Po období stagnace se v posledních letech Jockey Clubu daří posouvat český turf dopředu. Nejlepším ukazatelem změny trendu je objem cen v tuzemských dostizích, který loni meziročně vzrostl o 5,5 miliónu korun a dalších 5 miliónů by měl činit nárůst v letošním roce. Jockey Clubu se podařilo dohodnout s MZe navýšení jeho příspěvku na podporu dostihového provozu, zvýšila se i podpora od Tipsportu a brzo bychom se mohli dočkat i radikálního navýšení podpory tuzemského chovu. O tom všem jsme si povídali s Mgr. Ladislavem Nagym, prezidentem ČSCHPMDK a členem Rady Jockey Clubu.

V zápise z posledního jednání Rady JCČR je povzbuzující zpráva o tom, že MZe chce vyhovět návrhům JC a alokovat prostředky na majitelské a chovatelské prémie, zároveň však uvádí, že pro použití těchto prostředků na prémie bude muset být definován zvláštní program a jako prozatímní řešení bylo dohodnuto podstatné navýšení současné dotace MZe, která bude účtována proti uznatelným nákladům. Můžete přesněji definovat, na co tedy budou použity a v jakém objemu budou vyplaceny?

Zkusím odpovědět trochu zeširoka. Rada JC rozhodla požádat ministerstvo zemědělství o zvláštní prostředky na majitelské a chovatelské prémie. Má tedy jít o prostředky, které budou nad rámec toho, co nám ministerstvo dává, přičemž je třeba zdůraznit, že i samotný příspěvek od ministerstva vzrostl. Vypracováním toho materiálu pověřila Rada mě a já se volně inspiroval francouzským vzorem, který jsem upravil pro naše podmínky. Jako JC argumentujeme, že a) potřebujeme zachovat tuzemský chov a zastavit propad počtu chovných klisen a narozených hříbat; b) tento propad se blíží kritické hranici a pokud klesne pod ni, může to mít závažné důsledky pro celý dostihový provoz; c) tuzemští chovatelé mají jen velmi omezené šance konkurovat dovozu ze zahraničí.

Ten bod c) bych trochu rozvedl. Ve vyspělých zahraničních zemích funguje systém dražeb, kdy chovatel prodá jednoho koně za velmi dobrou cenu… a zbytek si klidně může dovolit prodat pod cenou. Takoví koně jsou pak samozřejmě k mání za výrazně nižší ceny, než jsou náklady na odchování koně u nás. Vzhledem k členství v EU není možné import nějak omezovat. Proto je třeba, aby tuzemští chovatelé měli možnost dosáhnout určité kompenzace. Na jednání na ministerstvu jsme byli pan doktor Charvát, pan ředitel Müller a já, přičemž za ministerstvo byla mimo jiné přítomna i Ing. Krejčí, která nám úžasně pomohla. Myslím, že její pomoc a to, že jsme vystupovali jednotně a srozumitelně, nám hodně pomohlo pana ministra a jeho aparát přesvědčit. Naše argumenty uznali, stejně tak - a to nás velmi potěšilo - pan ministr uznal, že tuzemský chov potřebuje okamžitou pomoc, proto nabídl okamžité řešení v podobě navýšení dotace. Detailní analýzu máme zpracovat v prvním pololetí a budeme jednat dále. Částku s dovolením zatím říkat nebudu, ale do budoucna chceme, aby byl systém majitelských a chovatelských prémií: chovatelské by šly chovateli přímo, majitelské by zase měly ten sekundární efekt, že by motivovali kupce kupovat si koně doma. Tento rok je tedy třeba vnímat jako určitý rozjezd celého projektu, který by měl nakonec výrazně pomoci tuzemským chovatelům a měl by jim kompenzovat to, že dnes jsou nuceni prodávat koně pod náklady.

Jak velký vliv na rozhodnutí státní správy měla neblahá situace kolem Hřebčína Napajedla a ukončení jeho činnosti?

To nedokážu odpovědně říct, ale myslím, že pan ministr a jeho aparát skutečně vnímali závažnost situace tak, jak byla námi popsána. Na druhou stranu, případ Napajedel je součástí a ilustrací tohoto problému. Pokud by se někdy měl chov v Napajedlech obnovit - a já doufám, že se tak stane - nelze čekat, že to někdo bude dělat s vyhlídkou obrovské každoroční ztráty. Řečeno jinými slovy, mít nastaven funkční systém podpory tuzemských chovatelů je základní podmínka, aby taková zařízení jako Napajedla mohla fungovat. To ale jako Rada JC neustále zdůrazňujeme: ohromně si vážíme drobných chovatelů a owner-breederů, zároveň pro zajištění stability (ostatně i kvůli odchovu) potřebujeme velký hřebčín typu Napajedel.

