Zdeno Koplík patří ke stálicím špičky českých trenérů. Loňská sezóna pro něho byla zásadní – po mnoha letech opustil středisko v Tušovicích, kde vychoval řadu jedničkových koní včetně dvou derby-vítězů a v již rozjeté sezóně přijal nabídku majitele střediska Darhorse Ing. Kopeckého.  Se Zdeno Koplíkem se nyní budeme nejen ohlížet za loňskou sezónou, ale seznámil nás i s novinkami z tréninkového střediska, kde v tuto chvíli řídí přípravu čtyřicítky koní.

Do Krabčic si totiž našli cestu i další majitelé, přicestovali sem i zajímavé koňské posily ze zahraničí a rozšířil se také kolektiv zdejších zaměstnanců.

V květnu jste opustil tréninkové středisko v Tušovicích a odjel jste do nově vznikajícího střediska v Krabčicích. Jak se vám opouštělo koně, se kterými jste absolvoval celou zimní přípravu a vlastně ještě v dubnu vysílal k dostihovým startům?

Nebylo to lehké rozhodnutí, musel jsem se rozhodnout během krátké doby a opustit tu všechno včetně Wallista, The Mole Catchera a Pandura, na které jsem se v sezóně těšil. Byl jsem s koňmi a zdejšími poměry sžitý, u většiny koní jsem byl při jejich nákupu. Nejsem z těch, kteří často mění místo, takže se mi neodcházelo lehce. Naše spolupráce s panem Sallerem trvala od roku 2006 a byla úspěšná, díky jeho koním jsem mj. vyhrál dvakrát derby a spoustu velkých dostihů, ale už vázla mezi námi komunikace. Respektive pokud stáj vedl pan Saller starší, tak to bylo dobré, ale pak se o stáj začal starat někdo jiný a komunikace přes prostředníka již nebyla dobrá. Když jsem opustil Tušovice, tak zdejší koně ještě měsíc dva běhali dobře. The Mole Catcher se dokázal umístit v Bratislavě za Dux Scholarem a je vidět, že dobře přezimoval a navázal na jarní formu, ale pod novým trenérem šla forma rapidně dolů, a to mě mrzelo.

Mnoho z vašich bývalých úspěšných dostihových koní bylo zařazeno do chovu. Který z nich má podle vás předpoklady a vlastnosti pro to stát se opravdu dobrým plemeníkem?
Samozřejmě musí hřebci dostat šanci, tedy kvalitní klisny. Z derby-vítězů má lepší předpoklady Tullamore než Normen, který toho dokázal více, vydržel toho hodně, běhal těžké dostihy. Tvrdost prokázali i  Sharpour a Torlus. Sharpour je tím, který by měl z nich dostat největší příležitost v chovu – prokázal vynikající výsledky na dráze, je z výtečné rodiny a byl to opravdu tvrdý kůň. Vážil bezmála 700 kilogramů a s tím dokázal běhat po tvrdé dráze. Ještě jako osmiletý běhal a vyhrával velké dostihy. Sharpour také jako jediný z nich působí v chovu u člověka, který je opravdu koňař. Ti ostatní bohužel stojí v malých hřebčínech.

Opusťme vaši tušovickou éru. Jaký byl začátek ve středisku Darhorse?
Nebyl jednoduchý. Musel jsem se sžít se zdejším prostředím a přizpůsobit tomu trénink. Hodně se tu v té době budovalo a stavělo, takže jsem musel při tréninku improvizovat. Začínali jsme s osmi koňmi a sedmi hříbaty. Podmínky ale byly čím dál lepší a lepší, počet koní narůstal, začalo se dařit a myslím, že o tom svědčí celkové výsledky za sezónu. Vyhráli jsme šest velkých dostihů včetně Listed a  black-type dostihu. Najinska se stala nejlepší dvouletou v Česku i na Slovensku, Hidden Flame zase nejlepším koněm podle Generálního handicapu na Slovensku. Máme dobrý pracovní kolektiv a především pan inženýr Kopecký se snaží vytvářet co nejlepší podmínky pro trénink koní, pro chov plnokrevníka i pro personál. Neznám nikoho druhého takového, který by se tomu věnoval s takovým zapálením a nasazením. A musím zmínit i to, že jsem navázal na výbornou přípravu koní pod vedením pana Kalaše, který s nimi prošel celé zimní období a dubnové starty.

