Tak se to zpívá v jedné písničce z pohádky pro děti. Zdá se ale, že pohádky se statistikou jsou i pro dospělé a zdatným vyprávěčem je pan prezident Jockey Clubu JUDr. Ing. Charvát a rád svá tvrzení doprovází dovedně sestavenými tabulkami.

Mají jen jednu podstatnou vadu – neobsahují všechny potřebné údaje, obsahují různé příjmy, ale jsou chudé na skutečné výdaje. Dostihová veřejnost je ujišťována o starostlivé péči o drobné majitele, v jejichž údajném zájmu je bojováno s pořadateli o snížení poplatků z dosavadních 5% na 3,5%. Hlavním argumentem je tvrzení, že díky prostředkům z Ministerstva zemědělství (MZe), které závodiště dostávají na technické zabezpečení výkonnostních zkoušek plnokrevníka, tedy na pořádání dostihů, jsou závodiště ekonomicky dostatečně zabezpečena a nic jim proto nebrání poplatky snížit. Brání tomu jen jejich neústupnost, nenasytnost a nedostatek soucitu s malými majiteli.

Dovolíme si na níže uvedených údajích ukázat, jak se vyvíjely jednotlivé sezóny na závodišti ve Slušovicích:

*Společnost SYNOT přestala postupně do dostihů dávat prostředky po zavedení nového systému rozdělování výnosu ze sázkového provozu

Z tohoto přehledu vyplývá, že jsme vraceli zpět do cen dostihů finanční prostředky ve výši dotací MZe, určených na organizaci a technické zabezpečení výkonnostních zkoušek. Tím se podstatně zvýšila úroveň vyplacených cen ve srovnání s obdobím bez dotací. Dostali jsme se tak v roce 2015 na 5. místo ve vyplacených cenách dostihů, tedy hned za čtyři závodiště kategorie A, zvýšili jsme počet dostihových dnů z 3 na 5. Je to málo?

Pokud jde o skutečný podíl prostředků Jockey Clubu a ČSCHPMDK, stali jsme se pořadateli jednoho dostihu EBF a jednoho pod patronátem chovatelů, avšak bez jakéhokoliv finančního efektu, protože jsme nebyli příjemcem poplatků, tak to bylo stanoveno ve smlouvách. Zde jsme si tedy finančně nepomohli. Naopak vůbec se nehovoří o tom, že poté, co jsme byli zařazeni do seriálu dostihů společnosti Mercedes-Benz, která u nás dotovala dostih za 300 000.- Kč, jsme ihned reagovali vypsáním dodatečného dostihového dne, nic jsme tedy pro sebe nezískali, vše jsme dobrovolně vrátili do dostihů.

Opravdu jsme tedy ti, kdož na dostizích vydělávají, aniž něco dostihům vrátí? A to se nezmiňujeme o stálé potřebě dráhu udržovat, o poplatcích za nájmy, kde je zlepšování technické úrovně závodiště, jako ozvučení, vážnice, závlah, ustájení, renovaci startovacích boxů, televizní okruh, VIP zóna a další režijní náklady, což jsou desítky tisíc za jeden den? Tyto údaje pak tabulky pana prezidenta neobsahují vůbec. A hloupé řeči nezasvěcených, jak se to vše lehce kryje ze vstupného, to nezachrání: stačí jedno špatné počasí nebo konkurenční akce v okolí a hned je tu schodek 50 tisíc za den. Víme, o čem hovoříme, v roce 2015 se to stalo hned dvakrát. A to ještě nepíšeme o tom, že nám sponzor slíbí peníze, podepíše smlouvu a pak je nedá, jak to udělal jeden z těch bohatých zastánců chudých.

Není to tedy neústupnost a nenasytnost pořadatelů. Nebyl by tak velký problém poplatky snížit, ale nutně by to znamenalo podstatný propad počtu dostihových dnů a dostihů a tím i příležitostí pro ty, kteří nejezdí do Itálie, Německa či do Francie, ale jsou odkázáni na domácí dráhy. Opravdu se těch majitelů malých stájí ti udatní bojovníci za snížení poplatků ptali, zda to tak chtějí?

Domníváme se, že další slova jsou zbytečná. Snad jen připomenutí jednoho výroku, ať už byl jeho skutečným autorem Winston Churchill nebo Joseph Goebbels, který mu ho přiřkl: „Nevěřím žádné statistice, kterou jsem sám nezfalšoval“. Zdá se, že v tomto duchu s údaji pracuje pan prezident Jockey Clubu.

Zdeněk Karlach a Radek Vraj, DOSTIHY SLUŠOVICE, o.s.

• Předchozí
• Další