Citát : Těžko očekávat, že zvítězí zdravý rozum, pokud není ani jednou stranou konfliktu.

Mám pro vás kolegové majitelé dobrou zprávu. Díky osvícenému rozhodnutí Rady JC ČR ušetříte na přihláškách a OSK nejenom 1,5%, ale celých 5%, protože se patrně hned tak běhat nebude.

Že vám stejně zůstanou tréninkové náklady, že jste si koupili či odchovali nové koně a teď chcete běhat? Nebrblejte vy nevděčníci nebo se snadno dostanete na černou listinu a pan prezident se na vás bude zlobit!

Abychom si od začátku správně rozuměli, tak já rozhodně nejsem ochráncem pořadatelů, protože jsem roky jako předseda Rovinové komise převážně marně bojoval s jejich nechutí spolupracovat navzájem, s nechutí akceptovat sebelépe doložená doporučení komise, s nezájmem o řešení nedostatků termínové listiny, s nesmyslnými změnami propozic a s nekonečnými úspornými opatřeními, to vše obvykle za pouhého přihlížení Rady JC ČR. Nicméně současná Rada si odmítá uvědomit, že nezávislým subjektům nemůže stanovovat ekonomické parametry podnikání na poslední chvíli a určitě ne direktivně, ale musí se s nimi o možných změnách včas dohodnout. Naivní pokus o diktát ze strany Rady přinesl předvídatelný výsledek a tím je další kolo zákopové války JC se všemi důležitými pořadateli, po několika letech ozbrojeného příměří. Nevím k čemu nám za této situace budou ke všemu svolní pořadatelé okrajové důležitosti, tedy Mimoň, Netolice, Kolesa nebo Brno. Možné názorové excesy jednotlivých členů vedení má korigovat Rada JC ČR, v té má ovšem nyní většinu skupina prorevolučních kývalů. Od doby palácového převratu pravidelně čtu zápisy z jednání Rady a stále marně čekám, kdy konečně přijdou na řadu konstruktivní řešení zásadních otázek, která by alespoň částečně naplňovala počáteční silná prohlášení revolucionářů. Například nyní reaguje Rada na ohrožené zahájení dostihové sezóny neuvěřitelným potvrzením 3,5% limitu aniž by vůbec hledala nějaké řešení. Čí zájmy vlastně ti lidé hájí? Když to shrneme tak mimo hojných invektiv na adresu předchozího vedení jsou výsledky současného vedení JC ČR, ve srovnání s jeho počátečním programovým prohlášením, dost tristní a směřují k totálnímu rozvratu dostihové sezóny 2016.

Místo koncepce dlouhodobého financování provozu, které by umožnilo JC ČR skutečně vykonávat ve vztahu k pořadatelům řídící pravomoci, jsme se dočkali z hlediska celkových nákladů na koně v tréninku bezvýznamné 1,5% úspory na přihláškách a OSK, což logicky vedlo ke vzniku současné krizové situace. Musíte si uvědomit, že pouhé provozní náklady majitelů jsou nějakých 200 mil. Kč ročně, k tomu musíte připočítat ještě pár desítek milionů na každoroční nákup či odchov jejich koní a ta úspora na přihláškách a OSK je méně než 5 mil Kč/rok, takže je skutečně bezvýznamná a s ochranou malých majitelů, mezi které patřím, nemá nic společného i když je samozřejmě zcela nefér, že v některých bohatě dotovaných dostizích jsou přihlášky a OSK nižší než například ve III. kategorii. I malý majitel chce především přijatelnou termínovou listinu bez letních děr a dobře udělané propozice a já osobně bych klidně dál platil za takový komfort 5%. Místo toho máme termínovou listinu, která má mimo tradičních chyb ještě více letního vakua než dříve a odpovídá cca pouhým 300 rovinovým dostihům za rok, což je další pokles o 10%, nad čímž se ovšem Rada JC ČR nijak nepozastavila, zjevně kapacitně zcela zaneprázdněná poklesem počtu překážkových dostihů v Pardubicích. Za dnešního stavu těch 300 dostihů vypadá dokonce jako utopie a díry v termínové listině nás dost možná nemusí vůbec vzrušovat. Zveřejněný návrh chuchelských propozic na první část sezóny sice vypadá na práci nějakého dostihového diletanta, ale ve skutečnosti se jedná o cílený tah v konfliktu s JC, včetně zrušení prvního dne. Pražského pořadatele, který je spojen s předchozím vedením JC, totiž zjevně přestalo bavit ustavičné a nikdy skutečnými fakty nedoložené okopávání ze strany nového vedení, které si navíc libuje v prezentaci nejrůznějších hrubě zkreslených provozních a ekonomických údajů a tak se rozhodl dát jasně najevo, že může dělat potíže. Na téma majitelských prémiích JC raději zatím taktně mlčí, všechny jejich restriktivní úpravy po roce 2013, ochucené pro lepší stravitelnost jakousi chovatelsky nesmyslnou omáčkou, byly jen předehrou k jejich postupnému zániku, což jsem ostatně označil již dříve za očekávaný vývoj a opět to odpovídá postupu Rady v rozporu s původně deklarovanými záměry.