Oprávněně je tedy u vás spokojenost se sezónou. Přesto se ale zeptám, jestli vás nějaký tříletý a starší kůň pozlobil, tedy jestli se vám z něho nepodařilo dostat vše, co v něm je…
Je to Hidden Flame. To je velmi náladový kůň a obtížný na ježdění, myslím, že by mu prospěla kastrace. Kdyby nebyl tak falešný, tak věřím, že by to byl kůň do zahraničí i do Listed dostihů.

Odešel z tréninku po sezóně nějaký známý kůň?
Leo Gali odešla do chovu. Za tu krátkou dobu, co jsem ji měl v tréninku, mi dělala velkou radost, byla to skvělá klisna. Myslím, že kdyby na ní předtím někdo přišel, jako se to podařilo mně, že by měla ještě mnohem lepší kariéru. Kdyby bylo na mě, moc rád bych ji ještě viděl na dráze. Připravil jsem spoustu koní, kteří i ve starším věku běhali výborně velké dostihy, ale chápu, že v sedmi letech je pro klisnu nejvyšší čas odejít do chovu a jako vítězka black-type má jako chovná klisna velkou cenu, takže je dobře, že posílila chovné stádo Darhorse.

A kdo vás v sezóně z vašich svěřenců nejvíce mile překvapil?
Byla to Mikamine, kterou jsme neúspěšně tlačili do Oaks, běhání na tvrdu není její parketa. Pak vyhrála ve Varech trojku a moc mne překvapila druhým místem ve slovenských Oaks a čtvrtým umístěním v Pardubickém Saint Legeru proti hřebcům. Nevěřil bych, že to dotáhne takhle daleko.

Bude tedy Mikamine letos běhat velké vytrvalecké dostihy?
Myslím, že není dobré ji posílat do velkých dostihů proti hřebcům, a dostihů pro klisny u nás moc není. Spíš si myslím, že by to mohla být klisna pro cesty do Francie, na nějaké prodejní dostihy.

Jak jste spokojený s nově dobudovanou all-weather dráhou?
Dráhu používáme od konce listopadu, má 1600 metrů dokola a z toho je kilometr dlouhá rovina, a je široká čtyři metry na rovině a tři metry v oblouku. Když pan majitel začal budovat dráhu a přivezl její povrch, tak jsem na to trochu koukal, ale jsem moc spokojený. Dráha nezamrzá, měla by být použitelná do minus 20 stupňů, takže pořád cváláme. Je to tedy jako v zahraničí, kde se v zimě stále cválá. To byla snad jen výsada Česka, že se v zimě jen kluše. Vzhledem k našim možnostem věřím, že budeme mít oproti našim soupeřům velkou výhodu už na jaře. A máme ještě k dispozici hlinito-štěpkovou dráhu a dvě travnaté dráhy.



Prý již také připravujete i překážkové koně?
Ano, máme i překážkovou dráhu, francouzské hirdy na velké práce a vedle toho heky. I když jsem jezdil překážkové dostihy, tak více preferuji roviny, ale je nutné, abychom se věnovali i překážkovým koním. Starší koně mohou najít své využití na překážkách a mohou tak běhat ve Francii o peníze, proč by měli startovat na proutěných překážkách o 30 tisíc korun… Rád bych tak navázal na dobu, kdy jsem připravil My Star Loru pro zajímavě honorované výsledky ve Francii.

Našli k vám cestu nějací další majitelé a koně?
V tuhle chvíli máme v tréninku čtyřicet koní a polovina z nich má jiného majitele než pana Kopeckého. Ke stáji DAR, Václav Slovák a Avarrio Praha tak přibyly stáje Ekofarma Rybár, DS Martin Rybár, Lokotrans, Verant-Stav, spol. s r.o., Hřebčín Křenek a také přišel úplně nový majitel, Roman Kindl.

