Před 27 lety, 2. ledna 1991, zemřela jedna z nejvýraznějších postav československého turfu, úspěšný jezdec a posléze mimořádně úspěšný trenér a mnohonásobný šampión František Hurban, trenér, jehož koně vyhráli celkem 17 klasických dostihů včetně 4 úspěchů v Československém derby.

František Hurban se narodil 25. listopadu 1906 v Obersiebenbrunu v Dolním Rakous­ku a své mládí prožil mimo Čechy. Již jako malého chlapce nezajímalo nic jiného než koně a dostihy a vzhledem k tomu, že dostal do vínku útlou a malou postavu, se mu splnilo přání a jako patnáctiletý nastoupil  na vídeňském závodišti Freudenau do učení k anglickému trenérovi Reevesovi, u kterého tehdy působil slavný žokej Géza Janek. Ten byl mladičkému jezdci velkým vzorem a věnoval mu i spoustu času. "Ty čtyři roky učení ve stáji barona Rothschilda byly tvrdou školou, ale pro mne k  nezaplace­ní," vzpomínal později na svá učednická léta František Hurban, který nakonec strávil v baronově stáji 15 let.

Svého prvního vítězství dosáhl v 17 letech k sedle klisny Polette. Následně prvenství začala záhy přibývat a František brzy nejezdil jen na svém domovském závodišti, ale také v Praze či Karlových Varech. Po ukončení spolupráce s trenérem Reevesem začal cestovat ještě mnohem více. Diváci viděli Hurbana vítězit na závodištích v Maďarsku, Německu, Švýcarsku, Jugoslávii a také v Polsku, kam sice odešel v roce 1930, ale brzy se vrátil zpět do Vídně, aby přijal angažmá ve stáji Landswert. Ve své bohaté kariéře dostihového jezdce vyhrál František Hurban přes 300 dostihù z nichž si nejvíce cenil vítězství v derby v Jugoslávii.

Od roku 1933 až do počátku války jezdil Hurban, s roční přestávkou, také v Praze pro trenéry Šmejdu, Neumanna, Lomaxe a Truhláře. Poté začal spolupracovat také s trenérem Kereszturim, který se v roce 1939 rozhodl odejít do Maďarska (a posléze do Jugoslávie) a František Hurban ho následoval. V roce 1943 se Hurban vrátil do Prahy, spolupráci s trenérem Karlem Šmejdou ukončila na konci války německá kulka, která Šmejdovi vzala život. Hur­ban pak jeho tréninkový chuchelský úsek převzal a později připravoval koně pro stáj Remu. 

Jeho nejslavnějším érou v roli trenéra bylo 15 let se stájí Plemenárského podniku Motešice, během které připravil čtyři vítěze Československého derby, jeho svěřenkyně, napajedelská odchovankyně Cetina, dokonce uspěla v modré stuze v Rakousku. Asi nejlepšími z koní, které trénoval, byli hřebci Blyskač a Lyon, Blyskač v roce 1959 dokonce získal klasickou trojkorunu a Lyonovi k ní o 6 let později mnoho nescházelo. Pokud se týká oblíbenosti, měl Hurban naprosto jasno. "Mým nejmilejším koněm byl Lyon, takový kůň se narodí jednou za mnoho let," uvedl v jedmon rozhovoru na konto koně, který držel skvělou formu až do 5 let.

Hirban netrénoval jen koně. "Nevychovával jen koně, ale i výborné jezdce, kterým předal vše ze svých bohatých zkušeností," napsal v roce 1970 při příležitosti Hurbanova půlstoletí u dostihových koní publicista Jiří Šindler. "Když v roce 1967 odešel po trenérech Truhlářovi a Puckovi do dùchodu, bylo nám i jemu smutno. Odcházel v tichosti, bez slavnostního rozlouče­ní, které by si jistě zasloužil." František Hurban se ale za půl roku do chuchelského trénin­kového střediska vrátil, aby převzal stáj PP Šamorín, kterou trénoval i následující rok. Pak již v roce 1970 definitivně odešel do důchodu a tím se vlastně ztratil dostihovým příznivcům z očí. 


Lyon, nejúspěšnější a nejmilejší svěřenec Františka Hurbana 

 

• Předchozí
• Další