Dostihový spolek a.s. Pardubice má ředitele. Představenstvo společnosti do této funkce jmenovalo manažera a sportovce Martina Korbu. Pro otce čtyř dětí je na prvním místě rodina, přesto se odhodlaně pouští do další profesní kariéry.

Než si začneme povídat o Vašich plánech na pardubickém závodišti, pojďme si nejdříve říct, kdo je Martin Korba…

Pocházím z Varnsdorfu, jsem podruhé ženatý, mám čtyři děti. Ve volném čase jsem hlavně sportovec – trénuju nejmladší žáčky SK Stolany ve fotbale, věnuji se amatérské lize ve softbalu, konkrétně ve vesnickém týmu Morašice s názvem „Mor a Mšice“ (úsměv). A rád lyžuju. Profesní kariéra je velmi bohatá. Deset let jsem sloužil u vojenského letectva na pardubickém letišti, v roce 1999 jsem nastoupil do společnosti Makro a byl jsem u otevření královéhradecké pobočky. Dále mám zkušenosti z různých manažerských pozic. Například ředitele obchodního centra v Hradci Králové FUTURUM, kde jsem byl odpovědný za provoz, bezpečnost zákazníků, spokojenost nájemců a obchodníků a vůbec za chod největšího obchodního centra v Hradci. To, co prožívám teď, rozhodně považuju za vrchol své dosavadní kariéry a za velkou výzvu.

První otázka, která každého hned napadne… s čím do Dostihového spolku a.s. přichází nový ředitel?

Než odpovím, měli bychom vysvětlit, jak vlastně model řízení akciové společnosti funguje. Řídí ji představenstvo společnosti, nikoli jedna osoba jménem ředitel. Doposud, v době stabilizace společnosti, chod firmy řídil místopředseda představenstva, tedy Michael Skalický. Pan Skalický je krizový manažer a teď, kdy Dostihový spolek už znovu stojí pevně na nohou, se chce věnovat i dalším aktivitám. Proto se představenstvo rozhodlo doposud volnou pozici ředitele obsadit s tím, že pan Skalický nadále zůstává místopředsedou představenstva. Jsem rád, že jsem výběrovou komisi oslovil. Mám své plány, i když samozřejmě vychází z toho, že nemám ještě úplně detailní informace o tom, co je už třeba naprojektováno nebo co se už řešilo. Snažil jsem se už před přihláškou do výběrového řízení hlouběji se ponořit do dění na závodišti, ale jsou věci, které musím poznat osobně.

Jaké máte vize a plány?

Obecně bych rád přivedl na závodiště ještě více dětí a mládeže, zkrátka si vychoval novou generaci návštěvníků závodiště. Myslím, že dosavadní management pro to udělal hodně a rád bych v tom pokračoval. Velmi rád bych závodiště využil i v zimě. Napadá mě například myšlenka spojit se promotéry extrémního závodu, překážkového běhu Spartan Winter Race. Určitě se také zaměřím na zvyšování bezpečnosti návštěvníků pardubického závodiště. Rád bych samozřejmě posouval dál i dostihový sport, je to přeci jednička našeho závodiště.

Jakou cestou jej chcete posouvat?

Nechtějte po mě jasnou odpověď hned teď. Mám v hlavě nějaké nápady, ale je to problematika, do které se musím ještě hlouběji ponořit, získat ještě více informací o tom, jak to funguje či nefunguje. Chci si promluvit s mnoha lidmi, poslechnout si jejich nápady, náměty, připomínky, … Dostihy jsou v Pardubicích rodinným stříbrem a podle toho se s nimi musí nakládat.

Znamená to dát o nich i více vědět v zahraničí?

Hned za plotem máme letiště, vidím tu určitou symbiózu. Pojďme dostat do povědomí cestujících, kteří sem přiletí, informace o dostizích. A nejen do jejich povědomí, ale obecně všech návštěvníků v Pardubicích, v Pardubickém kraji, v České republice. Chtěl bych více oslovit turistický ruch, říct lidem, že je tu závodiště, místo konání nejstaršího a nejtěžšího závodu v kontinentální Evropě. A že sem mohou přijít i mimo dostihy, že si mohou závodiště kdykoli prohlédnout, seznámit se s historií apod. Hodně se mi líbí myšlenka vybudovat muzeum Velké pardubické, na které už Michael Skalický začal pracovat. Považuji to za velmi dobrý nápad. Samozřejmě jde i o vhodné umístění, aby to prostě hrálo se závodištěm dohromady. Napadá mě možná i trochu kacířská myšlenka vybudování nějakého hotelu, který by sloužil nejen cestovnímu ruchu, ale třeba i k ubytování během dostihů.

To je hodně velký sen…

Sny jsou od toho, aby se plnily. Je fajn, že jsou. Jde jen o to, aby se pro to udělalo maximum. Když to nepůjde a budu vědět, že se pro to udělalo všechno, pak můžu s čistým svědomím říct OK, pojďme se posunout jinam.

Jaká bude sezona 2016?

Věřím, že úspěšná. Akce letošního roku se už rozjíždějí. Máme za sebou několik veřejných tréninků v hobby skákání, v kurzu Velké pardubické se už prošli golfisté. Příští týden nás čekají soutěže všestrannosti a 7. května první dostihový den.

Už je podepsána smlouva s Jockey Clubem o zajištění dostihového provozu?

Ze strany Dostihového spolku a.s. je už podepsáno, odesláno do Prahy.

Jaké jsou novinky v dostihovém provozu?

Chceme přilákat více koní do překážkových dostihů, dát jim větší možnost běhat. Proto jsme vypsali více dostihů nižších kategorií a naopak je vypsán jeden dostih II. kategorie přes proutěné překážky pro čtyřleté a starší koně na úkor dostihu nižší kategorie.

Rád bych pokračoval ve snaze zařadit do seriálu Crystal Cup jiný prestižní dostih místo Velké pardubické, třeba i v rámci dostihového festivalu Velké pardubické. Prostě vybudovat další vrchol pardubické sezony. Je to o zajímavé prize money, o nastavení atraktivity pro zahraniční stáje apod. Zkusíme znovu jednat s organizátory Crystal Cupu o této možnosti.




Dostihový spolek a.s.

• Předchozí
• Další