Zkuste si to představit. Máte doma nebo u svého trenéra plnokrevného koně, obdivujete se nejen jeho charakteru či výkonům, ale i aristokratickému původu. A najednou zjistíte, že jeho původ není přesně takový, jak jste si dosud mysleli a bylo deklarováno. Že se vám taková představa nelíbí?

Tak byste si na ni měli rychle zvyknout. Protože ať máte doma jakéhokoliv plnokrevníka, třeba i vítěze derby, má v rodokmenu údaje, které neodpovídají skutečnosti.

Fakt, že ne všechny údaje v rodokmenech dnešních koní odpovídají skutečnosti, odhalily genetické výzkumy již před několika lety. Potvrdily jen obecný předpoklad, že v dřívějších dobách, kdy evidence nebyla tak důsledná a kontroly paternity nemohly využívat současných možností, mohlo dojít a docházelo k nepřesnostem a záměnám. Plnokrevník přežil i několik válek, které též jeho striktní evidenci nepřály a mohly být též příčinou řady nechtěných záměn koní. Ovšem se záměnou výjimečného kalibru, mající vliv na celý vývoj plemene, přišel komentátor Tony Morris v Thoroughbred Owner & Breeder magazínu 5/2011. 

Morris se ve své stati vrací do konce 19. století, přesně do června 1880, kdy v Epsomu v derby triumfoval vynikající Bend Or, syn Doncastera a klisny Rouge Rose (Thormanby). Kůň, který později proslul jako vynikající plemeník, otec nejlepšího koně 19. století Ormonde a pokračovatel linie, k níž dnes patří minimálně 90% všech plnokrevníků na světě, tehdy v barvách svého majitele i chovatele vévody z Westminsteru, připravovaný Robertem Peckem a vedený neméně legendárním Fredem Archerem, splnil roli favorita a porazil Roberta The Devila. Ovšem krátce po jeho vítězství se ozval bývalý ošetřovatel ze stájí vévody z Westminsteru Richard Arnull, který podle popisu vítěze v tisku uvedl, že dostih nevyhrál Bend Or, ale jiný vévodův odchovanec Tadcaster, též potomek Doncastera, ovšem z matky Clemence po Newminster. S tím, že koně byli zřejmě zaměněni, když opouštěli stáje vévody a šli do tréninku. 


Bend Or na dobovém snímku

Zprávy o Arnullově vyjádření se chytil majitel druhého v cíli Charles Brewer s jeho trenérem a spolumajitelem Charlesem Blantonem, a napsali stewardům a Weatherbys, aby prošetřili, kdo byl koněm, který proběhl první cílem Epsom derby. Pokud by se prokázalo, že došlo k záměně, vítěz by byl samozřejmě diskvalifikován a vítězná cena 6,375 liber by změnila majitele.

Jockey Club řešil případ Bend Or deset dní a po čtyřech zasedání došel k závěru, že k záměně nedošlo. Svou roli jistě hrála i skutečnost, že Richard Arnull byl dříve svým zaměstnavatelem propuštěn a jeho vyjádření mohlo působit dojmem snahy vévodu poškodit a zesměšnit. Vévoda z Westminsteru byl navíc v té době nejbohatším člověkem v Anglii. Jak jednání probíhala se přesně neví, protože všechna se konala v soukromí a žádný z  předložených důkazů nebyl nikdy zveřejněn. Časem sice vyplulo na povrch, že záznamy v chovu vévody (na snímku) byly vedeny tak lajdácky, že šlo prakticky o bezcenný dokument, ale přesto - slovo vyhozeného ošetřovatele (které potvrdili i dva jeho synové, též zaměstnaní v chovu vévody) proti šlechtici a nejbohatšímu muži Anglie nemělo mnoho šancí a tak záměna koní byla vyloučena a doběh potvrzen. Případ záměny tím tehdy skončil, ale později se o něm občas některá média zmínila, nejvíce zřejmě v roce 1914, kdy se tento případ stal předmětem debaty ve sloupcích Horse & Hound a Bloodstock Breeders Review. 

Ačkoliv Arnull své tvrzení nezměnil do konce života, objevily se i skutečnosti, které hovořily ve prospěch rozhodnutí stewardů, že k záměně nedošlo. Například fakt, že Bend Or měl velká kulatá kopyta, což byl společný znak koní z rodiny Rouge Rose. Mnoho z Bend Orových potomků navíc též klkalo (crib-biters), což byla notoricky známá nectnost Rouge Rose. A kovář Russley uvedl, že bylo vždy jednoduché kovat potomky Bend Ora a jiné koně z Rouge Rose, zatímco Tadcaster mu takřka nedovolil sáhnout na zadní nohy, stejně jako klisna Clemence. Na druhou stranu je zajímavé, že v roce 1882 poslal vévoda z Wellingtonu Clemence opět k Bend Orovi.

Bloodstock Breeders’ Review v roce 1914 uvedla, že z praktického hlediska bylo rozhodnutí stewardů konečné, a bylo správné či nikoliv. 

Tehdy však ještě neexistovala genetika jako věda a ještě dále bylo k objevu mitochondriální DNA a jejích vlastností. O té by se dalo psát velmi dlouze, ale z hlediska genetiky, ale i našeho případu, je na ní zásadní fakt, že mtDNA je předávána další generaci výhradně matkou, když po oplodnění jsou zachovány pouze mitochondrie vajíčka. Maternální dědičnost mtDNA lze využít pro různé genetické analýzy a na jejím základě byla například určena i migrace lidstva.

Právě díky mtDNA bylo již dříve odhaleno, že některé rodokmeny obsahují chyby, a to na základě příslušnosti k jednotlivým rodinám a srovnání s jejich mtDNA. Podobný přístup použil i tým vedený Mimem Brawonem z Cambridge University, když pracoval na kostře Bend Ora, vystavené v Natural History Museum, aby zjistil, zda Bend Or náležel k rodině č.1 podle Bruce Loweho klasifikace, z níž pochází i Rouge Rose, nebo naopak k rodině č.2, ke níž náleží klisna Clemence, matka Tadcastera. Analýza mtDNA z konstry Bend Ora přinesla šokující zjištění - mtDNA z kostry Bend Ora vykazuje charakteristiky rodiny č. 2, tudíž vystavený kůň je s největší pravděpodobností synem klisny Clemence! A nemůže náležet k rodině č.1, z níž pochází Rouge Rose. 


článek o záměně koní v New York Times 1880

Na základě tohoto zjištění dnes můžeme tvrdit, že všechna pedigree současných plnokrevníků obsahují jednu stejnou chybu. Kůň, který běhal pod jménem Bend Or, byl ve skutečnosti Tadcaster, taktéž ryzák po Doncasterovi, ovšem z jiné matky. "Bend Ora" mají dnešní plnokrevníci v rodokmenu vesměs od 10. generace dále, takže současné chovatelské úvahy chybná polovina jeho rodokmenu nijak neovlivní, přesto nad tím tak trochu mrazí.

Miloslav Vlček

• Předchozí
• Další