Za obdivuhodně krátkou dobu se Hana Juránková dokázala úspěšně etablovat v roli bloodstock agenta a vybudovat si rozsáhlou klientelu, do níž patří i řada českých stájí. Dcera někdejšího trenéra Petra Juránka získala jako amatérská jezdkyně dva titul mistryně světa dostihů Fegentri, dnes se však věnuje hlavně výběru a nákupu dostihových koní a také činnosti oficiálního zástupce francouzské dražební společnosti Arqana pro náš region. Tam právě probíhá nejdůležitější kontinentální dražba ročků tzv. August Sale a právě tou jsme náš rozhovor začali. 

Co dělá bloodstock agent v době nejvýznamnější dražby ročků?
Pracuje (smích). Ale vážně - srpnová v.1, ty první tři dny, jsou cenově pro moje zákazníky méně dostupné a tak se spí soustředím na v.2. Takže projíždím stále katalog, mám vybrané nějaké koně, kteří by měli odpovídat kritériím a tak. 

Nepůsobíte jen jako bloodstock agent, ale zároveň jste i oficiálním zástupcem této dražební společnosti v našem regionu. Co to všechno obnáší?
Především reprezentovat Arqanu u zákazníků v našem regionu - pro mě to znamená Česko, Slovensko, Rakousko, Maďarsko a země bývalé Jugoslávie. Pokoušíme se i pomoci dostihovému sportu v těchto zemích nějakým sponzoringem, v Česku letos opět budeme sponzorovat Gerschův memoriál, a především se musím starat se o naše zákazníky. Sledovat, jak jsou spokojeni s nákupy od nás a samozřejmě držet palce.

Počátkem srpna Vámi zakoupený tříletý Juwelier dosáhl skvělého výsledku v USA, kde doběhl o půl délky druhý v Gr.1 Saratoga Derby Invitational Stakes. Hřebce jste koupila loni v květnu na breeze-upu v Deauville, ale počátkem července byl nabídnut na letní dražbě Arqany, kde sice nabídka za něj dosáhla 1,1 miliónu eur, ale prodán nebyl...
To jsme jenom zkoušeli, jaký je zájem na trhu. Zájem byl, ale mysleli jsme si, že ten kůň má vyšší hodnotu, což následně potvrdil v USA. Vím, že to byl určitě velký skok z německé Gr.3 do Gr.1 v Americe, to bylo riziko samozřejmě, ale je prostě dobrý. Když jsem Juwelliera kupovala, přicházeli na dráhu první dvouletí po Wootton Bassettovi, narození poté, co přišel do Coolmoru. A bylo to kratinko předtím, než se Juwelier kupovat. Dneska už bych takového koně nekoupila, kdyby někdo viděl, že tam je Wootton Bassett a matka po Galileo, už bych na něj nedosáhla.

Nepřehlédněte: Lokotrans získal atraktivní posilu. Za 150 tisíc eur koupil roční Camelotovu dceru

Kteří koně Vám dělají radost na českých drahách?
Momentálně mi dělá velkou radost Charpentier, koupený na srpnové dražbě, ten drží formu dlouho. Povedla se vítězka Ceny Masise Louboutine, která byla kupovaná na říjnové dražbě, samozřejmě také už statusem blacktype koně ověnčený Cheeky Boy či slovenský Boulevard Blanqui. Nejvíce vítězů mám ale v Maďarsku, tam se nakupuje za nižší částky, ale zase se kupuje víc koní.

Zapomenout bychom neměli na vítězku loňského Slovenského derby Francis Gold…
Samozřejmě, ta byla kupovaná u BBAG na breeze-upu.