Nepřehlédněte: Ceny klasických dostihů zůstávají nezměněny. Derby se poběží o 2 milióny korun, ostatní o 550 tisíc

Majitelské a chovatelské prémie jsou vedle fungujícího a robusního dostihového provozu s možností uplatnění pro co nejširší spektrum koní zřejmě nejlepší cestou, jak chov podpořit a výsledek jednání je bezpochyby obrovským úspěchem. Chov je ale během na dlouhou trať a od rozhodnutí připustit klisnu k okamžiku, kdy budu moci prodat z ní ročka, uběhne cca dva a půl roku. Chovatelé tudíž potřebují dlouhodobější vize. Letos nás čekají parlamentní volby, po nichž může dojít ke změně politické reprezentace. Jak velké je podle Vás riziko, že by mohla ohrozit dosažené pokroky v jednání?

To samozřejmě nelze předvídat. Stejně tak je třeba zdůraznit, že současný ministr zemědělství projevuje velké pochopení pro chov plnokrevníka. Zároveň musím dodat, že našim argumentům dobře rozumí i zemědělský výbor sněmovny, jehož předseda, pan Ing. Kučera, často na dostihy chodí. Důležité je však podle mě toto: dotace, které se nám daří získávat, jsou podloženy skutečně seriózní argumentací. A pokud se podaří spustit nějaký samostatný program podpory tuzemského chovu plnokrevníka, mělo by to fungovat bez ohledu na změnu politické reprezentace.

Letošní rok by mělo dojít k dalšímu navýšení objemu cen v tuzemských dostizích, celkem o 3,5 miliónu korun. Podle zápisu z jednání Rady by 60% tohoto navýšení měl financovat Jockey Club. Jaké zdroje na to použije?

Právě zdroje, které jsme získali. Je třeba zmínit, že minulému prezidentu JC, panu generálu Bečvářovi, se podařilo vyjednat výrazné navýšení prostředků od ministerstva zemědělství. Nový prezident, pan dr. Charvát, v tomto trendu pokračoval tím, že v Radě navrhl hlasování o průběžném růstu financí. Díky mu za to! Odhlasovali jsme to, a teď je na nás ty peníze někde sehnat. Jak jsem říkal výše, ministerstvo zemědělství nám vychází velmi vstříc. To je dobrá zpráva. Jak už to bývá, je tu i ta špatná: do turfu neproudí peníze od sponzorů mimo turf. Jinými slovy, ti velcí sponzoři jsou většinou subjekty, které jsou v turfu už angažovány majitelsky. Přiznejme si, že tohle úplně zdravé není. Stejně tak je skvělé, že máme velmi dobré partnerství s Tipsportem, ale jako sport nemáme šanci dostat byť jen část peněz z daní, které sázkové kanceláře odvádějí sportu. Na těch dvou posledních věcech je třeba pracovat: bude to pracné, zdlouhavé, s nejistým výsledkem, ale samo se to neudělá. Určitě stojí za to něco v tomto ohledu zkoušet.

V zápise je klauzule, že toto ujednání platí pro roky 2025 a 2026. Proč?

Nepochybně má smysl si dávat ambiciózní cíle, ale ty cíle musejí být zároveň realistické. Rada JC je demokraticky volená, za pár let její složení může být úplně jiné. Jistě by bylo skvělé přijmout usnesení, že ceny v dostizích mají růst geometrickou řadou, že v dohledné době budeme mít black-type dostih (což je hrozná škoda, že nemáme), ale úplně odpovědné by to nebylo. Myslím si, že je lepší postupovat po dílčích krocích. Vždy pro nejlepší výsledek udělat maximum, doufat v něj, ale slibovat spíše opatrně.

Rada Vás pověřila jednáním s PMU a France Galop ohledně možného návratu nabírání sázek na české dostihu ze strany PMU. Ze zápisu vyplývá, že nějaká jednání už proběhla, můžete k nim něco bližšího říci?

