Třiačtyřicetiletý rodák z Bolatic u Opavy Pavel Kašný dokazuje, že život po čtyřítce pro překážkového jezdce nemusí vůbec končit. Ba naopak  - v posledních dvou sezónách zaznamenal ve své kariéře vůbec nejvyšší počet startů.

A dokonce polovinu ze svých vítězství v dostizích nejvyšší kategorie získal až v době, kdy první číslice jeho věku začínala čtyřkou. Přes deset let působil také jako trenér, a i v této roli se mu dařilo. Je proto určitě škoda, že se v současnosti musí věnovat úplně jinému povolání. Pavel Kašný ale věří, že se profesně do světa turfu zase vrátí.

Vraťme se na okamžik ještě k loňské sezóně, která připsala do vaší bohaté jezdecké kariéry dalších deset vítězství. Co vám v roce 2012 udělalo radost a naopak co se nepovedlo?

Měl jsem velkou radost z rámcových dostihů při Velké pardubické, kdy se v prvních třech dostizích podařila získat dvě druhá a jedno třetí místo, což mě nadchlo a uvedlo do správné nálady před Velkou pardubickou. Ta ale bohužel nakonec pro mě byla tím zásadním dostihem v sezóně, který se nepovedl. Potěšilo mě ale také vítězství se Szermierkou od trenéra Tůmy v polovině září v Pardubicích, protože předtím měla v dostizích tři pády. Bohužel ale pak jsme spolu měli pád ve Stříbrné trofeji v Pardubicích. Celkově bych ale hodnotil sezonu 2012 jako uspokojivou.

Ve které stáji nyní působíte?

Teď jsem mimo dostihový sport, v současné době se živím jako řidič kamionu. Trenér Popelka se mnou ukončil spolupráci a bohužel se nenašla pro mne práce v jiném tréninkovém středisku. Oslovil jsem trenéry Váňu a Olehlu, a ti měli plný stav zaměstnanců. A v menších stájích a tréninkových střediscích bohužel neměli prostředky na to, aby mě zaplatili. Takže jsem nakonec - a doufám, že dočasně - musel jít pracovat do úplně jiného oboru.

Z vašich slov vyplývá, že byste se s dostihovým sportem ještě nerad loučil…

Je to složité, ale doufám, že se třeba situace zlepší, a že se během dvou tří měsíců do turfu vrátím. Rád bych se vrátil i k roli trenéra. A pokud by se to nějak do začátku nové dostihové sezóny nepovedlo, tak současné zaměstnání by mi umožňovalo jezdit dostihy. Tři dny v týdnu jezdím s kamionem a čtyři dny jsem doma. Už jsem se poohlížel po stájích v okolí Bílovce, kde nyní jsem, kde bych mohl začít jezdit. I když na druhou stranu může být můj návrat do dostihů problematičtější i z hlediska nového systému úlev od Rady Jockey Clubu, která znevýhodňuje nás jezdce, kteří jsme již dosáhli 100 a více vítězství. Nemáme v dostizích úlevu a je možné, že to nám přinese méně jezdeckých šancí v dostizích.

Teď z jiného soudku. Kteří z koní, na michž jste v posledních letech seděl, mají podle vás talent a mohli by se v budoucnu stát úspěšnými steeplery?

Bohužel hned několik mladých talentovaných koní, které jsem jezdil, kariéru předčasně ukončilo. Takže budu nejprve jmenovat už koně šestileté - sedmileté. Líbí se mi Borderland, se kterým jsme byli druzí v Poplerově memoriálu, škoda, že už ho nebudu asi jezdit. A radost jsem měl i z Concorda. To byl problémový kůň na ježdění, ale v sezóně se srovnal. A pokud bych měl jmenovat někoho  z mladších koní, tak myslím, že příslibem je Regine, i když pro tu možná jsou Pardubice velkým soustem. A nadějný je i její bratr Reaper. A od trenéra Olehly se dobře ukazuje i Hegnus. Ten je pro mne zajímavý i tím, že jsem trénoval  jeho maminku.

Vaše profesní kariéra v dostihovém  sportu čítá již před dvacet let. Za tu dobu jste potkal pěknou řádku koní, přirostl vám některý z nich více k srdci?

Mým nejoblíbenějším koněm je Anders, kterého jsem kdysi ještě potkal při svém působení v Německu. Po prodělaném zranění, utržených vazech ve spěnkách, ho chtěl tehdejší majitel nechat utratit. Vzal jsem si ho a po čtyřech letech se vrátil Anders zpět na dráhu a dokázal vyhrát ještě pět dostihů. A běhal až do šestnácti let. Měl jsem rád i Lisharpa, kterého jsem trénoval a který je dodnes jediným koněm, který dvakrát vyhrál Velkou cenu Mostecké uhelné. Oblíbil jsem si i polobratra Cipíska Cipíse, který se dokázal propracovat ze čtvrté kategorie až do té nejvyšší.

Máte přehled, jaký měli další osud vaši oblíbenci, tedy kam se dostali po dostihové kariéře?

O Cipísovi bohužel nic nevím, ale Lisharp je nedaleko od Hradce Králové. Anderse jsem věnoval kamarádce, u které se má výborně a pořád velmi dobře vypadá. Kdyby mu nebylo už 25 let, klidně by mohl jít znovu do tréninku…

Všimla jsem si, že za loňský rok jste dostal od Dostihové komise jen jednu sankci. A vůbec přestupků proti Dostihovému řádu máte oproti jiným jezdcům minimálně…

Ano, snažím se jezdit korektně, a co se týče nadměrného použití biče, tak za něj mám jen dvě sankce. A v jednom případě se jednalo o dostih, kdy jsme bojovali s druhým koněm hlava-hlava až do cíle. Jezdím na pocit, a když už kůň na to nemá, netlačím na něj. Stačí dva až tři údery bičem, a pokud na ně kůň nezareaguje, nemá smysl ho dále podporovat bičem. To je nesmyslné a neohleduplné ke koni, pak už by to byl pro něj spíše trest. To opravdu není můj styl, takový přístup neuznávám.

Je zimní období, tedy čas, kdy si jezdec nemusí tak hlídat hmotnost. Jste typ, který se musí s blížící se sezónou, a samozřejmě i během ní, omezovat v jídle, anebo máte takzvaně dobrý metabolismus?

Musím říci, že jsem nikdy s váhou problém neměl, v zimě jsem maximálně nabral dvě kila. A během sezóny jsem měl dost pohybu, dělal jsem i kováře, takže hmotnost jsem si nepotřeboval nijak zvlášť hlídat, 65 kilogramů jsem vždy ujezdil. Jako doplňkový sport mám plavání, pravidelný běh není dobrý pro mé kotníky, které jsem měl oba polámané.

Jaké máte přání pro letošní sezónu? Tedy kromě návratu do dostihového sportu?

Každý překážkový jezdec touží vyhrát Velkou pardubickou a ani já nejsem výjimkou. A také jsem ještě nevyhrál Cenu Labe, Vltavy nebo Poplerák, ale není to pro mě nějak moc důležité.  Je samozřejmě otázkou, jak dlouho ještě budu jezdit. Kdysi jsem řekl, že rozhodně nebudu jako Josef Váňa ještě v padesáti skákat. Někteří lidé mi tohle připomínají a říkají, že už se tomu pomalu blížím… Ale v tuhle chvíli se cítím dobře a nechci ještě aktivní kariéru ukončit. Ježdění mě baví a každé vítězství je krásné. (mze)


Foto: Zenon Kisza

• Předchozí
• Další