Během pár let jste získala širokou a mezinárodně hodně rozkročenou klientelu. Jak se Vám to za tak krátkou dobu podařilo?
Myslím si, že jsem měla víc štěstí než rozumu. Hodně mi pomohla Arqana, která se mně po smrti Chrise Richnera ujala a já převzala stálou klientelu, kterou už Arqana měla. Pomohlo mi i to, že jsem jezdila dostihy v řadě zemí a hodně se z těmi lidmi znala a měla jsem tak lepší pozici, než kdybych přišla jako nováček, kterého neznali.

Jak vás vůbec napadlo stát se bloodstock agentem?
Mně to nenapadlo vůbec, spíše to bylo ze strany Arqany, která někoho aktivně hledala. A byla to spíše náhoda, protože já jsem tehdy ještě studovala, respektive dokončovala studium. Ale řekla jsem si, proč ne? S koňmi jsem vyrůstala od malinka, znám lidi, znám řeči, vím, jak má vypadat dostihový kůň a co by měl umět, a tak jsem si řekla, proč to nezkusit. Byla to jedinečná šance.

Jaké koně kupujete nejraději. Ročky, nebo raději dvouleté na breeze-upech, do nichž je vidět o něco víc, nebo už koně v tréninku?
Úplně nejraději ročky, protože jsem zastáncem toho, že dobrý trenér se ukáže přes delší trénink, dlouhodobou přípravu a výchovu koně. Koupě každého koně je riziko, člověk do něj nevidí, ale třeba kupovat koně v tréninku je podle mne velice těžké. Myslím si, že Vám nikdo neprodá “bombu”, nebo když už, tak za bombovou cenu, ale ani taková cena není zárukou. Protože dostihový kůň je atlet a jeho výkon je závislý na tolika faktorech, že musí všechno pasovat. A je těžké, když třeba běhavší kůň z tréninku z Francie nebo Anglie přijde k nám. U nás je úplně jiné klima, úplně jiné dráhy, úplně jiná tráva, úplně jinak se ty dostihy běhají. Ročka si trenér může udělat podle sebe, vychovat a od malička přizpůsobit na naše podmínky. Alespoň tak to vidím já.

Když vybíráte v katalogu, podle čeho vybíráte?
Za prvé podle cenové dostupnosti a pak mám vytipované nějaké plemeníky, s jejichž potomky mám vlastní zkušenosti, třeba je znám z tréninku a mám je “osahané” a samozřejmě koukám na “papíry”. Většinou do hledáčku dám víc koní, než kolik mohu koupit, ale nerada bych něco přehlédla. Samozřejmě perfektní papír je, když jeho máma dala nějaké potomky, kteří jsou alespoň vítězové, nebo matka je vítěz.

Takže nechcete kupovat potomky matek, o nichž moc nevíte?
Neběhavší matka, pokud už dala nějaké potomky, vítěze, mi nevadí, cílem je minimalizovat riziko.

Zmínila jste, že máte své oblíbené hřebce. Mohu se zeptat, kteří to jsou?                       
Mám ráda třeba Zelzala. Protože pracuji u Marcuse Gaislera, kde dělám takového dostihového manažera, a máme tam jednoho velice dobrého Zelzala. Vytipovávám si je na základě vlastních zkušeností. Momentálně jsou to Zelzal, Goken, taková ta střední třída ve Francii. Nedávají úplné superstar, ale umějí udělat dostihové koně, což je to nejdůležitější.

A z nových začínajících hřebců?
Ze začínajících hřebců se mi momentálně hodně líbí Space Blues, taky z osobní zkušenosti, protože jsem jednoho koupila do naší stáje k Marcusovi a jeví se slušně. Určitě to nebudou koně na dvouletou sezónu, podle mě spíš na tu tříletou. 

Na jaké dražby ročků se letos chystáte? Předpokládám, že stěžejní pro Vás budou obě v Deauville.
Bývám na každé dražbě Arqany, a co ještě udělám jsou dražby BBAG. Není to daleko, německy se domluvím, ale třeba nejezdím Anglii ani Irsko.

Miloslav Vlček

• Předchozí
• Další