Jak je to tedy s tou Radou a proč se skutky liší od původního programového prohlášení revolucionářů? Ono je to podobné jako v politice. Politika je morálně horší než prostituce, protože v případě prostituce obvykle dochází k plnění služby za dohodnutou finanční úplatu, zatímco v politice dochází k plnění služby za dohodnutou úplatu hlasy voličů jen zřídka. Tady jsme také měli silné programové prohlášení nového vedení JC ČR, které si tím získalo podporu dostihové veřejnosti, ovšem namísto plnění zásadních slibů se ta partička věnuje především normalizačnímu upevnění svých pozic, v duchu hesla „Kdo nejde s námi, jde proti nám.“ Největším dlouhodobým problémem předchozího vedení bylo, alespoň dle mého názoru, složení Rady z hlediska kvalifikace osob potřebné k řízení x-set milionového komplexu. To bylo ostatně jádro mých tehdejších výhrad a bohužel v tomto směru k žádné pozitivní změně nedošlo. Představte si na okamžik akciovou společnost s docela zajímavým produktem, s celkovými fixními náklady přes 300 mil. Kč/rok, s nejistým financováním a s neshodami s klíčovými subdodavateli, řízenou v tomto stavu více let správní radou s obdobným složením jaké má Rada JC ČR. Koupíte si akcie? To těžko, já tedy určitě ne, protože většina té hypotetické správní rady nemá ani tušení jak takový podnik úspěšně řídit. A přece majitelé jsou v jistém smyslu, alespoň z hlediska poměru vynaložených nákladů, majoritním akcionářem dostihového komplexu a minoritními partnery jsou chovatelé a pořadatelé. Tomu by mělo odpovídat složení Rady, což ovšem v našem případě rozhodně nenastalo a tady je dobré se zamyslet nad mechanismem tvorby jejího personálního obsazení. Významný počet pěti členů nominuje Svaz chovatelů a majitelů, roky zcela pasivní a pak snadno zneužitý k převratu, protože jeho členové nemusí vlastnit z dostihového koně, chovné klisny či plemeníka ani chlup a k zastupování při volbách stačí plné moci s neověřenými podpisy. Tento stav ostatně přetrvává a umožnil zcela nedávno na poslední chvíli sehnat kandidáta na člena prezidia, který eliminoval jiného, pučistům nepohodlného kandidáta. Rozumějte kandidáta s nepohodlným vlastním názorem. Zástupci Svazu v Radě by měli důsledně hájit zájmy všech majitelů a chovatelů, ovšem dnes jsou to především mimořádně finančně disponovaní jedinci, jejichž přístup vyvolává dojem, že pro své koně vidí jen ty nejdůležitější domácí dostihy, do kterých směřují převážnou část nových finančních prostředků, obluzení problematickou iluzí budoucího blacktype. Skoro to vypadá tak, že celková struktura termínové listiny a propozic je vlastně moc nepálí, to jsou přece problémy těch malých majitelů a na domácí chovatele se dívají téměř s despektem, jako na druh určený k vyhynutí, takže k čemu vlastně majitelské prémie. Kdybychom s notnou dávkou nezdravého optimismu předpokládali, že je tento Svaz schopen se reformovat, nechat volební frašky minulosti, dát volební právo jen skutečným chovatelům a majitelům a nepapouškovat účelově zkreslené ekonomické bláboly z dílny JC, pak by měl mít v Radě procentuelně větší zastoupení tak, aby reprezentoval dostatečnou šíři spektra chovatelů, hlavně těch opravdu českých a ne jenom těch (*CZE) a dostatečnou šíři spektra majitelů, kteří kladou důraz na domácí dostihovou scénu a v každém případě těch, kteří mají za sebou dlouhodobě dobré výsledky s řízením nějaké společnosti.