Můžete nám představit nové koně ve stáji?
Pro stáj Lokotrans jsme kupovali na aukci v Deauville dvouletého Dreamboata (Stormy River), jehož matka již dala black-type koně. Stáj pana Slováka posílila o čtyřletého syna Dalakhaniho jménem Paan, který se loni umístil ve dvou dostizích kategorie B a D a též běžel dostih grupy 3, kde dělal vodiče vítězi derby. Bylo vidět, že tento dostih na 2000 metrů je pro něj krátký. Paan je velice charakterní kůň, dobře pracuje.  Další nový majitel u nás, stáj TVD a.s. Slavičín, má také velmi zajímavou posilu, tříletého Francouze Master of Gold (Gold Away), který loni dvakrát zvítězil a v pěti startech se umístil. Na samý závěr dvouleté kariéry běhal dostih grupy 2 o 190.000 euro, ale tam neuspěl, bylo to na něj krátké. Je to hodný, pracovitý kůň typu Another True Story, pěkný, zavázaný. Doufám, že spolu s Win Frontem bude naší zbraní do Velké jarní ceny.
TVD a.s. Slavičín má i tříletou klisnu Ars Vivendi (Yeats). Nestartovala, ale je z dobré rodiny black type koní. Docela si s ním fandím na Oaks. Pro syndikátní stáj byl zakoupený tříletý Caradan (Sinndar), který také nestartoval. Byl v přípravě u trenéra Rougeta, u kterého jsem pracoval, a ten mi řekl, že by svou výkonností měl stačit na České derby. Je to krásný kůň, dobře pracuje. Stáj DAR se rozrostla o bělku Ottimu (Dalakhani), vítězku a čtyřikrát umístěnou z Francie. Je moc pěkná a doufám, že by mohla nahradit Leo Gali.
Ještě bych chtěl říci, že jsem rád, že si k nám našli cestu noví majitelé se svými koňmi, kteří tu najdou velký luxus. Naše ceny za trénink jsou srovnatelné s tím, co platí majitelé trenérům v Chuchli a přitom tu mají k dispozici čtyři rovinové dráhy včetně nezamrzající, překážkovou dráhu, krytou halou, kruhovku, startovací boxy, velké výběhy, bazén, tedy veškerý komfort. Lepší a vybavenější středisko v Česku nenajdou.

A pokud vím, tak se rozšířil i tým zaměstnanců vaší stáje…
Ano, v tuto chvíli se stará o koně osm lidí. Stávající kolektiv složený z Tomáše Lukáška, Radka Koplíka, Karoliny Průdkové, Veroniky Lukáškové rozšířili v poslední době Radek Man, Míla Luňáčková a úplně nejnověji Jakub Pavlíček a Ramil Děmidov. Také tu máme na praxi žáka. Pokud bychom měli v tréninku více koní, vzroste i počet zaměstnanců.

Vzhledem k početnému zastoupení špičkových jezdců ve vašem středisku se nemohu nezeptat, kdo bude jezdit hlavní šance?
Ramil Děmidov už jezdit dostihy nechce. O obsazení jezdců do dostihů rozhoduji já. Je velmi důležité, aby si jezdec s koněm sedli, a při obsazování koní tedy budu k tomuto hledisku hodně přihlížet. Jsem rád, že máme tak dobrý a spolehlivý tým. Tým dělá stáj a trenéra, samozřejmě spolu s dobrými koňmi a podmínkami pro trénink. A ty my máme vynikající.

A otázka na závěr – vzhledem k vašim podmínkám umožňujícím plný trénink i v zimě zahájíte sezónu už předjaří na nějakém ze zahraničních závodišt?
Doteď byla zima velmi mírná a podmínky pro trénink vynikající. Teď se ale ochladilo, přišla zima, a intenzivní trénink v chladném počasí nedělá dobře koním na průdušky – proto se například trenéři v zimě ve Francii stěhují s koňmi na jih - takže v únoru se nikam nechystáme. Ale pokud vše půjde dobře, mohli bychom zahájit sezónu začátkem března. (mze)

• Předchozí
• Další