28.dubna 1972 skončil život jednoho z nejlepších koní celé historie, v šestnácti startech neporaženého Ribota. Ribot byl vyvrcholením celoživotního díla nejvýznamnější osobnosti historie italského turfu a jednoho z nejslavnějších chovatelů vůbec Federica Tesia.

"Kouzelník z Dormella", jak byl Federico Tesio nazýván, se ale úspěchů svého nejlepšího odchovance nedočkal. Chovatel, který přivedl na svět 23 vítězů italského derby a z jehož chovu vzešel i nejvýznamnější plemeník možná celé historie chovu plnokrevníka Nearco, zemřel dva měsíce před prvním Ribotovým startem.

Hřebec, pojmenovaný po francouzském malíři, se již jako dvouletý stal šampiónem, především díky triumfu v Gran Criteriu, jediném dostihu, ve kterém mu reálně hrozila prohra. Kvůli menšímu vzrůstu ve dvou letech (dostal přezdívku Il Piccolo) nebyl Ribot přihlášen do klasických dostihů, střetával se zpočátu spíše s průměrnou konkurencí. To mu ale nezabránilo se postavit na start největšího evropského dostihu Prix de l’Arc de Triomphe, v němž porazil o tři délky francouzského šampióna Beau Prince.

Vítězství v Arc zopakoval i o rok později, kdy se stal skutečnou evropskou hvězdou, o čemž svědčí mj. triumf v King George VI & Queen Elizabeth Stakes. Šestidélkovým vítězstvím v Arc se Ribot stal prvním evropským koněm, který vydělal více jak 100.000 liber. Podle timeformu třetí nejlepší plnokrevník na světě byl italským La Gazzetta dello Sport vyhlášen jako 4. nejlepší italský atlet 20. století.

Ribot se mimořádným způsobem prosadil i v chovu a jeho jméno zůstane nejen zapsané zlatým písmem v análech světového turfu, ale bude jistě dlouho přítomno i v rodokmenech nejlepších plnokrevníků po celém světě. V chovu v USA dal mj. dva vítěze Prix de l’Arc de Triomphe Molvedo a Prince Royal, jeho vliv ale pokračuje především skrze bratry Graustarka a His Majesty, ale také skrze dvojnásobného vítěz Arc Allegeda, mj. též otce polského Japa.

• Předchozí
• Další