Stejný počet členů Rady nominuje Asociace steeplechase, což historicky připomíná sloučení anglického Jockey Clubu a National Hunt Committee a snad to mohlo odpovídat stavu našeho turfu těsně po roce 1989, ale nyní to nemá reálné opodstatnění. Přesněji je to zcela absurdní. Asociace má své zájmy hájit prostřednictvím Překážkové komise a s nominací do Rady nemá mít nic společného, konečně vždyť 2/3 dostihů jsou dostihy rovinové, Asociace steeplechase do jejich problematiky zjevně nemá co mluvit a kdysi existující Rovinová asociace byla zrušena, takže v Radě zastoupení ani mít nemůže. Pak tu máme jednoho nominanta AČTJ a jsem přesvědčen, že také členové AČTJ mají mít své místo především v jednotlivých komisích a tam mohou své názory a zkušenosti dobře uplatnit. Stejně jako v minulosti je i dnes problémem naprosté většiny nominantů Asociace steeplechase i AČTJ nulová kvalifikace a schopnosti potřebné pro řízení dostihového komplexu. Mimochodem říká se, že schodek v hospodaření Asociace za rok 2015, má pokrýt žádost o dotaci adresovaná JC, s očekávaným kladným přijetím a AČTJ obdržela na svou činnost v roce 2016 sponzorský dar od JUDr. Charváta. Jistě to podpořilo nezávislost rozhodování o nominacích.

Čtyři zástupce v Radě mají pořadatelé, což je dohromady patnáct lidí a má zkušenost říká, že čím větší počet osob v takovém orgánu je, tím méně skutečné práce a tím více nesmyslů se udělá, zvláště když většina zúčastněných spadá do kategorie yesmanů bez vlastního názoru. Podívejte se na parlament v Bruselu, to je zářný příklad. Nestačilo by třeba ponechat pět míst pro majitele a chovatele a přidat dvě místa pro pořadatele? Ale pečlivě vybraných, dostatečně kvalifikovaných lidí, kteří se v minulosti nijak nezkompromitovali. K tomu ovšem nemůže dojít v rámci nynějšího způsobu výběru „kádrů“ do Rady, který je velmi snadné účelově ovlivnit. Opět to připomíná politiku a kandidátky do voleb, protože největším nepřítelem a noční můrou politické mašinérie je přímá volba kandidátů, která by nedej bože dala skutečné slovo té většině, kterou musí před její hloupostí přeci ta politická elita chránit. Nominanti těch shora uvedených frakcí jsou dnes řekněme spřáteleni s revolucionáři a proti nim stojí čtyři zástupci pořadatelů, přičemž ta většina nemá žádnou skutečnou páku jak rozhodnutí pořadatelů zásadně ovlivnit a musí nanejvýš spoléhat na jejich případnou nesvornost. Z rovinového hlediska je samozřejmě klíčová Velká Chuchle a nabídka 30 mil Kč za majoritní balík akcií je pouze pěkné PR cvičení, kterému řada lidí zatleská, ale jen při započtení inflace tato částka tak zhruba odpovídá původně zaplaceným 22 mil. Kč a akcionáři nevypadají, že by chtěli nutně uvolnit své pozice bez diskuse o zhodnocení majetku a nějaké míře zisku. Navíc, aby takový krok byl definitivním řešením, pak by majoritním vlastníkem měl být JC a nikdo jiný.

Takže jak jsem řekl zákopová válka pokračuje, bez ohledu na to, že většina majitelů a chovatelů má zcela jiný zájem a to dobrou příležitost běhat alespoň od dubna do října, pro všechny koně všech kategorii a distančních specializaci, zejména na A závodištích a přiměřenou podporu domácího chovu. Jestliže jsme k takovému stavu dostihového a chovatelského dění byli ještě v roce 2013 výrazně blíže než jsme nyní, skoro tři roky po změně vedení, pak je na způsobu řízení něco rozhodně špatně. V každém jiném byznysu by si majitel či majoritní akcionář počínal pragmaticky, vedení by okamžitě znovu vyměnil a upravil model řízení. Ovšem to je o tom zdravému rozumu.

Jan Schulmann

• Předchozí
• Další