopil opět Váňa starší, který s Juventusem vyhrál srpnovou kvalifikaci. "Všechno to proběhlo k mé spokojenosti. Věřím, že si to ve Velké s mladými rozdám v rovnocenné partii," konstatoval tehdy Váňa a v říjnu byl svým výrazně mladším kolegům opravdu rovnocenným soupeřem. Cílem jako první tehdy proběhl nešťastný Amant Gris (House Rules), vzápětí diskvalifikovaný pro neobjetí točného bodu, a tak čtvrtý v cíli Juventus postoupil na medailovou pozici. Výborná forma vedla tým k odvážnému rozhodnutí zkusit populární listopadovou cross-country v Cheltenhamu, tu však Juventus po ztrátě žokeje Josefa Bartoše nedokončil.
O rok později Velkou vynechal a v sezóně 2010, kterou zahájil v květnu po desetiměsíční pauze, se na její start postavil naposledy. Už to ale nebyl Juventus ve své top formě a s Janem Korpasem doběhl desátý. Následovala roční pauza, deváté místo v Compiegne a poté pád na krosu v Římě, kterým 22. ledna 2011 svou kariéru ukončil.
Život na zámku
První léta v penzi trávil poblíž Aše, její většinu až do svých posledních dnů si ale žil jako zámecký pán. Nejprve v areálu Zámku Stránov, poté na pastvinách Zámku Lobeč. "Byl to strašně hodný kůň," vzpomíná na něj Zuzka Kubínová, jedna z řady dívek, které na "zámeckém pánovi" Juventusovi jezdily. "Trochu se mu motaly nohy, říkali jsme, jak vůbec mohl běhat dostihy, ale byl to miliónový učitel. Sice nikoliv klasický školní kůň, vše si na něm člověk musel vydřít a nedal nic zadarmo, ale pak nabídl krásnou odměnu."
Poslední roky s postupujícím věkem se ale vyjížďky stávaly stále vzácnější. "Trápily jej flegmony a koliky," vysvětluje Zuzka. "Zvláště, když se měnilo počasí." Chodil však nadále na procházky alespoň na ruce. Spokojenou penzi trávil až do dne, kdy se jeho čas naplnil a statečné srdce přestalo v jeho 23 letech tlouct. Zanechal po sobě vzpomínku nejen jako skvělý bojovník na dostihové dráze, ale i jako charakterní hobby kůň, jak dokládají slovy Zuzky Kubínové: "Byl to zlatý kůň."
"Zámecký pán" Juventus na procházce se svým majitelem
Miloslav Vlček
foto Zenon Kisza a Adriana Šmídlová