Bodlak rodina WroclawRadim Bodlák patří nejen k trenérům, jejichž svěřenci se úspěšně prezentují v obou dostihových disciplínách, ale také k těm, kteří častěji vypravují koně na zahraniční dráhy. S trenérem jsme detailněji probrali jeho 12. dostihovou sezónu a také výhled na příští rok. A dozvíte se rovněž, v čem spatřuje podporu českého chovu a jeho větší popularizaci. Ostatně v jeho stáji najdeme především zástupce českého chovu.


Sezóna 2019 vám přinesla deset vítězství včetně triumfu Tiara Mana v Poplerově memoriálu, vítězství Slivky ve Švédsku a umístění ve velkých dostizích. Budete se mnou souhlasit, že tato sezóna patřila k těm úspěšným ve vaším kariéře?
Ano, určitě s touto sezónou spokojený jsem. Určitě se ale mohly povést některé dostihy lépe a také nám někdy chybělo štěstí. Potkalo nás také několik chyb v dostizích, což se hlavně týká Cosmic Magic, která byla v září v Pardubicích diskvalifikována poté, co proběhla cílem jako první, a v dalším dostihu zase byla zavřená a už vyhrát nemohla. Měli jsme také v dostizích hodně druhých míst, a určitě u některých z nich měli koně na vítězství, ale tak už to v dostizích chodí.

Co vám vlastně v letošní sezóně udělalo největší radost?
Musím vyzdvihnout úspěch Tiara Mana a jeho úspěšnou obhajobu vítězství v Poplerově memoriálu. A také výsledky Slivky, která vyhrála čtyřikrát a druhá byla v Meranu a ve Zlatém poháru Elektrizace železnic. Je to výjimečná, suprová, klisna českého chovu.

A je něco, co vás letos rozesmutnilo anebo z čeho máte špatné či smíšené  pocity?
Byl jsem rozčarovaný z celého pardubického víkendu. A nebylo to kvůli Delight My Fire, jak by mohlo někoho napadnout, ale z celé situace okolo překážkových dostihů a českého chovu. Velká pardubická a celý dvoudenní mítink okolo ní je velikým svátkem a bohužel bylo vidět, jak moc ubylo koní. Mohlo by se říci, že běhala jen kvalita, ale malý počet startujících je bohužel v kontextu s tím, jak klesá počet koní českého chovu. Jockey Club sice jakoby podporuje český chov, ale ve skutečnosti pro něho moc nedělá. Vrcholem všeho bylo v neděli uspořádání trojkového krosu na 4600 metrů, který byl pro koně velmi náročný. Měl totiž podobný kurz jako Cena Vltavy, přitom byl jen dostihem třetí kategorie a běžel se tedy o mnohem nižší dotaci, než jedničkové dostihy. Bylo to vlastně za málo peněz hodně muziky. Proč se třeba v takový významný den, kdy u televize sleduje dostihy milion diváků a na závodiště přijde na 30 tisíc lidí, raději neudělá dostih pro český chov, který bude výbornou propagací českého chovu, a zároveň velkou motivací a podporou pro chovatele?
Jsem toho názoru, že by měl Jockey Club přijmout taková opatření, která by nařizovala áčkovým závodištím mít během dostihového dne alespoň jeden dostih pro koně českého chovu a menší závodiště dva takové dostihy za odpoledne. A případně by mohli mít i koně českého chovu v dostizích úlevu na zápisném. Tohle, myslím si, by bylo velkou podporou českého chovu, a ne jako majitelské prémie, které šly víceméně do ztracena. Je potřeba si uvědomit, že je český dostihový sport  postavený na malých stájích a majitelích. Ti, jak odejdou, tak už se zpět nevrátí. A také když nebude český chov, nebude postupem času ani český turf.

Slivka
Slivka (vpravo) dělá výbornou reklamu českému chovu. Letos pro stáj Antique art UH mj. čtyřikrát zvítězila. Snímek je z květnového dostihu v Pardubicích, který vyhrála za asistence Josefa Bartoše  

Který z vašich koní, který letos začínal na rovinách anebo na překážkách, ve vás vzbuzuje větší optimismus vzhledem k příští sezóně?
Určitě je jím Gontchar, který neměl u nás zimní přípravu a proto jsme s ním vstoupili do sezóny později a opatrně. První start na překážkách byl hlavně o zkoušce, zda-li tuto zátěž vydrží nohy. Jezdec měl instrukce, že nám jde hlavně o to, aby se Gontchar „profoukl“ a dostih dobře přeskákal. A to se podařilo, Gontchar skáče dobře a navíc je to flegmatik. Je to takový salámista, nikam se nehrne a čeká na pokyn. U nás ve stáji je hodně oblíbený. Na poslední start při závěrečném dostihovém dnu v Pardubicích jsme ho poslali do krosu, kde přišel čtvrtý v kontaktu s nejlepšími. Tady musím pochválit Daniela Vyhnálka, který splnil do puntíku, co jsem mu před dostihem řekl a provedl ho dostihem luxusně. Myslím, že by mohl být jednou nástupcem dobrých překážkových jezdců, kteří nyní svým věkem patří ke střední generaci. Je pro nás také moc důležité to, že Gontchar zůstal po dostihu zdravý. Těšíme se s ním na příští sezónu.

