Ti co mě znají vědí, že na dostihy chodím od útlého dětství a v minulosti jsem rád i sázel leč to mě provozovatel sázek již odnaučil neboť k smrti nerad se cítím za kořínka a pitomce. Leč tomuto pocitu se nelze při koncepci našeho dostihového sázení vyhnout. Kdo umí počítat ten ví o čem mluvím, kdo ne, tomu je to jedno.

Podobnou hořkost hraničící s totálním znechucením začínám pociťovat i jako majitel. Znám málo tak úžasných strhujících adrenalinových pocitů jako když Váš kůň v dostihu startuje s plnými šancemi a v závěru je jedním z těch, kteří bojují o vítězství.

Teď se ale dostávám k otázce, zda cena, kterou za tuhle potěchu platím, je adekvátní k tomu, když po měsících milého snění vážícího se na přípravu a trénink koní přichází deziluze v podobě nenastartování dostihové sezóny, která je už tak v poměru k vynaloženým nákladům žalostně krátká. 

Vždy, když se něco nedaří v první řadě hledám chybu u sebe a přemýšlím, co jsem měl udělat jinak, lépe. V první řadě spatřuji svou chybu v tom, že jsem se nikdy aktivně nepodílel na věcech týkajících se dostihového dění a nebyl si schopen zaplatit přihlášku a členství českého svazu chovatelů plnokrevníka a majitelů dostihových koní. Pak bych se možná dozvěděl, kdo jaké sleduje cíle a měl reálnější představu, jaké může mít současný neutěšený stav našeho turfu vyústění. 

Je mi jasné, že dostihový sport je u nás, stejně jako všude ve světě, rozdělen na dvě skupiny. Ti, pro něž je to zábava a hobby záležitost (majitelé dostihových koní) tudíž do systému peníze přinášejí, speciálně u nás se jedná o nenávratné investice přímo úměrné velikosti dostihové stáje, protipólem jsou všichni ti, kteří na dostihovém sportu žijí, tudíž ze systému peníze čerpají (trenéři, jezdci, ošetřovatelé, veterináři, kováři, zubaři a hlavně provozovatelé dostihů). Z tohoto jasně vyplývá, že moje zájmy nemůže a ani nebude hájit nikdo jiný než ten, kdo stojí na stejné straně barikády. Leč ti, kteří za mne a další malé majitele, bojuji se pohybují v diametrálně jiné dimenzi a tudíž bude jejich řazeni priorit asi odlišné. Jestli se zúčastním dostihu za 3,5 či 5% mne zajimá mnohem méně než to, zda budu běhat vůbec!

Co nám majitelům zbývá? Buď zaujmout přístup aktivní a snažit se do celkového dění se zapojit nebo pasivní a pozvolna se dostihových koní zbavit a najít si jinou zábavu, kde za své peníze nakoupíme jiné parádní zážitky a nezůstane nám v ústech hořká pachuť, že jsme za pitomce . 

Všem, kteří to cítí podobně budu vděčný za jejich podněty a názory, které nám možná pomohou najít cestu ven z této smutné situace.

Daniel Friček, Avarrio Praha
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

• Předchozí
• Další