Minulou sobotu, po krátké vážné nemoci, ve věku 82 let zemřel Jan Zágler. Muž, jehož dlouholetá činnost v dostihovém sportu mu vynesla ocenění při oslavách sta let chuchelského závodiště a především člověk, jehož nevelká postava skrývala obrovské srdce. Zprávu přinesl server Jezdci.

Jan Zágler byl synem úspěšného žokeje lehkých vah Eduarda Záglera, a ač se narodil ve Velké Chuchli a od nejútlejšího věku se pohyboval mezi koňmi, nešel v otcových šlépějích. "Maminka nechtěla, abych šel ke koním, prožila si s otcem okolo dostihů hodně nerváků a nechtěla to zažívat znovu se mnou," vzpomínal před lety pro tištěnou verzi TURF Magazínu. "Vážil jsem na konci základní školy 30 kilogramů a táta mi říkal: Jsi moc lehký, budeš jezdit herky a těžko se budeš prosazovat. Určitě na tom byl kus pravdy. Navíc jsem také prošvihl tu správnou dobu, kdy jsem se mohl naučit dobře jezdit..."

Vyučil se fotografem na Učňovské škole místního hospodářství v Děčíně. "Bylo velmi těžké vybrat mi školu. Nebyl jsem jedničkář, na studia jsem tedy jít nemohl, a navíc jsem byl malý, takže ani s výběrem učebního oboru to nebylo zrovna jednoduché. V té době mi totiž nabízeli tesaře nebo kováře, ale ne toho, který kove koně. Až po delší době jsme sehnali fotografický obor, ale musel jsem kvůli němu odejít do Děčína."

Po vyučení do roku 1964 pracoval ve fotoslužbě na Zbraslavi, poté v ČKD Praha a v roce 1977 přešel do fotooddělení Vojenského projektového ústavu v Jindřišské ulici v Praze. Když byl tento úsek v roce 1992 zrušen, stal se zaměstnancem tiskárny Ústavu jaderných informací na Zbraslavi, kde pracoval 10 let. Dostihové veřejnosti zůstala tato jeho činnost trochu skryta, i na tomto poli se však projevila jeho láska k dostihům a snaha jim pomáhat. Ve svém zaměstnání se podílel na technické přípravě tisku řady dostihových publikací včetně Dostihových ročenek či Dostihového řádu a také tištěného předchůdce těchto stránek časopisu TURF Magazín.

Snímek z dětství aneb Jan Zágler v žokejském...	... a později už v chuchelském padocku v sedle Mauglího

Ač nešel v otcových stopách profesionálního žokeje, do sedla se později přece jen dostal a postupem času získal i amatérskou licenci. "Pořádně jsem se začal učit jezdit až ve 25 letech, to už někteří od sedla odcházeli... A první dostih jsem jel o čtyři roky později. Dostal jsem příležitost taky kvůli nízké váze, v té době byli v Chuchli asi jen tři lehcí rajťáci. Dnes už tomu nebude chtít asi moc lidí věřit, ale odjezdil jsem bez pocení, a klidně i s nedělním obědem v žaludku, 43 kilo. Základní hmotnost v dostizích tehdy byla 48 kilogramů a já jsem jako amatér využil ještě pětikilové úlevy," vzpomínal před lety. Dostihy jezdil v letech 1969 - 1973, vyhrál dva dostihy, jeden v sedle Flanga, který později doběhl druhý ve Velké pardubické.

V době náhradního chuchelského provozu v druhé polovině 80. let začal sloužil jako cílový rozhodčí, a jak říkal, během pár let vyzkoušel téměř vše - startéra cvalového a klusáckého, člena Dostihové komise a později i předsedu. Vedle toho fotografoval klusácké dostihy a také propagoval dostihy v tisku – např. v Chuchelském zpravodaji, později v časopise Já mám koně. Deset let byl místostarostou obce Velká Chuchle.

V dostihové obci byl mimořádně oblíbeným pro svou nilou a vlídnou povahu, pozitivní náhled na svět i stálý úsměv. Budeš nám moc chybět, Honzo!

Miloslav Vlček
foto archiv Jana Záglera
 

• Předchozí
• Další