Zmínil jste Gontchara, kterého jste kupoval ze stáje trenéra Šavujeva společně s Limariem. Ale z jeho stáje máte ještě mladého talentovaného překážkáře Mobilizationa, kterého jsme letos na dráze neviděli. Kdy asi plánujete jeho návrat do dostihů?
Jsem moc rád, že jsem se k takovým koním dostal a chtěl bych panu Šavujevovi poděkovat, že mi je nabídl. Ke koním těchto kvalit, kteří byli jako ročci prodáváni za pro nás horentní sumy, bych se nikdy v jejich mladém věku nedostal. A mohl jsem je koupit proto, že měli zdravotní problém a majitelé je prodávali za zlomek jejich původní ceny. Co se týče Mobilizationa, tak ten už je také v pořádku a schovávám si ho na příští rok. Myslím, že by to mohl být kůň do velkých dostihů.

Takže se už s žádným z vašich překážkových koní nechystáte ještě třeba v zimě do Itálie?
S Tiara Manem chceme ještě 26. listopadu do Trevisa a pak až po Novém roce.

Popleruv memorial dobehgif
Tiara Man při svém druhém vítězství v Memoriálu Rudolfa Poplera se Sertashem Ferhanovem

Ve vaší stáji je také několik dvouletých koní. Jak splnili vaše očekávání a od kterých se dají příští rok očekávat větší věci?
Na dvouleté jsem změnil názor a tedy i přístup k nim. Pokud chce trenér uspět s dvouletým koněm, aby byl dobrý mezi špičkou ročníku, musí na něho více přitlačit a to se na něm zpravidla negativně podepíše v jeho další kariéře. Takže od dvouletých koní tolik neočekávám, nepospíchám na ně a věřím, že nám to vrátí a vydrží další sezóny. Navíc já pracuji hlavně s českými odchovanci, kteří nejsou tak raní. Takže abychom mohli porážet drahé nákupy velkých stájí, musel bych na dvouleté koně o to více tlačit… Pokud bych měl jmenovat koně, kteří by mohli být největší nadějemi na příští rok, tak jsou to Ruminka a Fjäril. Ten ještě nestartoval, dostal čas, protože hodně roste. Ale věřím, že nám udělá radost.

Jaký je vlastně u vás výhled s koňmi na příští sezónu? Jak velká generační výměna čeká vaši stáj?
Jen malé procento koní odejde, většina koní zůstane. A vzhledem k tomu, že přijde do tréninku několik ročků našeho chovu a několik koní by se ještě mělo koupit, měli bychom mít v tréninku více koní než letos. Přišli k nám v sezóně noví majitelé, jako pan Posád. Doufám, že se jejich koně, z nichž někteří měli zdravotní problémy, dobře ukážou příští rok.

Samozřejmě se nemohu nezeptat na vaši dlouholetou překážkovou chloubu Delight My Fire. Je po Velké pardubické v pořádku a zůstává v tréninku?
Ano, jsme všichni moc rádi, že zůstala v pořádku. O jejím dalším programu zatím ještě není úplně rozhodnuto. 

Také jste v posledních sezónách startoval často se svěřenci ve Švédsku, kde například Slivka letos dokázala vyhrát. Je to cesta, ve které budete i příští rok pokračovat?
Určitě se budu i nadále hodně dívat pro překážkové koně po dostizích v cizině, a to nejen ve Švédsku, ale i v Polsku, Itálii a přemýšlím také nad dostihy ve Švýcarsku. Kdybychom nejezdil s koňmi ven, tak bych měl tak půlku majitelů. Pokud na to koně mají, v cizině si spíše vydělají na sebe peníze.

A vaše slovo na závěr?
Chtěl bych moc poděkovat celému našemu manšaftu za dobře odváděnou práci a také majitelům za důvěru, trpělivost a spolupráci. S řadou z nich už spolupracuji více let a vážím si toho.

Michaela Zemanová
Fotografie: Andrea Zavadilová a agataw.pl




 







    Valid XHTML and CSS ©2013 Fitmin | code hofmanovi.net

Real time web analytics, Heat map tracking