Občas stojí za to připomenout si starší časy. V archivu jsme pro vás tentokrát našli článek, který vyšel v roce 1930 v časopise Dostihový a jezdecký sport. Je zajímavým pohledem na tehdejší turf především z pohledu finančního a ukazuje, že starosti se zajištěním peněz na provoz a dotace dostihů měli pořadatelé již tenkrát.

Nelze říci, že by náš Jockey Club měl málo starostí. Rozřeší-li jednu uspokojivě, už je zase jiná. Dostihová saisona 1930 byla šťastně zakončena. Žádný nezasvěcený nebude ani věřit, s jakými obtížemi se zápolilo. Po volbách stálo nové vedení před prázdnými pokladnami, houfem dluhů a z příprav pro dostihovou saisonu nebyla skoro žádná dokonale provedena. Hospodářské komisi nadešly perné chvíle. Opravdu štěstí, že její předseda L. Glasl má důležité slovo i ve "Sdružení majitelů dostihových stájí". Tak bylo nalezeno brzo společné východisko a Sdružení se usneslo na rozhodnutí, které se dá přímo ztotožnit se záchranou našeho dostihového provozu. Majitelé stájí se rozhodli totiž dát 10% vyhraných cen Jockey Clubu k dispozici. Jen tak bylo možno absolvovati jarní a derbymeeting, aniž klub zůstal majitelům dlužen na cenách.

S větší důvěrou se pak již šlo do podzimního meetingu. Ovšem zvláštních vydání nebylo možno si dovolit, nýbrž dotace větších podzimních jízd musely být energicky stlačeny. Hospodářská komise stanovila si úkolem, dovésti saisonu ke konci bez nových dluhů a nejprve vyrovnávat běžná vydání a potom teprve umořovat dluhy vzniklé za starého režimu. Přesně promyšlenou úspornou politikou se zdařilo, co už mnoho let nebylo u nás obvyklým: všecky ceny byly plně vyplaceny. Na podzim již bez srážky 10%.

Tento cílevědomě provedený hospodářský plán dosáhl ještě jednoho účelu, upevnil důvěru majitelů stájí a obecenstva v dnešní vedení klubu. Přirozeně každý ví, a především klub sám, že tato sanovací opatření nejsou totožna se směrnicemi výstavby provozu a že tyto druhé mají vůdčí ideou jen a jen zvýšení cen.

Naši majitelé stájí jsou tak jako tak obdivuhodně obětaví. Nutno se opravdu divit, že mohou za těchto podmínek své stáje udržet a dokonce i rozšiřovati. Činí tak jen z důvěry, že budoucnost bude lepší přítomnosti. A my jsme pevně přesvědčeni, že se nezklamou.

Jak to bude s výstavbou provozu nadále vyhlížet, nelze toho času jasně zobraziti. Bez rozumné finanční politiky není to zajisté možno - a tato otázka nezávisí od Jockey Clubu. Dnes spočívá starost o otázky dostihové a chovatelské na bedrech majitelů stájí, a to je nezdravý stav. Dostihový a zvláště chovný provoz, jedno bez druhého je nemyslitelné, musí být podporován, nesmí však znamenat důležitý zdroj příjmů pro státní pokladnu. Statistika vypočítala, že na různých s dostihovým provozem souvisících dávkách a daních bylo letos odvedeno 2,800.000 Kč, na cenách (v Chuchli) bylo však vyplaceno jen 1,400.000 Kč. Stát tedy dostává 60% příjmů z dostihového provozu!

Doufáme ve výstavbu provozu v příští saisoně a těšíme se z toho, že se letos podařilo klubu bez zvláštní podpory zvenčí nejen vyrovnati běžná vydání, nýbrž započati též s amortisováním starých dluhů.

Nejbližší starostí klubu je závodiště. Nájem dojde koncem tohoto roku a vyjednávání s většinou majitelů pozemků bylo již uspokojivě skoncováno. Ovšem klub se musel smířit s nájemným proti dřívějšku skoro zdvojnásobeným. Cena je však přiměřená, neboť dřívější se datuje z roku 1908. Pachtovné přijde nyní klubu asi na 100.000 Kč za rok. Některé pozemky, jichž majitelé nebyli účastni jednání, nebyly dosud najaty. Patří většinou Fr. Stejskalovi. Počítá se tu s obtížemi, poněvadž tento majitel jedné z největších - domácích lze těžce říci - stájí není v příznivém kontaktu s novými vůdci našeho turfu - ačkoliv v lednové valné hromadě slíbil spolupráci. Věříme však, že se i tato otázka lehce rozhřeší.

Čeká se teď na proposice nejdůležitějších klasických jízd 1931 a derby 1932. Bude pozvolna čas, aby už byly vydány. Budou totiž znamenat nejbližší sensaci pro naše sportovce, jimž v zimě schází látka k debatám o přítomných sportovních událostech. 

• Předchozí
• Další