S Ing. Krejčí jsme byli na zasedání dostihových autorit v Paříži, kde jsme oslovili šéfa France Galop pana Poureta. Mluvil jsem s ním krátce, spíš zdvořilostně. Řekl mi, že pro rok 2025 je záležitost už uzavřená, ale že určitá šance je pro rok 2026. Zdůrazňoval, že PMU své aktivity omezuje a preferuje „tradiční“ partnery jako Německu. Na to jsem mu odvětil, že vzhledem k objemu peněz, kteří naši majitelé utratí na francouzských dražbách, a vzhledem k tomu, že čeští chovatelé již vlastní ve Francii dva hřebčíny, je možná na čase přehodnotit to, kdo je tradiční partner. Martina Krejčí vedla další jednání, výsledek je ten, že pro francouzské orgány připravíme informativní brožuru o provázání českého a francouzského turfu a budeme doufat, že se nám nějaké dostihy PMU podaří získat. Stejně jako v případě dotací, i zde je třeba vyvinout maximální možné úsilí a doufat v nejlepší výsledek - stejně jako když chováte nebo trénujete koně. Snad se něco podaří, bude to ale chtít tvrdou práci.

Když jste zmínil zasedání dostihových autorit v Paříži. Co zajímavého přineslo?

Točilo se kolem několika témat, z nichž některá pro nás relevantní nejsou, jiná ano. Myslím, že černý trh se sázkami se nás tolik netýká, to je spíše problém asijských zemí. Částečně se nás týká záležitost dopingu a zde bylo zajímavé slyšet zkušenosti kolegů ze zemí mimo Evropu, zejména co se týče pravomocí dopingových komisařů a jejich úzké spolupráce s orgány činnými v trestním řízení: jako pro člověka ze střední Evropy pro mě bylo překvapivé slyšet, že dopingový komisař může trenérovi nebo stájovému personálu zabavit telefon či počítač a v nich hledat důkazy o dopingu. Každopádně boj proti dopingu u koní bude čím dál ostřejší. Je to dobře a je třeba se na to připravit. Poslední velkou oblastí je welfare a zde, což mě těší, máme náskok. Velká část welfare se totiž týká uplatnění koní vyřazených z dostihového tréninku. Pamatuji si, že kdesi v tištěném Turf magazínu pan Viceník prohlásil velmi moudrou věc o poměru mezi „průmyslem“ a „šetrností“. V tomhle jsme určitě jedni z nejlepších na světě. Naši dostihoví koně, kteří se neuplatní na dráze, nacházejí nové domovy a neputují na jatka - měli bychom to umět prodat. Vedle retrainingu jsou ale i další aspekty welfare a zde musíme být připraveni. Na konferenci se hodně mluvilo o tzv. „social licence“ čili společenské přijatelnosti dostihového sportu. Je jasné - a už to vidíme -, že dostihový sport a vůbec používání koní k práci bude vystavováno tlakům ze strany nejrůznějších aktivistů. Část těch lidí je fanaticky pomýlených, část z nich fungují jako užiteční idioti pro developery a jiné zájmové skupiny (ostatně na příkladu nebohých fiakristů v Praze jsme to viděli dost dobře). Je třeba, aby na tyto tlaky byl dostihový sport připraven a dokázal je nejen odrážet, ale i jim předcházet.

Na závěr se věnujme Vaší roli prezidenta Svazu. V březnu to budou už tři roky, co jste do ní byl zvolen. Když se za nimi ohlédnete, jak byste zrekapituloval činnost Svazu a jeho zástupců v Radě a jiných orgánech JC?

Mám-li být úplně upřímný, čekal jsem, že se mi podaří přesvědčit více lidí, aby se stali aktivními členy Svazu, dojížděli na naše valná shromáždění a diskutovali. Nepovedlo se to v míře, v jaké jsem doufal. Na druhou stranu na tom úplně tak nezáleží. Dostihový sport byl vždycky hodně individualistický a já chápu, že řada lidí prostě nemá chuť se někde organizovat (Já to cítil dlouho podobně a vlastně mě ke vstupu do stuktur přesvědčil můj přítel Jiří Odcházel). Navíc valná shromáždění jsou přístupná všem a stejně tak já jsem otevřený všem podnětům od členů chovatelské a majitelské obce. Za Svaz nás v Radě JC zasedlo několik, včetně bývalého i současného prezidenta JC, někteří, například Mgr. Nový, se výrazně angažují i v dostihovém provozu. Myslím, že všichni máme jeden cíl: aby české dostihy byly na úrovni, aby měly budoucnost a aby nám dávaly radost. Je jasné, že základní podmínkou pro to je co nejširší základna chovatelů a majitelů. O tu je třeba se starat a tu je třeba podporovat. Jak se nám to daří, to musí zhodnotit jiní.

Miloslav Vlček

• Předchozí
• Další